Texty: MATĚJČEK, Jiří: Ohlédnutí za divadelním festivalem O Václava z Václavova (Závěrečná zpráva). AS-Přehlídky, 19.12.2016.

Ohlédnutí za divadelním festivalem O Václava z Václavova

Jeden z nejdelších souvisle se konajících festivalů u nás - X. jubilejní ročník nepostupové soutěžní přehlídky amatérských souborů O Václava z Václavova 2016 skončil a po troše odpočinku nastal čas ohlédnutí se a bilancování.

Činoherní | Experimentální

Festival trval nepřetržitě devět dnů od 12. do 20. listopadu 2016 v kulturním domě ve Václavově u Zábřehu a zařadil se tak k významným divadelním počinům. Na přehlídce vystoupilo 14 souborů z 8 krajů ČR. Bylo uvedeno 17 inscenací pro děti i dospělé publikum. Program doplňovala 4 kouzelnická vystoupení. Významná byla vysoká účast diváků na každém představení i velmi dobrá až vysoká úroveň většiny z nabízených inscenací. Přehlídka se uskutečnila za finanční podpory Olomouckého kraje a města Zábřeh.

Hlavní cenu odborné poroty sošku Václava z Václavova i cenu diváků Václavíčka z Václavova si po vcelku vyrovnaném „souboji“ odvezl spolek Ad Hoc za operetu Il Congelatore – Zmrazovač. Další výsledky a závěrečnou zprávu odborné poroty přinášíme v přílohách.

Uprostřed listopadu se v malé vísce Václavov (místní část města Zábřeh) konal jubilejní desátý ročník soutěžní přehlídky ochotnických souborů O Václava z Václavova. Přehlídka odstartovala 12. listopadu 2016 a trvala nepřetržitě devět dnů až do 20. listopadu 2016. Finančně ji podpořil Olomoucký kraj a město Zábřeh a kromě toho mělo každé představení vlastního sponzora, který věnoval souboru dárkový koš.

V místním kulturním domě, který poskytl zázemí, bylo sehráno celkem 17 divadelních představení v podání souborů z různých koutů Čech a Moravy. A zázemí to bylo nadobyčej přívětivé, kde mimo jiné nechyběly prostory na rozbory shlédnutých představení, prostory ke stravování, ale i k vzájemnému neformálnímu setkávání hrajících souborů a příznivců divadla.

Poměrně dobrou volbou organizátorů bylo letošní rozvržení jednoho až tří představení vždy až v podvečer a večer, na rozdíl od formátu čtyř až pěti představení rozložených do celého dne. To se mnohonásobně potvrdilo i na účasti diváků, kteří v hojné míře navštěvovali jednotlivá představení. Bylo jich za všech devět dní napočítáno 2.137, což i s dalšími účastníky (hosté festivalu, pořadatelé, aktuálně nehrající členové divadelních souborů atd.) činí vynikající průměr 150 diváků na jedno představení!!! Tuto vysokou diváckou účast si festival během desetiletého trvání dokázal nejen vybudovat, ale i udržet a zesílit. Kromě přátelské atmosféry je také toto jedním z důvodů, proč se soubory do Václavova rády a pravidelně vrací.

Oproti předchozím ročníkům byl tento zvláštní také tím, že kromě divadelních představení byla do programu přehlídky zařazena vystoupení kouzelníka Adama Kotinského, a to celkem čtyřikrát a vždy s neobyčejným úspěchem.

Vzhledem k tomu, že se jedná o soutěžní přehlídku, působila při ní porota ve složení Petr Toman (DS Tábor), Radvan Pácl (Činoherní klub Praha) a Jiří Anderle (Praha). Na čas s tímto základním složením spolupracoval také Jan Julínek (SemTamFór Slavičín). Porota nejen rozdělovala ocenění, ale především se pokusila jednotlivým souborům poskytnout krátkou bezprostřední zpětnou vazbu ke každému odehranému představení.

Zahájení přehlídky patřilo domácímu Divadlu Václav s lidovou operetou o lásce a okouzlujících i směšných postavách prvorepublikového velkostatku s názvem Na tý louce zelený. V této inscenaci nejlépe fungovala hudební čísla, významně podpořená živou hudbou. Typově dobře obsazení herci v nich měli z velké části jednoznačná herecká zadání, která dokázali plnit, a vše bylo doplněno nápaditou choreografií, byť občas skromně cudnou a nesmělou. Zde se také nejvíce uplatnila lehčí nadsázka a rozehrání vtipů. Činoherní složka operety postrádala přesnější a důslednější vybudovaní vztahů a vlastního jednání postav, a tak někdy sklouzávala k pouhému převyprávění textu.

K inscenování klasické Gogolovy veselohry Ženitba přistoupil Slovanský tyátr Olomouc velmi pozoruhodně. Zaměnil pohlaví herců v rolích (ženy hrály muže, muži ženy) a herectví posunul do stylizované formy s velmi výraznými prostředky komedie dell´arte. Tento zajímavý a divácky atraktivní nápad nicméně přinesl několik úskalí. Jedním z nich byla absence opodstatnění právě zmíněné záměny pohlaví (v diskuzi po představení se ukázalo, že záměrem byl toliko experiment pro herce, nikoliv například otevření tématu nejednoznačnosti rolí mužů a žen v moderním světě). V silně stylizovaném herectví také nebyly vždy zcela zřejmé motivace postav a Gogolův text se tak částečně vzepřel pokusu být pouhým věšáčkem na poměrně zdařile rozehrané gagy a lazzi.

První hrou určenou především dětskému divákovi byla v letošním roce pohádka O Honzovi a hloupé víle Rozárce v podání DS Kroměříž. Herecky velmi dobře vybavený a sympatický soubor, který projevil i silný cit pro estetiku ve výtvarné stránce inscenace, se však střetl s poněkud podprůměrným textem. Kromě nezajímavé mnohomluvnosti a příběhových nelogičností, neustálému vysvětlování a dovysvětlování, neumožňoval text v zásadě ani vytvoření základních dramatických situací. Výsledný dojem tak z velké části ležel na bedrech osobního vkladu herců.

Divadelní klub PSJG Hradec Králové přivezl do Václavova muzikál Bídníci, který vychází ze slavného románu V. Huga. Koncepce inscenace vycházela z velkolepých a poměrně dobře zvládnutých muzikálových čísel zarámovaných hraním příběhu pro spolužáka, který se učí ke zkoušce. Tento základní rámec však již v první části mizí, aby byl na závěr v poněkud pozměněném smyslu připomenut. Inscenace se pak tříští do oněch muzikálových čísel – obrazů, které se přes svou vysokou formu stávají poněkud povrchními plakáty, místy na hraně telenovelových zobrazení velkých emocí a citů. Tím se pro diváka částečně ztrácí i vlastní „edukativní“ převyprávění příběhu, případně spoluprožívání s konkrétní hlavní postavou.

Pravidelný účastník festivalu DS Škeble Lanškroun rozehrál tentokrát na václavovském jevišti hru Lucerna. Až ikonický text Aloise Jiráska vedoucí souboru Jan Střecha neobyčejně zajímavě upravil a dotvořil. V žádném případě se však nejednalo o znásilnění Jiráskovy předlohy, ba naopak, šlo o její pozoruhodné nasměrování na konkrétní témata a jejich přiblížení současné době a společenským souvislostem. Výkony jednotlivých herců byly poměrně vyrovnané a soustředěné, byť se neubránily jisté rozvolněnosti a monotónnosti. Temporytmu nenapomáhaly ani zdlouhavé a do jisté míry zbytečné přestavby scény.

Poněkud netradičně přivedli diváky do tzv. arény přímo na jevišti členové DS Kroměříž, aby zde odehráli psychologické drama Veroničin pokoj. Byli jsme svědky nadprůměrných hereckých výkonů celého hereckého kolektivu, které se uplatnily na zajímavém a promyšleném textu Iry Levin. V inscenaci nechybí řada napínavých momentů a neočekávaných zvratů. De facto se celá „čte odzadu“, což musí respektovat i režie při stavbě inscenace. Jisté nepřesnosti pak vycházely právě z toho, že určité repliky, jednání a vztahy postav nebyly zpětně čitelné a uvěřitelné i při několikerém pootočení úhlu pohledu. God doesn't like piccolo aneb Piccolo se neříká je název kabaretu o současnosti Divadla Q10 Hradec Králové s podtitulem Velká sranda nevhodná pro křesťany, muslimy, židy, těhotné ženy a ženy vůbec. Kromě formy kabaretu inscenátoři ve vlastním doprovodném materiálu koketují i s termínem dada. Bohužel sympatický záměr vytvořit břitký a nekorektní kabaret se příliš nezdařil a inscenace se horem pádem řítila do žánru nenápaditě prvoplánových a hrubozrnných estrád.

Dalším představením Divadla Q10 Hradec Králové byla hra Cirkus Freakus aneb Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Tentokrát se jednalo se o velmi zdařilé přenesení klasického pohádkového příběhu Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého do prostředí cirkusu. Z prince se stal obyčejný kluk Matěj, který usiluje o Klaudii – divu z cirkusu, Dlouhý, Široký a Bystrozraký jsou obyčejní zaměstnanci cirkusu – klauni (?) a čaroděj je všemocný ředitel-majitel (?) cirkusu. Přestože se klasický příběh mohl stát pouhou záminkou k rozehrání klauniád a cirkusových i hudebních čísel, zůstala v něm v ryzí podobě řada zásadních témat: je dobré mít kamarády, pomáhat si, jít do rizika – nebát se… Tím příběh zůstal velmi silný a díky přesné práci všech herců vznikla nadprůměrně kvalitní inscenace směřující na dětského diváka. Další soubor, který již není ve Václavově nováčkem, je Divadlo Ve středu Lanškroun. Jejich komedii se zpěvy Nejkrásnější válka lze poměrně dobře označit jako tzv. sousedské divadlo. U něj není tolik důležitá samotná divadelní kvalita, ale především upřímnost a radost z tvorby a smyslem je pobavit a potěšit především známé v domovském místě divadla. Jistě s tím souvisí velmi zdařilé typové obsazení a jednotlivá hudební čísla. K další práci je možné souboru doporučit zaměřit se na přesnější rozehrávání a dokončení jednotlivých situací, lepší organizaci skupinového pohybu po jevišti a nalézání základních řídících úkolů jednotlivých postav. Inscenace Honzo, vstávej Divadla Dostavník Přerov se zabývala celospolečensky aktuálním tématem eutanazie. Přerovský soubor si vybral text Kláry Šimákové a Martiny Vašákové, který je však již v základu poněkud problematický. Obsahuje mnoho „závažných“ témat, z nichž bohužel žádné není do důsledku zpracováno a témata jsou předkládána spíše tezovitě. Tento hendikep si nese i vlastní inscenace, kde se navíc mísí několik žánrů (komedie až groteska, drama, tragédie). Zároveň není jasné, s kým se má divák identifikovat a s kým procházet příběhem. Je otázkou, jaká postava je hlavní a zda je i náležitým způsobem jevištně zdůrazněna. Obdobně nedořešené jsou vzájemné vztahy a vývoj postav.

Jako náhradník za zrušené představení pardubického souboru zavítal do Václavova DS Vicena z Ústí nad Orlicí se svou hrou V rytmu tanga. Ambiciózní soubor sáhl po textu spisovatelky Isabelle de Toledo, který proti sobě klade vášeň k životu a bezpečný stereotyp a tematicky se dotýká bilancování na konci života. Bohužel sdělení zůstává převážně v textové rovině a většina emocí a prožitků je sdělována spíše vnějškovými, někdy až příliš afektovanými prostředky.

Je velmi těžké nějakým způsobem kriticky hodnotit inscenaci Il Congelatore – Zmrazovač v podání Divadla Ad Hoc Příbram, které jako zářivý meteorit prolétlo řadou postupových i nepostupových přehlídek a sklidilo již řadu ocenění a nadšení. A právem, což se potvrdilo i na václavovském festivalu. Inscenace stále „drží pohromadě“ a rafinovaným způsobem umí bavit publikum. Vynikající libreto funguje i jako samostatná gangsterka a není pouhou parodií, která by vyžadovala znalost konkrétních parodovaných děl. Velmi zručné aranžmá světoznámých árií, živý hudební doprovod a v neposlední řadě výborné herecké kreace během zpěvu jsou jen některé z výrazných kvalit inscenace.

Nově vzkříšený DS Hokus Postřelmov přivezl Hotel Infercontinental. Inscenace potvrdila, že původní autorský text vzniklý na míru legendárnímu divadlu VAD z Kladna lze přenést i do jiného souboru. Je však nutné ho velmi pečlivě a ve vrchovaté míře naplnit situacemi a gagy. V podstatě všechny čtyři povídky jsou pouhé anekdoty, tu více či méně rozvinuté. Divák se nebaví samotným výsledkem (často snadno odhadnutelným), ale baví ho především proces, kterým se k němu dospělo. Zde také byly v herecko-režijní práci postřelmovského souboru největší rezervy. Spád představení narušovaly také (ryze technické) přestavby a nepříliš šťastně zařazená přestávka.

Nováčkem ve Václavově byl jindřichohradecký DS Jablonský s černou komedií Hrdina západu. Jednalo se ve všech složkách o velmi solidní a poctivé zpracování poměrně náročné hry. Výrazné charaktery (Pegeen, vdova Quinnová) byly doplněny herectvím typovým a vytvořily kompaktní celek. V diskuzi byl probírán zvolený žánr vesnického dramatu versus avizovaná černá komedie, kdy ryze realistické pojetí se především ve vypjatých momentech vzpíralo divácké uvěřitelnosti a tím i kýženému emočnímu prožitku.

Závěrečným soutěžním představením přehlídky bylo Prokletí rodu Baskervillů aneb Pozor, zlý pes v podání souboru Ty-já-tr, Načerno, Praha. Vtipná předloha Jiřího Janků a Petra Svojtky vycházející ze známého detektivního příběhu A. C. Doyla je sympaticky stylizována a do značné míry stojí a padá s kvalitním výkonem představitele Sherlocka Holmese. Bohužel četné nepřesnosti, technické chyby a do jisté míry i nesoustředěnost činí inscenaci zdlouhavou. Poměrně rozporuplný je také rámec, tvořený kongresem Klubu sherlologů, umožňující rozehrát divadlo na divadle. K zamyšlení je také projekce, která je pouze ilustrací vyprávění anebo částečně spoluurčuje prostředí děje, leč v inscenaci spíše překáží.

Mimo vlastní soutěž byla v neděli 20. listopadu uvedena klasická pohádka Neohrožený Mikeš v podání DS Vojan Libice. Po ní již následovalo vyhodnocení a zakončení přehlídky. Udělena byla řada cen a čestných uznání. Hlavní cenu poroty, sošku Václava z Václavova 2016, a také cenu diváků, sošku Václavíčka z Václavova 2016, si odvezlo Kočovné divadlo Ad Hoc za inscenaci Il Congelatore – Zmrazovač. Cena dětského diváka putovala DS Kroměříž za pohádku O Honzovi a hloupé víle Rozárce. Historicky nejdelší václavovský divadelní svátek skončil a mnohým účastníkům nepochybně ještě dlouho zůstanou milé vzpomínky na toto příjemné setkání. Místní kulturní dům se již začíná připravovat na další akce. Na závěr nezbývá než zvolat: Jubilejní desátý ročník přehlídky je mrtev – Ať žije Václavov 2017!

Jiří Anderle, Petr Toman
Autor: Jiří Matějček

Přílohy:
Vysledky-ceny-divaku-ftzzq.pdf
Vysledky-ceny-poroty-vk7do.pdf
Vaclavov-2016-Zaverecna-zprava-tak87.pdf