Texty: LAZORČÁKOVÁ, Tatjana – ROUBAL, Jan: K netradičnímu divadlu. Praha, Pražská scéna 2003, s. 160-162.

ŠTAFLE
(Ostrava)
Soubor Štafle představuje aktivitu profesionálních herců ostravského Divadla Petra Bezruče. Zrodil se v kontextu několika prvních pokusů o založení regulérního divadla malých jevištních forem (divadélko Tempo nebo Studio A-Z) v Ostravě. Jeho vznik souvisí jednak s příchodem čerstvých absolventů DAMU do ostravského angažmá (skupina vedená režisérem Janem Kačerem), jednak byl iniciován přípravou prvního estrádního festivalu v roce 1960, k jehož příležitosti mladí herci nastudovali původní kabaretní pořad Štafle. Jednalo se o volný sled na sobě nezávislých výstupů, propojených písněmi (mezi autory byli František Husák, Josef Brukner, Rostislav Volf a Petr Mandel). Na výsledném tvaru se autorsky podíleli Rostislav Volf, výtvarník Luboš Hrůza a režisér Jan Kačer. Přitažlivost a výjimečnost pořadu byla v jeho výrazném satirickém zaměření na společenské jevy, v odlehčující ironii i provokativnosti absurdních prvků. V souboru se představili František Husák, Jiřina Třebická, Nina Divíšková, Blanka Meierová, Václav Martinec, Luděk Eliáš, Jana Kočková a další.
Stejně jako v případě dřívějšího vzniku Satirického divadla Večerní Brno i v Ostravě se stala jedna inscenace podnětem k založení souboru, který podle ní zvolil svůj název. Existence Štaflí byla krátká, následovala jen druhá premiéra – literárně inspirované Štafle II. – Čert na štaflích (1961). V sezoně 1962/63 dochází k rozchodu skupiny, aktivita se přesunuje na inscenace domovské scény, posléze téměř všichni herci odcházejí do nově založeného pražského Činoherního klubu (kam následovali Jana Kačera).
Význam Štaflí, které představovaly na počátku šedesátých let divadlo ve formě spontánní kolektivní výpovědi, je v jejich inspirativním popudu k dalšímu zakládání souborů malých jevištních forem v Ostravě, kde se tento typ divadla setkal s velkým diváckým ohlasem. K iniciativě skupiny lze přiřadit i oživení provozu ve Sklepě, tj. sklepních místnostech budovy Blaník (výtvarná úprava byla dílem Luboše Hrůzy a Otakara Schindlera), jímž Ostrava získala v první polovině šedesátých let originální divadelní klub (Divadlo ve sklepě) vracející se k atmosféře prvotních francouzských kabaretů 19. století. Kromě vystoupení pozvaných hostů (např. Divadélko pod okapem) se zde recitovala poezie (večer Sergeje Jesenina, orientální poezie), četly povídky, pořádaly jam-sessiony. Do repertoáru byly zařazeny inscenace textů Alberta Camuse, pořad Saši Lichého Čabajky, hra Sławomira Mrożka Trosečníci. Několik let trvající aktivita přispěla ke kulturnímu klimatu, v němž vyrostly dva nejvýznamnější ostravské soubory šedesátých let – Divadélko pod okapem a Waterloo.

Bibliografie:
Čejka, Karel: Ostravské kabarety šedesátých let. Ostrava. Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska. Sv. 19, 1999, s. 204–217.
Divadlo Petra Bezruče 1945 – 1995. Ostrava 1995.
KA: Mladí a ti nejmladší. Ostravský kulturní zpravodaj, 1.–15. 11. 1959, s. 10.
Krbílek, Rudolf: O kabaretu a hodných čertech. Nová svoboda, 14. 1. 1962, s. 5.
Matis, Zdeněk: Čert na štaflích. Červený květ, 1961, č. 12, s. 378–379.
(mt): Čert na štaflích. Moravskoslezský den, 3. 3. 1990, s. 4.
Solecký, Vladimír: Ve znamení humoru a satiry. Nová svoboda, 31. 10. 1961, s. 2.