Texty: LUBINOVÁ, Iva: Přehlídka dětských recitátorů, Kolín, 6.–7. dubna 2016. Deník Dětské scény, č. 0., str. 4-5, 10.6.2016.

PŘEHLÍDKA DĚTSKÉ RECITACE
KOLÍN, 6. A 7. 4. 2016

Krajské kolo recitační přehlídky Dětská scéna 2016 probíhalo letos v Kolíně 6. a 7. dubna. Lektorský sbor zasedl oba dny ve složení Jana Machalíková, Iva Lubinová a Martina Dobiášová. O hlasové rozcvičky, vzájemné seznámení recitátorů a pohodovou atmosféru se postarala Martina Longinová.
V první kategorii recitovalo 11 dívek a 8 chlapců, ve výběru textů tradičně dominovala lepší či horší poezie, vedle stále se opakujících Žáčků, Fryntů apod. se nám rodí nová hvězda Shel Silverstein. Úroveň kategorie byla spíše lehce pod průměrem, vyskytly se i výkony jen „odříkané“. Recitátoři si často vybírali nováčkovskou daň v podobě trémy, nervozity a nesoustředěnosti. Porota udělila 5 čestných uznání – vesměs za to, že přednašeči porozuměli celkem dobře svým textům a interpretovali je s vlastním osobitým vkladem.
Nejvýraznějšími interprety 1. kategorie byli Filip Hannich (S. Silverstein: Želva), který výborně pracoval s pointou, aJan Špitálský(Hrubín: Pohádka o vláčku), který své nadšení pro vlaky uměl předat publiku.
V loňském roce byla nadprůměrná první kategorie, letos šikovní recitátoři dorostli už do kategorie druhé, a tak její kvalitu můžeme hodnotit jako nadprůměrnou. Slyšeli jsme 14 chlapců a 8 dívek. V dramaturgii jen menší nadpoloviční většinou převažovala poezie. Byli jsme svědky různorodých výkonů – na jednom pólu stály prozaické texty a jejich vypravěči, kteří rozuměli textu, uměli ho předat, (ale často ho neuměli dobře vystavět), na druhém pólu jsme zaznamenali zdařilé (úměrně k věku) pokusy o zvládnutí lyrických textů. Obdobný rozptyl se objevil i u postupujících – Kryštof Bednář si vybral text Kateřiny Lužné Štěně. Interpretoval ho s lehkostí i vědoucím nadhledem a na rozdíl od ostatních vypravěčů ve své kategorii pracoval zručně i s textovou výstavbou. Vojtěch Stanislav Hrabánek si vybral Skácelovou Uspávanku s plavčíkem a velrybou. Po ne zcela soustředěném začátku předvedl strhující výkon, dobře si poradil s veršem, pracoval s představou a jasně nám sděloval svůj názor. Porota kromě postupů udělila i 8 čestných uznání. Opravdu bylo co poslouchat.
Třetí kategorie přinesla výkony 13 dívek a 7 chlapců. Dramaturgie letos rozevřela nůžky mezi texty „dospělé“ (Fr. Šrámek: Raport, Fulghum: Když je nádobí umyté, Erben: Vodník) a spíše „dětské“ (Sísa Kyselá, Mach a Šebestová, Drákula a Nováková z 3.C).
Podobné napětí panovalo i mezi výkony – na jedné straně myšlenkově i interpretačně zvládnuté, promyšlené, na straně druhé jen lehce nahozené.
Co se týká výběru prózy a poezie – nutno pochválit, že se mnoho interpretů snaží, aby si vybírali dva odlišné texty, takže v případě poslechu obou textů jsme často dostali zajímavou skládanku schopností interpreta. Z autorů je stále nesmrtelný Miloš Macourek, pravidelně se vrací K. J. Erben, vždy tak problematický a stále lákavý (letos ve velmi slušném podání), a pak samozřejmě jednotlivé texty (Střela, Balada česká).
Tereza Slámová si vybrala Fulghumovu úvahu začínající slovy Když je nádobí umyté – vybrala kompaktní část o tom, že být dospělý je špinavá práce – zkušeně nám předávala svůj názor, věděla, o čem mluví, jen zbytečně spěchala. Podobně to bylo i s druhým textem (Macourek: Moucha). I David Durdis zápasil s rychlým tempem a svým způsobem i některými technickými záležitostmi, oslovil nás ale svým uvěřitelným přednesem Šrámkova Raportu, který byl postaven na osobním výkladu tak pevně, že přehlušil i poněkud začátečnické chyby. I druhý výkon (Mia Sanchez:
Proč?) měl kvality především v oblasti osobního prožitku.
Ve čtvrté kategorii už můžeme mluvit o zralých výkonech – především Barbora Fantová vyrostla ve zkušenou, ale stále stejně přirozenou a živelnou vypravěčku s obrovským nadhledem. V prvním textu (Jiří Suchý: Nemilá příhoda) výborně pracovala s absurdností textu, vzrůstajícím napětím a odzbrojující přirozeností. Budiž jí ke cti, že jako druhý text zvolila něco zcela odlišného – text Svatopluka Čecha – Dosti nás – a i v tomto případě to nebyl podprůměrný výkon, i když verše, důrazy a archaická vyjádření se s interpretkou poněkud praly.
Martin Plechatý zvolil jako první textu Nerudovu Baladu českou, kterou podal uvěřitelně, osobitě, s představou a s respektem k verši. V Králících s modrýma očima Oty Pavla zase předvedl schopnost vystavět prozaický text a vyprávět.
Kromě postupů porota udělila ještě čtyři čestná uznání.
Společným jmenovatelem výběru čtvrté kategorie byla potřeba sdělovat téma – ne vždy se vše povedlo, zvláště výstavba prozaického textu/úryvku, je stále pro interprety složitý úkol, ale i tak to stálo za to.
Iva Lubinová