Databáze českého amatérského divadla

Texty: LÁZŇOVSKÁ, Lenka: 47. Krakonošův divadelní podzim. AS 20.10.2016.

47. Krakonošův divadelní podzim

V tradičním termínu (7.-15.října) hostilo Vysoké nad Jizerou národní přehlídku venkovských divadelních souborů Krakonošův divadelní podzim. Krakonoš převzetím klíče od města od paní starostky stvrdil vládu nad Vysokým a každý den ve tři hodiny odpoledne vítal ten den vystupující soubor. V letošním ročníku jich bylo devět v hlavním programu a jedna dopolední pohádka pro děti (ZUŠ Jablonec nad Jizerou) a noční kabaretní program korupčního spolku Vobskočák. Na závěr přehlídky sehrál DS Jirásek Nový Bydžov svou Nitušku (Alleluja, Svatá Nituš!).
Činoherní | Hudební
Znovu uspořádat tento seznam pomocí šipek.

To znamená, že se s výjimkou pondělí každý den hrála jedna inscenace, šest z nich uvedlo dvě představení (většinou odpolední a večerní). Nad hlavním programem bděla porota ve složení Milan Schejbal, (předseda), Luděk Horký, Zdeněk Janál (dramaturg), Petr Kolínský a Lenka Lázňovská. Tato porota byla protagonistou každoodpoledních rozborových seminářů. Porotě jako vždy sekundovali půdičkáři, kteří se pod vedením Rudy Felzmanna zabývali inscenacemi jako materiálem a mladí gymnazisté ze Semil.
Co Vysoké letos nabídlo

Nedělně sváteční besedu s umělcem (letos to byl herec Jaromír Nosek, někdejší absolvent semilského gymnázia) a především dvě vzdělávací akce: Klub režisérů SČDO se společně se Svatoplukem Vašutem a Miroslavem Kejzlarem věnoval Maeterlinckovu Modrému ptákovi a již zmínění mladí ze semilského gymnázia se tentokrát celý týden učili s Kateřinou Baranowskou porozumět kouzlu divadla. Cenu MK za celoživotní přínos k rozvoji amatérského divadla obdržel při závěrečném ceremoniálu přehlídky Dušan Zakopal.

K vysocké přehlídce neodmyslitelně patří rituály. Tolik jich nemá žádná jiná česká divadelní přehlídka. Dějství první: vítání. Soubor je nejprve uvítán na radnici představiteli města a přehlídky. Poté se přesune k budově divadla Krakonoš, kde už vyhrává dechová hudba Větrovanka a své umění předvádějí malé mažoretky z nedaleké Rokytnice. Soubor a četné přihlížející pozdraví sám vládce hor z balkonu divadla a od mikrofonu zástupce přípravného výboru přehlídky. Odpovídá většinou šéf souboru. Některé soubory dovezou na vítání nějaký mok, či chleba s uzeným, koláčky nebo ovoce. Občas je vítání ozvláštněno nějakou scénkou. Asi nejvtipnější přivezli letos hronovští. V převleku za důchodce se přišli ujistit, že je v divadle nečekají nějací šmejdi a také popřát ředitelce přehlídky Svatce Hejralové k nastávajícímu důchodu. Ta se do penze těší; bude mít času na divadlo. Dějství druhé: loučení. Koná se v malém sále divadla a patří k němu krkonošské poudačky, písničky a neoficiální hymna festivalu Tam na horách. Soubor se svěří se svými dojmy. Je tu srdečno a veselo. Nováčkům se nezapomene připomenout, že návrat na přehlídku zaručí jedině, když třikrát obejdou nebo objedou kostel. Asi to funguje, neboť všichni tak činí.

Než se pustím do charakteristiky letošní přehlídky, musím uvést základní údaje o ní. Jejím vyhlašovatelem je SČDO (spoluvyhlašo­vatelem MěÚ Vysoké n.J.), pořadatelem občanské sdružení Větrov (spolupořadateli DS Krakonoš a Městská knihovna). Záštitu nad letošním ročníkem převzali pan Přemysl Sobotka (1.místopředseda Senátu Parlamentu ČR) a hejtman Libereckého kraje pan Martin Půta. Přehlídku finančně podpořili MK ČR (17O tis.), kraj a město dali shodně po 47 tisících (spolek Větrov má dohodu s městem, že výše dotace bude kopírovat ročník přehlídky), 138 tis. dali sponzoři (hlavním partnerem je firma UNICONTROLS), 258 tis. si přehlídka vydělala (vstupné a reklamy). Rozpočet přesáhl šest set tisíc. Nejvíc přehlídka utratila za ubytování.
Postupové přehlídky

Národní přehlídce jako každý rok předcházely postupové přehlídky. Licencováno jich bylo devět, avšak hned na první z nich Třešťském divadelním jaru se o účast na národní přehlídce neucházel žádný soubor. Zbývajících osm mělo následující bilanci: Miletínské divadelní jaro (18.-26. března- účast 8 souborů, 1 nominace a 2 doporučení), Klicperovy divadelní dny v Sadské (6.-1O.dubna – účast 1O souborů, 1 nominace a 1 doporučení), Sněhový Brněnec (6 souborů, 1 nominace), Trhové Sviny (16.-17.dubna – účast 8 souborů,1 no­minace, 1 doporučení, avšak pro soubor z Bechyně, který má více než 5 tis. obyvatel), Štivadlo ve Štítině (21.-25. dubna a 28.dubna až 2.května, účast 7 souborů, 1 nominace, 1 doporučení), Hanácký divadelní máj (3O. dubna – 7. května, účast 9 souborů, 1 nominace, 2 doporučení), Josefodolské divadelní jaro (6.-8. května, účast 10 souborů, 1 nominace, 1 doporučení, Žlutické divadelní léto (5 souborů, žádné nominace, ani doporučení).

Celkem se tedy na stole programové rady, která se skládá ze zástupců pořadatele a vyhlašovatele a každá postupová přehlídka má rovněž jednoho zástupce, sešlo 7 nominací a 7 doporučení, z nichž byly vybrány dvě inscenace. O účast na KDP se letos ucházelo 62 inscenací, což je víc než v posledních třech letech. Na to, zda jde o pozitivní trend, si budeme muset počkat tak další dva, tři roky. Zajímavé je rovněž, jaké tituly přehlídky nabídly. Nejvíce inscenací bylo z oblasti moderní české dramatiky, celkem 19. Nejhranějšími autory bylo oblíbené duo Michaela Doležalová a Roman Vencl (Královny a Game over), objevily se rovněž hry Arnošta Goldflama (Dámská šatna), Zdeňka Podskalského (Žena v trysku století), ale také Smetana The greatest Hits nebo hra z autorské dílny kladenského VAD Upokojenkyně, která loni prošla i Jiráskovým Hronovem. Dvě inscenace pracovaly s texty Vladimíra Zajíce (Mistr Jan aneb naše kaše a Tuché a Vlčpanna. Druhým nejvíce zastoupeným druhem byly pohádky pro děti (12 titulů). Následovala současná světová dramatika (11 titulů), dominovaly zápletkové komedie a frašky (Mátový nebo citron, Kachna pomerančích, Rodina je základ státu, Habaďůra, Ani o hodinu dýl a další). Hrál se také Sigarev. Světová klasika byla zastoupena devíti tituly (Ženitba, Revizor, Plešatá zpěvačka, Treperendy, Zdravý nemocný a další). Z české klasiky se objevily pouze tři tituly (upravená Maryša, Na letním bytě Josefa Štolby (fraška z konce 19.století), Naši furianti). Zaujaly vlastní scénáře či vlastní hry vzniklé přímo v souboru. Objevilo se pouhých pět kousků.

Třešničkou v tomto směru je soubor Banda z Bystřice u Benešova, jejímž šéfem, režisérem i hercem je dramatický autor Pavel Němec. Také další dvě inscenace se dostaly až na KDP (Dlouhá cesta vzniklá na základě Bergmanovy filmové povídky Lesní jahody a …dokud Vás smrt nerozdělí, pracuje především s úpravou scénáře Ondřeje Sokola Válka Roseových). Takže, když si to shrneme, převažují komedie všech žánrů (frašky, zápletkové komedie, černé komedie, grotesky, konverzačky), což je ale pro venkovské soubory pracující v obcích do 5 tis. obyvatel typické a podle mého názoru nijak překvapující. Je jen dobře, že si vybírají vesměs dobře napsané komedie, které poskytují dobrý půdorys pro hru. Jako solitér mezi nimi zazáří inscenování látek jiného druhu. Že se prakticky nehraje česká klasika, také žádným překvapením není. Příliš ji neuvádějí ani profesionální scény. Her pro děti bylo sice relativně hodně, ale jejich úroveň je bohužel nevalná. Jinými slovy dramaturgický obraz letošního KDP je zrcadlem českého venkovského divadla a šlechtí poroty krajských postupových přehlídek, že se snaží jít po kvalitě. Nemyslím si, že je chybou, když řada inscenací to jeden rok zkouší směrem na Volyň, druhý rok na KDP. Jak se ukázalo ve dvou případech (Dlouhá cesta a ..pokud Vás smrt nerozdělí) za rok inscenace vyrostly, usadily se, ve všech složkách dozrály (zejména to platí o Dlouhé cestě). KDP z toho může profitovat v kvalitě programu. Obecně rovněž platí, že venkovské ochotnické divadlo je křehké, výkyvy mezi jednotlivými představeními jedné inscenace mohou být velké a někdy můžeme mít dokonce dojem, že vidíme úplně jinou inscenaci. Část z toho padá na vrub kontextu. Je rozdíl, když hraji na domácím jevišti, před vlastními diváky, kteří s představením jdou a reagují, tak jak si tvůrce přeje a vystoupením jinde. A to nemluvím o optice národní přehlídky, která nastavuje zrcadlo větší a zejména hlubší.
Jaký byl 47. ročník KDP

Jak konstatoval ve svém závěrečném slovu předseda porota Milan Schejbal: „ozdobou letošní přehlídky byla mimořádně pestrá dramaturgická skladba programu. Vedle několika osvědčených komedií se zde objevily i takové, které kromě snahy pobavit obsahují i hlubší a závažnější témata. Setkali jsme se také s žánrem tragikomedie či s dílem výsostně dramatickým. Vyzdvihl bych dva původní autorské scénáře..Dlouhá cesta Ladislava Valeše a Klaun Pavla Němce. Svou premiéru na amatérském jevišti pak měly Detektor lži Vasilije Sigareva, Holky z kalendáře Tima Firtha a ..dokud Vás smrt nerozdělí (Válka Roseových). Uvědomíme-li si, že je to více než polovina soutěžního programu, je to záležitost pozoruhodná, a to nejen v kontextu vysockých přehlídek“.

To však ještě neznamená, že inscenace neměly problémy v jevištní realizaci a jak ukázalo, ani výborný režijně scénografický koncept výborný výsledek nezaručuje. Objevilo se několik pozoruhodných hereckých výkonů a jedna skvělá inscenace, která doslova o parník předběhla všechny ostatní. Není proto překvapující, že porota do programu JH nominovala jen jednu inscenaci.

Přehlídku zahájil nováček Dobřichovická divadelní společnost z.s. s bláznivou komedií Patrika a Danielle Haudecoerových Mátový nebo citron (doporučení). Výborně napsaná fraška z divadelního prostředí má hodně společného s Divadelní komedií Bena Alforse nebo s Frainovým Bez roucha. Její hlavní ambicí, kterou převzal i soubor, je diváka pobavit. Režie Petra Říhy ji dobře zorganizovala a postavila na hereckých výkonech. Nikdy nepochybujeme, kdy je kdo za postavu a kdy za sebe. Výborné jsou starty obou jednání, kdy gag střídá gag, pak temporytmus trochu upadá. Paradoxně nejlepším výkonem byla postava Honzy-Henryho (Jan Seidel), která se v rozporu s předlohou stává kladným hrdinou. Nabízí se vyhranění postav do větší nadsázky. Přes tyto problémy, dobřichovičtí při svém prvním startu ve Vysokém pobavili.

I druhé představení čerpalo z oblasti komedie, tentokrát se jednalo o komedii situační. (DS Štace Němčice n.H.-Michel Clément Ani o hodinu dýl). Bulvární komedie je postavená na jednoduchém nápadu (chci se zbavit partnerky a požádám o pomoc kamaráda), odvíjí se od hlášky k hlášce a nenabízí mnoho situací. Soubor (kolektivní režie) cítil potřebu komedii nějak ozvláštnit. Dopsal postavu nápovědky (spíše čtenářky). Aby to fungovalo, musela by být komentátorkou děje, který bude komunikovat i s publikem. To se však nestalo. Poctivé herecké nasazení nedokázalo zakrýt slabiny předlohy.

Klasickou satirickou komedii N. V. Gogola: Revizor přivezl do Vysokého DS Havlíček Zákupy. Jiří Miloš Šimek jako upravovatel a režisér ji žánrově posunul do frašky se zpěvy a charaktery nahradil typy. Tento záměr zůstal na půli cesty. Inscenaci chybí důsledně vybudované komediální situace a místo typů herci předváděli spíše až naddimenzovanou charakterizaci, která svým stereotypem nebavila. Texty písní jsou jazykovou směsicí s verši na první dobrou. Trochu se vytratil souboj obou dohazovačů (Tekla a Kočkarev). Dobré situace mají občas energicky a zejména záměrně jednající Kočkarev (Karel Minařík) a Agáta Pavlíny Kravcivové díky mimoslovnímu dohrávání, zejména v závěru.

Výbornou zápletkovou komedii Michaela Cooneyho Habaďůra přivezl DS J. K. Tyl Meziměstí. Soubor se s takovou látkou nesetkává poprvé. Hrál např. Dokonalou svatbu či Peklo v hotelu Westminster. Komedie kombinuje principy konverzační a situační komedie a představuje výbornou příležitost pro herce. Herecky disponovaný kolektiv má sice vynikající tempo, avšak nikoliv rytmus. Chybí timing, zastavení v důsledku nečekané okolnosti, průběžné jednání postav, zveřejnění nápadu či komentáře. Divák se směje díky slovním vtipům, což je na tuto hru trochu málo.

Domácí DS Krakonoš tentokrát nesáhl po hudebních komediích (Limonádový Joe, Malované na skle, Zločin v posázavském pacifiku), s nimiž v minulých letech slavil úspěchy. Uvedl laskavou komedii Tima Firtha Holky z kalendáře (doporučení). Je jakousi dámskou obdobou úspěšné komedie Do naha. Na rozdíl od ní však Firth nenabízí mnoho dramatických situací, je potřeba postavit typy žen se sociálním zázemím, odlišných i kostýmem. Každá totiž přišla do ženského spolku řešit svou frustraci (nevěra manžela, útěk dcery, smrt partnera apod.) Nejde jim ani o zavařování, ani o pletení. Je to vzpoura proti osudu, proti životu, který jim nedává šanci. V tomto smyslu je třeba číst jejich rozhodnutí nafotit kalendář s akty, který by vydělal na vybavení onkologické kliniky. Předloha herce dostatečně nevede k průběžnému jevištnímu jednání, což režie Marie Brtkové Trnečkové dostatečně nevyvážila a ani s vyhraněním typů si neporadila. Za pochvalu stojí výborné znakové řešení situace smrti Johna. Vstane z křesla, na němž zůstane pléd a papír.

Pavel Němec patří k nejhranějším současným českým dramatikům. Se svým téměř rodinným divadlem Banda, z. s. Bystřice u Benešova znovu nastudoval jako režisér a představitel Klauna vlastní hru Klaun. Vložil do ní společensky závažná témata, jako je strach ze samoty a nebezpečí zneužití absolutní moci. Tato témata jsou rozmělňována mnoha dalšími motivy a tématy, která myšlenkové poselství hry oslabují. Přesto jak Královna (Stanislava Němcová), tak Páže (Kateřina Němcová) podaly zajímavé výkony.

DS Osvětové besedy Velká Bystřice odvážně sáhl po hře současného ruského autora Vasilije Sigareva Detektor lži. Autorem napsaná groteska patří do okruhu tzv. čerňuch, což je ruská obdoba cool dramatiky. Tomáš Hradil jako režisér potlačil autorem přepsaný naturalismus (hnus ze scény mát být metaforou) i velmi drsný jazyk plný vulgarismů a žánrově inscenaci posunul k černé komedii. Absurdnost jednání postav se podařilo zejména v první části (Naděžda ve výborném podání Radky Schartové nechává hypnotizérem vyslýchat svého muže) účinně jevištně naplňovat. Obrácený gard, nyní jedná Boris (Pavel Dorazil) je třeba v jednáních a reakcích vyostřit. Přes tyto výhrady se sdělení o světě, který se rozpadá, podařilo sdělit. Oba se vracejí do marasmu, v němž žijí.

Scénář hry Dokud Vás smrt nerozdělí! Malého divadla Kouřim vznikl úpravou překladu a scénáře Ondřeje Sokola na motivy filmu a románu W. Adlera Válka Roseových. Opírá se o výborný režijně scénografický koncept Martina Drahovzala, který v obou plánech (manželská dvojice, která spolu bojuje a dvojice právníků, kteří je koučují) v žánru černé komedie s groteskními rysy využívá rychlé střihy a světelné prolínání. Není naplněn herecky, neboť chybí stupňování napětí až k běsnění. Barbara Lady Augustové je příliš od první situace setkání negativní, Olivier Ondřeje Hampla nemá potřebnou energii a úskočnost v jednání. Konflikt dramaticky funguje až v poslední třetině, což je pozdě. Zajímavý výkon podal Lukáš Dědek ve stylizované roli židovského právníka Goldsteina.

Jednoznačně nejlepší inscenací byla Dlouhá cesta Rádobydivadla Klapý vzniklá na motivy filmového scénáře Lesní jahody. Základem inscenace stejně jako filmu (byla v loňském roce uvedena rovněž na Pikniku Volyně) je cesta posledního dne života Isaka Borga jako hledání smyslu života, otázky smrti, víry v boha. Činí tak v symbolické rovině, přičemž tyto symboly mají reálný základ. Inscenace je montáží epizod, z nichž některé jsou reálné, jiné snové, mají i různou žánrovou polohu (úsměvné, nostalgické, dramatické). Tento systém je působivý a srozumitelný. Velkým vkladem je vyrovnaný herecký kolektiv, v němž hereckou nadstavbu dodávají Jaromír Holfeuer jako Isak a Lenka Svobodová-Štastná jako jeho snacha Marlenne. Nepopisná, zajímavá a funkční scénografie hostujícího Miroslava Krále inscenaci dotváří. Byli jsme svědkem nevšedního diváckého zážitku. Právem si inscenace odnesla Hlavní cenu festivalu, nominaci na Jiráskův Hronov a oba herecké výkony byly označeny jako nejlepší mužský a ženský herecký výkon přehlídky.

To vlastně bylo všechno. Zajímavá dramaturgie, postavená na dobrých textových předlohách, slušné herectví (v každé inscenaci bylo možné najít alespoň jeden zajímavý výkon), problémy v režijně dramaturgickém koncepci všech inscenací s výjimkou Dlouhé cesty. Také byla udělena jen jedna cena za režii (L. Valeš právě za Dlouhou cestu). Na Sigarevovi se ukázala odvaha venkovského souboru uvést něco, co není běžná společenská komedie. Amatérské divadlo je svobodné, nemusí je zajímat ekonomická stránka ani počet repríz. V tomto smyslu byla letošní přehlídka rozhodně krokem vpřed. Zhoršuje se kvalita jevištní řeči, což platí pro amatérské divadlo jako celek.

Díky mladým gymnazistům ze Semil (řada z nich se divadlu věnuje, někteří ho hodlají i studovat) jsme viděli reakce mladé generace. Cool dramatika už jim nic neříká a ani je nebaví (Detektor lži). Přestože nemají ani divadelní ani životní zkušenosti, všimli si nedostatků v uchopení postav, chybějících point, nedostatku energie. Nebáli se to říci. Často to byla první zkušenost projevit názor veřejným způsobem. Učili se číst divadelní znaky. Představte si, že např. diskuse o Dlouhé cestě trvala víc než tři hodiny. Myslím, že pro přehlídku, její budoucnost je to velmi důležité. Dobře, že se pořadatelé rozhodli místo obvyklých tří dnů prodloužit seminář na celý týden. Pravděpodobně bude lepší zdvojit lektorské vedení, neboť jde o celodenní šichtu (dopoledne účast na diskuse, odpoledne cvičení, večer představení s následnou diskusí o něm).

Autor: Lenka Lázňovská
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':