Texty: Toronto, Nové divadlo, divácké ohlasy na představení Šest žen Jindřicha VIII. - Jindřich Komárek, Ontario; prof. Michal Schönberg; říjen 2016

Komarek Jindřich
Poznámka Jindřicha Třetího o Jindřichu Osmém.
Jsem přesvědčen, že tato hra 48. sezóny ND je jedním z nejlepších, co si jako divák při mých šedinách (a k tomu ještě se selektivní paměti) naprosto zcela zřetelně pamatuji. Tato revue z dilny Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra byla, jest a bude pro mnohé (včetně mojí maličkosti) nezapomenutelným kulturním dopingem mého stárnouciho divadelního podvědomí. Nejenže ty písničky, ta hudba a ty kostýmy - no prostě všechno - bylo profesionálně prvotřídní, jak říká dnešní generace - bylo to nejen v pohodě, ale bylo to i sexy! Nezvratným a hmatatelným důkazem mého nadšeného hodnocení je jednoduchý fakt, že vlastně všechna čtyři představení byla vyprodána. Divadelní ansámbl předvedl perfektní práci – všechna čest – včetně úžasných pěveckých výkonů všech zpěváků, herců a orchestru kapelníka Pepy Musila. Lahodný to bonbónek pro českou a slovenskou krajanskou veřejnost v Ontariu. Takováto kulturní záležitost je vždycky vynikající pobídkou pro nás “přespolní” obyvatele, žijící za hranicemi „Missassagistanu“ vážit dvě až čtyři hodiny cestování, ba dokonce bez rentgenové prohlídky, a k tomu ještě po největším parkovišti světa, zvaným Hwy 401 - navíc v té době uzavřeným, a navíc dokonce často za velmi krutých povětrnostních podmínek, jakými nás občas naše ‘native’ Kanada obdarovává.
Gatulujeme a mnohokrát děkujeme vám všem a přejeme hlavně hodně dalšího elánu do budoucích představení. Váš vděčný divák Henry Komárek (alias Henry Third, jsem v pořadí třetí toho křestního jména) s manželkou z ontarijského Londonu.

Pisatel ještě doplnil, že datum 23. říjen je pro všechny obyvatele velice důležitý, protože
podle kalkulace archbiskupa Jamese Usshera byl stvořen svět právě v roce 4004 BC ( BC neznamená Britskou Columbii), dále vzpomněl, že v tento den Arcikníže Ferdinand I. roku 1526 byl na krále korunován na Hradě pražském a stal se českým králem. A za další
v roce 1690 vypukla revoluce v Harlemu proti zákazu kouření - musíte přiznat, jak už tenkráte byli lidé na této části polokoule pokrokově rozpolceni dokonce i ve věci všeobecné ochrany zdraví. Nu a ze strany divadelní tváře, že v tento den v roce 1921 byla v Brně uvedena premiéra opery Leoše Janáčka Káťa Kabanová. A ze souikromí pak prozradil, že
návštěvou Nového divadla definitivně zakončil dlouhodobě trvající oslavy 50letého výročí svatby. „Čili zde máte celou řadu důvodů, pro které v praktickém životě nelze toto datum opomenout…“, a dodává, že „Kdybyste náhodou měli chuť a nastudovali Válku s mloky nebo Bílou nemoc od K. Čapka v angličtině, tak by vás to v současné době mohlo vyzvednout na mezinárodní scénu světového jeviště!?“

-------
Co mě nejvíce překvapilo a potěšilo
Přibližně před čtyřiceti lety mě někdo požádal o kritickou recenzi na knihu, jejíž autorku jsem znal. Potřeboval jsem tehdy publikovat a nabídku jsem přijal. Po delším utrpení jsem něco sesmolil, recenze kdesi vyšla, a já jsem si slíbil, že už nikdy žádné recenze, včetně divadelních kritik, psát nebudu.
Tento slib jsem až do dneška dodržel, a můj nepříliš relevantní příspěvek do Nového domova není tedy kritikou – tedy poukázáním na něco, co mělo být, avšak nebylo - nýbrž poděkováním za to, co se konalo a co jsem v sobotu odpoledne 22. října viděl. Tedy představení - dnes už historické - pseudohistorické revue Šest žen, kterou do dějin českého komického divadla přispěli. Premiéra se konala 9. června 1962 v pražské Redutě jejími autory Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem.
Podtitul představení Šesti žen byl „Revue plná tak jemného humoru, že ho možná ani nepostřehnete“. K tomu dodal později Jiří Suchý ve své knize Tak nějak to bylo „Humor byl skutečně jemný, ale publikum ho postřehlo“.
Totéž by se dalo řící o těch osmi stech Češích, Moravanech a Slovácích, kteří zaplnili všechna čtyři představení. Já jsem dorazil do divadla pět minut po začátku – městští otcové zavřeli přes weekend Gardiner Express Way, takže jsem těch třicet kilometrů z Toronta do Mississaugy jel půl druhé hodiny - a neměl jsem si kam sednout. Svoje místo mi uvolnila paní režisérka, jinak bych býval musel sedět na schodech.
Od svých čtyř let jsem se tak či onak věnoval různým formám divadla. Nejprve ve školce v Mostě, kde jsem hrál v roce 1949 Mikuláše, později v divadle v ústecké Chemičce, kde jsem sdílel jevištní slávu s Vaškem Neckářem, poté v Montrealu na McGill University, kde jsem pochopil, že herectví nebude v této zemi moje métier. Během postgradualních studií na torontské universitě jsem se začal vážně zabývat divadelní režií, a pak jsem dalších čtyřicet let přednášel a režíroval studentská představení tamtéž. Jakýmsi vrcholem mé divadelní kariéry bylo pětileté angažmá ve Stratfordském Shakespearovském Festivalu, kde jsem pracoval jako dramaturg. O divadle tedy trochu vím, jak profesionálním, tak i amatérském.
Nyní konečně několik poznámek k tomu, co jsem viděl a co mě nejvíce překvapilo a potěšilo. Nejprve počet herců a hudebníků v ansámblu a jejich kvalita. Precizní režie paní režisérky Jany Fabiánové, odvážná choregrafie Lenky Novákové, prvotřídní kapela pana Musila, pěvecké výkony zpěvaček a zpěváků, ale především oddanost projektu všech, kteří se na něm podíleli. Gratulace přísluší také té, tomu či těm, kteří pozvali pana Eduarda Váňu do role Muže s knihou. Ten, jak se dnes v Česku říká, neměl chybu.

Michal Schönberg,
Associate Professor Emeritus, University of Toronto Scarborough