Texty: SYNECKÝ, Jakub: Jeviště putujících loutkářů, neznámý uživatel, opona Lev s praporem a panorama Prahy, autor Jan Vysekal jun., s. a. (asi počátek 20. let 20. stol.), doložena v encyklopedii M. Knížáka

Opona patří k těm, které zachycují vedutu Prahy jako hlavního města království, případně nově vzniklé republiky. Jedná se patrně o druhou jmenovanou možnost, neboť tradiční motiv pražského panoramatu je v popředí oživen dominantní figurou lva, třímajícího v tlamě za žerď červenomodrobílou vlajku a vzhlížejícího k městu. To je srozumitelná dobová aktualizace a na oponách vzniklých v časných dvacátých letech 20. století se můžeme setkat s různými variacemi tohoto tématu, většinou doplněním veduty o akcentovaný znak s českým lvem.
Zde ovšem namísto znaku máme lva podaného poměrně realisticky, v kombinaci s vlajkou. Lev je dvouocasý, takže není pochyb, o jakého lva se jedná. Poněkud překvapivě se však otáčí doleva, nikoli doprava k Pražskému Hradu, jak bychom očekávali. Vysvětlení může přinést opona téměř shodného námětu, vytvořená neznámým autorem pro ochotnický spolek v Polepech na Kolínsku, založený roku 1920. Lev zde má stejnou pozici, stejná je i diagonální vazba na Fámu či ženského Génia s věncem a ratolestí v levém horním rohu, avšak pozadí zde netvoří běžné pražské panoráma, nýbrž Pražský Hrad v pohledu od východu. Pohled na Hrad od východu si vlivem Antonína Mánesa oblíbila česká krajinářská škola. Tento pohled prakticky zakrývá město a nejsou vidět táhlé fronty tereziánských křídel, naopak dominují věže a bašty, tedy to, co činí každý hrad hradem. (viz Malované opony divadel českých zemí, Praha 2010, s. 184-185).
Na polepské oponě tedy lev s praporem logicky vzhlíží k Hradu, případně k okřídlenému geniovi, kterého je možno identifikovat jako Génia vlasti. Autor opony pro Jeviště putujících loutkářů, jíž se zde zabýváme, Jan Vysekal ml. (1854-1926), buď oponu v Polepech znal, nebo se inspiroval shodnou předlohou. Autory obou děl totiž ztotožnit nelze, přes povšechnou podobnost je rukopis obou prací odlišný.
Jan Vysekal tedy nahradil vedutu Pražského Hradu šířkovým panoramatem města, což ho přimělo doplnit Génia po levé straně ještě o perspektivně odvážně řešeného andílka s věnci napravo. Samotný pohled na město zachycuje, Karlovým mostem vpravo počínaje, prakticky toliko levý břeh a je podán dosti schematicky a povšechně. Pozorné oko odhalí dokonce drobné topografické nepřesnosti. Autor patrně nepracoval podle žádné předlohy, jen ze zkušenosti svých občasných návštěv Prahy. Zaujme schematické zakreslení dostavby svatovítské katedrály, které ale nemůže být datačním vodítkem. Vysekal totiž zemřel roku 1926 a stavba byla dokončena až v roce 1929. Vlastností vedut je, že nezachycují skutečnost jako „to, co jest“, ale jako to, co býti má.
Výjev je po stranách lemován bohatou drapérií, představující vnější oponu červenou a vnitřní bílou, obě s třapci a lemováním v barvě zlaté. Zlatě je olemována i sufita, jejíž modrá barva splývá s blankytem oblohy. Drapérie tak opakuje ústřední motiv červenomodrobílé trikolóry.

(Mgr. Jakub Synecký, říjen 2016 - příspěvek pro připravovanou knihu Malované opony divadel českých zemí II)