Texty: LHOTSKÁ, Jiřina a HULÁK, Jakub: Pražské poetické setkání 23. a 24.4.2016. Deník Dětské scény, č. 0., str. 2, 10.6.2016.

PŘEHLÍDKA DĚTSKÉ RECITACE
PRAŽSKÉ POETICKÉ SETKÁNÍ, 23. A 24. 4. 2016

Dva dny naplněné tvůrčí atmosférou, ve kterých šlo o víc, než jen o postup na celostátní přehlídku ve Svitavách. Martina Ježková a Jana Vaněčková, za pořadatele DDM Spirála, byly k dispozici dětem od rána do večera. Zařizovaly i nezařizovatelné a bylo zřejmé, že organizátorům jde především o přátelskou atmosféru, setkání s ostatními recitátory, inspirativními texty i zážitky při společné práci v dramatických a improvizačních dílnách.
Na stěnách před vstupem do sálku viselo 17 portrétů současných českých autorů, jejichž texty si děti nejčastěji vybírají k přednesu. U každého pak byla zavěšena „Múza“ v podobě barevné fáčoviny, z které si mohly děti odstřihnout kousek pro štěstí či inspiraci. V předsálí pak obálky se jmény jednotlivých recitátorů a vedle nich jejich texty, aby se ostatní mohli znovu u inspirativního textu zastavit a pročíst si ho. A obálky pak, spolu s malým dárkem v podobě malé knížečky s názvem přehlídky, dostal každý na památku.
Tři stejně důležité součásti pak mělo samotné setkání. Na začátku a mezi každou přestávkou inspirativní dílna s lektorkami Gabrielou Zelenou Sittovou (v sobotu) a Janou Machalíkovou (v neděli), které se staraly o to, aby děti mohly prožít dopoledne resp. odpoledne bez stresu a aby objevovaly kouzlo společné tvorby. Dokonce jim nabídly vyzkoušet si roli „porotců“, když samy děti na přednesu lektorek měly možnost pojmenovat problémy, kterých se recitátor může dopouštět.
Tou druhou byl pochopitelně samotný přednes jednotlivých textů v komorním sálku, kde si děti mohly předem vyzkoušet prostor, ve kterém budou vystupovat.
A třetí, neméně důležitou součástí, byla pak reflexe jednotlivých vystoupení. Lektorky dílen předem vysvětlily dětem, že jde o vzájemné povídání, kdy je i na nich, aby vedly dialog s lektorem, že nejde o kritiku, ale o společné hledání dalších rovin, eventuálně o úskalí, které v sobě jejich text skrývá, tak i dalších možností recitátora.
Samotná vystoupení jednotlivých kategorií opět ukázala, jak může být rok od roku jejich úroveň odlišná. Zatímco v 1. a 4. kategorii se téměř neobjevil výraznější přednes, 2. a 3. kategorie přinesly velmi zajímavé výkony.
V první, nepostupové kategorii vystoupilo 21 recitátorů a byla zde udělena pouze čtyři ocenění, Janu Vokrouhleckému za kultivovaný projev František Nepil: Proč má datel červenou čepičku), Nikitu Oleksijenkovi za radost z vyprávění (Miloš Kratochvíl: Mečoun), Barboře Suché za poutavé vyprávění (Astrid Lindgrenová: Ronja, dcera loupežníka) a Sophii Kudelové za citlivý přednes (Shel Silverstein: Osm balónků).
Ve druhé kategorii se představilo 25 recitátorů. Tady bylo vzhledem k mimořádně vysoké úrovni předáno sedm ocenění, a to Barboře Hozákové za barvité vyprávění (Daniela Fischerová: Jak se slunku zdál veselý sen), Janu Marku Bartoškovi za zaujetí textem (Jan Kratochvíl: O židli a stolu), Danu Gröschlovi za osobitý přednes (Jiří Suchý: O sardinkách), Kláře Doškové za poutavé vyprávění (Eliška Horelová: Štěstí má jméno Jonáš), Rebece Nečasové za interpretaci dialogu mezi Františkou a Martou (Ivan Martin Jirous, Ptala se Františky Marta), Patriku Janeckému za zaujaté vyprávění (Miloš Macourek: Krocan) a Kateřině Žahourové za poutavé vyprávění (Miloš Macourek: Sedmá hlava). Do celostátního kola postoupili
Emma Lánská s citlivě přednesenou kompozicí básní Radka Malého na téma Škola a Matěj Nesvatba s neuvěřitelně živým a autentickým
přednesem úryvku z knihy Karla Poláčka Bylo nás pět.
Ve třetí kategorii vystoupilo 18 recitátorů a byla udělena čtyři ocenění: Petru Cemperovi za kultivovaný přednes (Ivan A. Krylov: Beránek a vlk), Agátě Maškové za přirozený projev (Daniil Charms: Pět boulí), za poutavé vyprávění byly oceněny Justýna Tůmová (Jan Werich: Lev a notes) a Sára Špaková (Jiří Dvořák: O švestce, která se neuměla rozhodnout). I tato kategorie byla nadprůměrná a lektorský sbor pro 1. a 3. kategorii ve složení Jiřina Lhotská, Hana Patrasová a Jakub Hulák vůbec neměl jednoduché rozhodování. Po důkladném zvážení všech pro a proti byla udělena cena poroty bez postupu Viktorii Vaňáčkové za mimořádný přednes textu Emanuela Frynty Jelikož a Tudíž, cenu poroty s titulem náhradnice na postup do celostátního kola získala Bohdana Součková za mimořádný přednes textu Petra Nikla Popletená pohádka. Na celostátní přehlídku byly vybráni Jakub Fojtík s velmi zaujatým a rytmicky propracovaným přednesem Lokomotivy Juliana Tuwima a spontánně a živě převyprávěným textem Ilji Hurníka Píseň z jižních Čech a Max M. Tjunikov s osobitým výkladem textu Jiřího Suchého Mravenec (druhý text, The Flek Tima Burtona, byl ovšem vnímán jako problematičtější).
Většina ze 17 recitátorů ve čtvrté kategorii působila naopak nevýrazně, ocenění si ale po právu zasloužili Antonín Doležal za interpretaci textu Jamese Thurbera O ztřeštěně odvážném myšákovi a kočce opatrnici a Ester Gracerová za práci s náročnými básnickými texty (Christian Morgenstern: Papír od chleba s máslem a Nanao Sakaki: Svět je v pořádku). Na Dětskou scénu postoupily Viola Durdová s vynikající, detailně propracovanou a osobitou interpretací textu Ilji Hurníka Mouchy (jako méně zdařilý se jevil text Dopis a známka Miloše Macourka) a Hana Vítová
s brilantně vystiženým „mikrodramatem“ v povídce Antona P. Čechova Komik. 2. a 4. kategorii hodnotil lektorský sbor ve složení Jiřina Lhotská, Gabriela Zelená Sittová a Jakub Hulák.
Opět se ukázala jedna zvláštní „výjimečnost“ pražské přehlídky. Myslím, že v žádné jiné krajské přehlídce se tak často neobjevují recitátoři s velkými ambicemi, kteří již mají zkušenosti s profesionálním nebo poloprofesionálním účinkováním. Přestože často mají očividně pro tento obor předpoklady a disponují technickými dovednostmi, jejich projev je již zapouzdřený do jisté machy či artistnosti, ve které zůstávají uzavřeni.
I pro rodiče mohly být tyto dva dny inspirací. Viděli, že jejich dítě nemusí vždy jen soupeřit a poměřovat se s druhými, ale že je stejně důležité společné sdílení a vzájemná inspirace.
Jiřina Lhotská a Jakub Hulák