Texty: Úpice: Schreiber, Vilém: Paměti města Úpice 1789 - 1868. Ochotnické divadlo, 1873 - 1895, s.167

Ochotnické divadlo, 1873 - 1895
.
V letech sedmdesátých hrávalo se pravidelně 3 - 11krát do roka, někdy i hry
příležitostné, jako r. 1875 ku poctě faráře Rudiše "Zkouška před svatbou", r. 1876 při
usídlení okresního soudu v Úpici v rámci veliké slavnosti, veselohra "Sňatek s překážkami"
a k oslavě faráře Pelhřímovského r. 1879 "Nehoda za nehodou". Pohostinsky vystoupil
spolek poprvé 8. března r. 1874 v Červeném Kostelci s hrou "Pražský žid". Před tím byla
hra v Úpici provedena 14. února 1873 v tomto obsazení úloh:
Heinrich Mates hrabě z Turnů
-
Jan Řezníček,
Verena, jeho dceř z levého boku
-
sl. Anna Nyklíčková,
Falu - Eliab, bohatý klenotník na židovském městě v Praze
-
Čeněk Tomášek,
Rebeka, jeho choť
-
sl. Žofie Fuchsová,
Jehud, jeho posluha
-
Jan Nyklíček,
Veronika, jeho nájemnice
-
sl. A. Kejzlarová,
Mikuláš Peldřimovský, zámožný zlatník a
konšel starého města Prahy
-
Ant. Zolšnajdr,
Bohulib Kachna
-
J. Boura,
Erazím Ješinovský
konšelové
-
Jos. Tomášek
Valerianus Magnus
soudce
-
Ant. Teuchman.
František Rozražovský, soudce in haereticis
-
Václav Pich,
Justus Gebhardus, krevní písař
-
Karel Blahouš,
Přibík Jeníšek, bývalý ranhojič, později prokurator
-
Jan Kuťák,
Vilém Kaplíř ze Sulevic, důstojník ve vojště Mansfeldově
-
Karel Hlaváček,
Vojtěch Choltic
-
Václav Pitaš
Havel Prsten
-
Karel Blahouš
Michal Žamberský
Pražští měšťané
-
Ant. Teuchman
Tomáš Dentulín
-
Jos. Tomášek
Václav Karion
-
Adolf Falta
Ondřej Jakobides, predikant
-
J. Boura
Kilian Šipek, hospodský na Šmrhově
-
Fr. Barta
Jakub Luciper, soudní sluha
-
Adolf Falta
Barnabáš Vokoun, klíčník městské šatlavy
-
Fr. Barta
Jan Mydlář, mistr popravní města Prahy
-
Jos. Kraus.
Kromě divadelních představení pořádal spolek téměř každoročně zábavu, buď na
"Dlouhých záhonech", aneb na ostrově, pak také plesy "u Perníkářů", na něž se však
obyčejně doplácelo.
I divadelní společnosti tehdy Úpici vyhledávaly. Roku 1874 byla to společnost Jana
Kozlanského, která v odměnu za propůjčení spolkového jeviště zaplatila za ochotníky
celoroční nájemné, a r. 1875 navštívila Úpici opět Kullasova společnost, jež zde ve
válečném roce 1866 poprvé vystoupila. Nyní vedla si skrovně, živořila, na repertoiru měla
však místní novinku "Vpád Tatarů do Úpice", historickou činohru ve 4 jednáních od K.
Vratislava. Spisovatel, patrně člen společnosti, věnoval hru ochotnickému spolku v Úpici
"na důkaz nejhlubší úcty a vážnosti".
V Úpici stávala od r. 1867 Pěvecko-tělocvičná jednota "Úpavan", koncem r. 1876
schváleny pak stanovy nového spolku "Občanská beseda", avšak ochot. spolek, ač ve
skutečnosti již 20 let působil, postrádal dosud úředně potvrzených stanov. Teprve na
počátku r. 1880 podán ve spolkové schůzi návrh stanov, které místodržitelství 29. února t.
r. schválilo. Dle stanov bylo účelem spolku "pěstovati divadelní umění, šlechtiti mravy a
podporovati účele dobročinné.".
Tehdy podnikl "pernikář" Nyklíček opět různé opravy ve svém hostinci a také
ochotníci pomýšleli na zřízení nového a důstojného jeviště. Za účelem zapravení nákladů
na nové dekorace usneseno, aby se uspořádala výpůjčka na slosovatelné úpisy po 1 zl v
počtu 200 kusů. Tím způsobem byl také potřebný kapitál získán a zápůjčka byla v
následujících letech z výtěžku představení a dle vylosovaných sérií po deseti číslech dílem
splacena, dílem umořena tím, že zřekli se majitelé svých nároků.
Dekorace zhotovil náchodský malíř Josef Šrůtek nákladem 140 zl a účtoval za
přední oponu, zobrazující město Úpici, 15 zl. Opona neměla ceny umělecké, ale jako
vzácná památka přenesena byla později do městské zasedací síně, kde chová se vedle
nového obrazu Panuškova dodnes. Veškeré vydání na nové dekorace činily okrouhle 300
zl. Kromě nově zařízeného jeviště měl ochotnický spolek šatní almaru, části různých
obleků a jiné tretky divadelní, jmenovitě 24 kusů rozličné zbraně. Knihovní seznam
vykazoval asi 100 her.
R. 1880 na den sv. Václava účastnil se spolek župního sjezdu divadelních
ochotníků v Opočně dvoučlennou deputací, již tvořili Benedikt Řezníček a Josef Tomášek.
R. 1881 chýlila se k ukončení velkolepá stavba Národního divadla v Praze, kterou
však na neštěstí zničil dne 12. srpna t. r. požár. Katastrofa dotkla se bolestně celého
národa, ale záhy konány všude sbírky na vybudování nového stánku divadelního, jejž
"národ sobě" do dvou let také vystavěl. Ještě v srpnu r. 1881 uspořádali ochotníci
představení za spoluúčinkování studujících a výtěžek 11 z 26 kr odveden vzpomenutému
účelu.
Na počátku r. 1883 došlo mezi ochotnickým spolkem a čtenářskou besedou k
znepřátelení, poněvadž ochotníci odepřeli propůjčiti jeviště k zábavě sylvestrovské. Do
sporu zasáhl i hostinský Josef Nyklíček, vyhražuje si svobodné užívání jeviště jak pro
večer sylvestrovský tak i pro kočující herce. Vyjednávání vleklo se delší čas a se strany
ochotníků pomýšleno již docela na získání jiné místnosti spolkové, buď na rozsáhlém
sklepě pivovarském u Viléma Kadaníka, aneb v hostinci Václava Řeháka, až teprve na
podzim smluvena dohoda a tak zahájeny opět hry v dosavadní místnosti, kde se hrálo bez
přerušení až do roku 1889.
Z těch let třeba ještě připomenouti několik událostí. V prosinci r. 1883 zemřel bývalý
ředitel ochotnického divadla "malomlýnský" Nyklíček a r. 1886 jeho tchán, mlynář Jan
Záruba, známý zakladatel ochotnického spolku. Pohřbů těchto zasloužilých funkcionářů
súčastnili se členové korporativně; podobně dostavili se ochotníci v černých oblecích a s
odznaky r. 1885 k oslavě 70tiletých narozenin dlouholetého měšťanosty dra Antonína
Teuchmanna. Dne 15. srpna 1888 podnikl spolek výlet k odhalení pomníku Boženy
Němcové do České Skalice.
Rok 1889 nebyl utěšeným pro ochotnický spolek. Došlo znovu k neshodě mezi
ochotníky a hotelierem "u Sokola", Josefem Nyklíčkem, v příčině volného používání jeviště
a poněvadž vyjednávání nevedlo tentokráte k cíli, usneseno, aby se přeneslo jeviště do
hostince Karla Hlaváčka, dlouholetého člena spolku, který ochotně slíbil, že dá připraviti v
nalévárně podium pro jeviště a propůjčí místnosti své spolku bezplatně. Poprvé sehrána
zde 23. února 1890 veselohra "Zlatohlav" a vybráno 18 zl; pak provedeny tu ještě 4
představení, načež v podzimu toho roku přestěhováno jeviště do dřívější místnosti na
náměstí, kde se hrálo do konce r. 1892, kdy hostinský Nyklíček v místnostech svých
opětně nedovolil hráti a proto bylo divadelní zařízení transportováno za souhlasu starosty
obecního - na půdu chlapecké školy.
Mnohaletou zkušeností nabylo se přesvědčení, že mezi ochotníky třeba ustanoviti
vedle stanov jakási pravidla, dle nichž by se řídili a spravovali tak, aby nikdo samostatně
ve věcech spolkových nejednal. S té příčiny sestaven "domácí řád", který byl v srpnu r.
1890 podepsán následujícími ochotníky: Václav Pich, Karel Hlaváček, Josef Falta, Adolf
Falta, Frant Barta, Karel Kašpar, Ferdinand Těmín, Ant, Vlček, Ferd. Kincl, Ant. Sedláček,
Jos. Hůlek, Ant. Bejr, Jos. Jiroušek, Robert Baudyš, Jan Valášek, Čeněk Boura, Josef
Hrdina, Josef Hoffman, Jan Šrámek, Jan Kejzlar, Karel Nyklíček.
Po dvouleté nečinnosti, vyvolané různými nesváry, probuzen byl r. 1895 spolek
ochotníků zase k novému působení, které počalo 16. dubna hrou "Doktor medicinae" ve
prospěch jednoty sokolské v bývalé místnosti Nyklíčkově, jemuž odváděn nyní z každé hry
poplatek 3 zl až do 24. listopadu 1901.
Spolek obrodil se nejen co do počtu svých členů, ale i co do vnitřní podstaty svých
produkcí přešed od frašek a obrazů ze života k modernímu repertoiru veseloher a dramat.
Spolkovým sluhou byl od r. 1878 Čeněk Hetflejš s odměnou 1 zl za hru. - Od r.
1895 nastoupil na jeho místo Jan Dvorský. -
167