Texty: POKORNÝ, Jiří: Přehlídka dětské recitace Třebíč, 14.dubna 2016. Deník Dětské scény, č. 0., str. 23 - 24, 10.6.2016.

PŘEHLÍDKA DĚTSKÉ RECITACE
TŘEBÍČ, 13. 4. 2016

Letošní přehlídka se konala v Turistickém a informačním středisku – Národní dům, kde bylo pro recitátory rozhodně příjemnější komorní prostředí než v „haluzně“ hlediště a jeviště divadla Pasáž, kde se přehlídky konaly v minulých letech. Organizačně byla samotná přehlídka již tradičně vzorně organizačně zajištěná, především díky paní ředitelce Pavlíčkové a jejího týmu z pořádajícího třebíčského DDM, za přispění pracovníků kulturního střediska.
V malém sále místního kulturního domu se sešla 1. a 2. věková kategorie. Celkem se představilo 19 dětí. U nejmladších recitátorů převládal výběr textů adekvátní jejich věku. Stát uvolněně na jevišti, zaujmout publikum a technicky zřetelně odvyprávět prózu či verše, děti většinou zvládly hezky. S vnitřním obsahem, pochopením „o čem vyprávím“ nebo „co vyprávím“ téměř všichni ještě bojovali... tak jako s trémou.
Dva malí chlapci Tomáš Huml (Kratochvíl: Létání), Eliáš Cejpek (Černík: Jak si štěňátko chtělo hrát) si odnesli čestná uznání. Diplom Stanislav Muhlfait (Čapek: O pyšné noční košilce) a Pavla Vampolová (Frynta: Ančičky)
Ve druhé kategorii jsme slyšeli 10 mladých talentovaných recitátorů, bohužel velmi málo kvalitních, zajímavých a dobře vybraných textů. Pokud nerozumím tomu, co chci „sdělit“, nemohu být pravdivý a přirozený. Letos se v 2. kategorii prostě neurodilo.
Čestné uznání si odnesli Tomáš Málek (Poláček: Bylo nás pět), Nikola Drápalíková (Krylov: Kvarteto). Na celostátní přehlídku byl vyslán na zkušenou jeden reprezentant kraje Vysočina: Kryštof Janků (Kastnerová: Byla jednou jedna babička)
Radka Blatná
Ve III. kategorii se lektorskému sboru představily čtyři recitátorky a šest recitátorů, ve IV. pak osm přednašečů, z toho polovina chlapců.
Účast mladých recitátorů – chlapců byla vesměs velice příjemná, říká se, že když recitují kluci, není to proto, že se chtějí ukázat a zalíbit, ale že jim jde o věc. To se potvrdilo i v Třebíči a kluci byli víc než rovnocennými partnery zúčastněných recitátorek.
Celková úroveň obou kategorií nebyla sice oslňující, ale v obou se objevily velice zajímavé textové předlohy, které interpreti tu více tu méně dokázali sdělit. Ne vždy se podařilo jednotlivým recitátorům sdělit srozumitelně nejen obsah, téma, ale i vlastní názor, proč si právě konkrétní předlohu vybrali, pomineme-li některé porušení výslovnostních norem, respektování verše na straně jedné a „trhání“ myšlenek a smyslu sdělení. Nešvarem se v poslední době stává neúcta k překladatelům jednotlivých básní, které bohužel, recitátoři většinou neuvádějí. Ve III. kategorii zaujali a byli oceněni Dominik Pulgr, Alois Stavárek a Stanislav Zacha. Na celostátní přehlídku postoupil Jan Prosecký s texty Jiřího Koláře Slaneček a Michala Bystrova Svůj. Obě předlohy byly recitátorem interpretovány se zaujetím a porozuměním, i když bohužel včetně opakujících se drobných prohřešků. V prvním interpretovaném textu se nepodařilo sdělit vtip a lehkost příběhu, Bystrovova báseň byla pro posluchače výraznější a v tématu sdělnější. Druhou postupující byla Simona Topinková s texty Jacquese Préverta Jak namalovat podobiznu ptáka a Branka Ćopiče
Zpřeházená povídka. Prévertův text byl interpretován bez výrazných prohřešků proti respektování verše. Místy se přesto nepodařilo spojit myšlenku autora do jednoho celku, ve snaze dodržet verš. Je škoda, že Zpřeházená povídka byla sice zvládnuta paměťově, ale interpretka zatím neumožnila posluchači „vychutnat“ si absurditu textu, především kvůli rychlosti sdělení.
Ve IV. kategorii byli oceněni Michal Pazderka a Eliška Kerelová. Do celostátního kola postoupil Karel Šebela s texty Ericha Marii Remargua Na západní frontě klid a Jiřího Koláře Mezi tupci. Problémem prvního textu bylo časté nepřirozené členění vět, čímž celý projev postrádal potřebné napětí, které skýtá předloha. U Kolářovy básně se ne vždy podařilo dodržet verš a zároveň i celek myšlenky, včetně závěru básně. Na Dětskou scénu postoupila také Jaroslava Straková s texty Roberta Fulghuma Všechno, co potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce a biblickým
Žalmem 139 (Davidův žalm). Především ve druhé polovině Fulghumova textu se přednašečce podařilo vystihnout a sdělit atmosféru předlohy včetně závěrečné pointy. V první části předlohy, zřejmě vlivem nervozity, interpretka zbytečně členila věty, zvýrazňovala některá slova. Davidův žalm byl v dramaturgické skladbě celé recitační přehlídky výjimečný. Interpretce se podařilo po svém sdělit myšlenky žalmu a zároveň i svůj názor a „pohled“ na tento text.
Jiří Pokorný