Texty: HULÁK, Jakub: Přehlídka dětského divadla Louny, 8. 4. 2016. Deník Dětské scény, č. 0., str. 13 - 14, 10.6.2016.

PŘEHLÍDKA DĚTSKÉHO DIVADLA
LOUNY, 15. DUBNA 2016

Krajská přehlídka dětského divadla Ústeckého kraje se konala už potřetí v Lounech, opět v pořadatelské péči Městské knihovny Louny, která speciálně pro tuto akci už v roce 2013 upravila své zařízení zvané Klub(ovna) Luna. V roce 2015 se překvapivě „neurodilo“ a přehlídka se pro nedostatek souborů nakonec neuskutečnila. Pořadatelé proto letos očekávali přihlášky s napětím, nakonec se ale sešlo „pěkných“ sedm inscenací. Díky nim, ale i díky vynikající organizaci a příjemnému zázemí bylo postaráno o příjemný a neuspěchaný přehlídkový den. Roli hlavní organizátorky a moderátorky na sebe vzala ředitelka Městské knihovny Dagmar Kučerová, za podpory Věry Pokorné a dalších pracovníků knihovny.
Tři z inscenací přehlídky přivezl do Loun jediný vedoucí – Pavel Skála, učitel ZUŠ F. L. Gassmanna v Mostě. S nejmladší skupinou, Dětmi v kaši (6–8 let), zpracoval předlohu Daniely Fischerové Duhová jiskra. Děti působily velmi přirozeně a spontánně, rozvolněný tvar jim ale neposkytl dostatečnou oporu v podobě pevně vystavěných a zřetelně motivovaných situací, obecně tezovitý charakter literární předlohy se projevil v poněkud plakátovém vyznění celého představení. Svůj vlastní příběh se pokusily rozvíjet třináctileté děti ze souboru Všecky barvy v představení
Ořešák. Jen tu a tam probleskl záměr pracovat s komiksovou stylizací, dění na jevišti ale většinou působilo zmatečně a nezávazně a připomínalo spíš první, letmo nahozené etudy. Jak jsme se ovšem dověděli v následné diskusi, jde o začínající soubor (schází se od září 2015) a hlavní a jedinou ambicí bylo zahrát si před diváky. Úplně jiným dojmem působilo představení Sbal si kufry zkušenější skupiny, také ve věku 13 let, vystupující pod názvem Reservé. Autorský modelový příběh na téma sociálního vyloučení a šikany pracoval s přesnou stylizací, působivými divadelními obrazy a promyšlenou mizanscénou. Příběh byl ale až příliš vyabstrahován od konkrétních okolností, takže bylo těžké se na něj
emocionálně naladit a opravdu soucítit s šikanovanou dívkou. Divadelní kvalita i herecké naplnění jednoznačně rozhodly o doporučení inscenace
do šišího výběru na celostátní přehlídku Dětská scéna.
Dvě inscenace lounské přehlídky pocházely z dílny Gymnázia Ústí nad Labem pod vedením Anny Skalské. Soubor pěti chlapců ve věku 14 let pod názvem Gymjat II prezentovalo v představení Hloupý Jakub divadelně nepoučený, svou důslednou nedramatičností a neakčností až bizarní pokus o loutkové divadlo. Samotný fakt, že gymnázium zakoupí z grantu stolní loutkové divadlo a parta sekundánů začne psát a realizovat vlastní loutkové hry, je ovšem chvályhodný a fascinující. Soubor primánů Gymjat I se pokusil o jevištní adaptaci oblíbené, ale přímočaře poučné knihy Ivony Březinové Jmenuji se Martina, věnované problému anorexie. Soubor měl ale poměrně šťastnou ruku při výběru úryvku, postaveném na vztahu hlavní hrdinky s matkou. Epicky inscenovaná zpověď Martiny nepostrádala působivé momenty, rozpaky ale vzbuzoval indiferentní, většinou statický chór, který diváka jen utvrzoval v dojmu, že jde spíš o sólový výstup.
Velmi pozitivní ohlas vzbudil soubor Nebojsa ze SŠ a ZŠ Ústí nad Labem (původně speciální školy) s dramatizací textu Ljuby Štíplové Hajánek přeje dobrý večer nazvanou Mlsalka a Nehajalka. Naprosto insitní inscenace vznikla pod láskyplným vedením vychovatelek školní družiny Lenky Dusíkové a Luisy Krejčové. Popisné kulisy a kostýmy, deklamace textu, statické frontální aranžmá, demonstrace místo jednání – přes to všechno ale k divákům pronikala upřímná radost dětí ze společného pobývání na jevišti. Spolu s ohromným kouzlem nechtěného, které diváci oceňovali salvami smíchu.
Pásmem básní Shela Silversteina nazvaným Co když?!? potěšil soubor dětí ve věku kolem 12 let A hrome! ze ZUŠ Litoměřice, který pracuje pod vedením Lenky Pařízkové. Texty se rozehrávají s reálnými rekvizitami v prostředí „bordýlku“ teenagerovského pokojíčku, o to víc fungují metaforické posuny, akcím zpočátku nechybí nápaditost a pointa. S přenesením do prostředí školy se princip oslabí, hlavní pozornost na sebe přitáhnou postavy dvou učitelek, konkrétní jednání místy nahradí neurčitá posunčina. Některým akcím už chybí nosný nápad, závěr je ovšem opět dobře vystavěný a jiskřivý. Co je pozoruhodné – po celou dobu se ani v hromadných akcích nikdy neztrácejí individuality – jako by se vzácně sešel soubor plný mimořádných osobností. Litoměřický soubor byl další, který od lektorského sboru ve složení Renata Vordová, Jan Anderle a Jakub Hulák získal doporučení do širšího výběru na celostátní přehlídku.
Celkově příjemný přehlídkový den byl trochu narušen „incidentem“ s učitelkou ústeckého gymnázia, která i přes řadu vstřícných a pozitivních připomínek odmítla kritický rozbor jako takový a spolu se svými žáky přehlídku předčasně (a prý navždy) opustila. Akci myslím přesto můžeme vnímat jako zdařilou, vzbuzující naději do příštích ročníků.
Jakub Hulák