Texty: www 2000: Příběh,1996

PŘÍBĚH
Premiéra
19.dubna 1996
Autoři
Ale� Novák
Jan Strejcovský
Tonda Rauer
Re�ie
Jan Strejcovský
Hrají
Martina Klenovcová
Markéta �afáriková
Naďa Eretová (nebo Jaroslava Peprlová)
Gábina Ledererová (nebo Michaela Pecková)
Petr Nejedlý
David Slí�ek (dříve i Tomá� Čermák)
Franti�ek Tlapák (Dříve i Tomá� Čermák)
Krátká anotace představení
Tato divadelní hra, či spí�e vizuální představení, je záměrnou destrukcí příběhu, který se opětně během představení skládá, a to, co původně vypadalo jako pouhé střepy, se stává zrcadlem a nám nezbývá, ne� se děsit toho, co v něm vidíme.
Čtyři roční období, čtyři tváře Času nás vedou čtyřmi příběhy, mnoha osudy, mnoha spory a problémy. Problémy, které se týkají nás v�ech - závist, netolerance, konzum, �pína ve vztazích, v nás i kolem nás.
Je to představení silné, hutné a ačkoli je hráno amatérským souborem, dovolím si tvrdit, �e je odvedeno velice profesionálně. Je znát poučenost re�iséra (Jan Strejcovský) i autora (Ale� Novák), je znát podíl skvělého hudebního partu (Tonda Rauer), jsou znát hodiny konzultací, které tři vý�e jmenovaní nad tímto příběhem strávili, ale i zaujatost a osobní anga�ovanost v�ech členů souboru - herci počínaje a osvětlením a maskami konče.
Toto představení bylo jakýmsi pokusem, ale zdá se, �e se pokus vydařil.
Berenika Dobiá�ová

Sami uvádíme na�e představení s podtitulem: "Příběh je příběhem bez jediného slova, příběhem se sedmdesáti minutami hudby. Příběhem o o�klivých věcech okolo nás a v nás."
Krátká historie vzniku
Inscenace vznikala během divadelní sezóny 1995/96. Přípravné práce na "textové předloze" byly v�ak zahájeny ji� koncem sezóny přede�lé. Tato fáze příprav zahrnovala jak přípravu scénosledu, tak i komponování hudby. Donekonečna se zde opakovalo předávání podkladů skladateli, jejich zpracování a nahrání pracovní nahrávky. Ta posléze pro�la kritickým hodnocením autorů libreta a znovu byla předána hudebnímu skladateli. A stále dokola. Ve chvíli, kdy ji� byla hudba uznána za dostatečně kvalitní začalo samotné zkou�ení. A kolotoč s hudbou se rozjel nanovo. Tentokrát se přidaly i po�adavky a nápady samotných herců. Finální podoba hudební nahrávky tak vznikala přibli�ně osm měsíců. Na výtvarné podobě inscenace jsme spolupracovali s mladou výtvarnicí Barborou Bednářovou, která pro nás vytvořila nejen grafickou podobu programů a plakátů, ale zejména dominantu scény - hlavu obřích rozměrů se čtyřmi obličeji. S inscenací jsme se zúčastnili rozličných přehlídek amatérského divadla a to jak tuzemských, tak poprvé v na�í historii i festivalu zahraničního. Ve dnech 27. - 29.července 1997 jsme nav�tívili Loty�ské Limba�i, kde se konal festival amatérského divadla Spélesprieks 97
O hře napsali
Divadlo bez záruky z Prahy (opět �patně napsaný název! - poznámka ĎBZ) uvedlo inscenaci nazvanou Příběh. Jedná se o autorský počin Ale�e Nováka a Jana Strejcovského, re�iséra souboru, a Antonína Rauera, autora hudby. Soubor přinesl na jevi�tě zřídkakdy viděný �ánr, a sice němohru. Jeho představení nále�elo mezi ta, která na perlení nejvíce zaujala a oslovila přítomné. Modelová hra pra�ského souboru je apokalyptickou vizí světa, nepostrádající naději a východisko. Inscenace má otevřený konec, jeho domy�lení ponechává na divákovi. Příběh Divadla bez záruky (zase! - poznámka ĎBZ)) je příkladem poučené a cílené divadelní práce. Přinesl vhodnou látku k přemý�lení o metaforickém způsobu komunikace divadlem a spolu s tím i praktickou ukázku rozdílu mezi metaforickým a popisným způsobem sdělování.
Milan Strotzer - Amatérská scéna 1/97 - recenze Divadelního perlení 1997

Zastavme se u Příběhu souboru Bez záruky (co dodat? - poznámka ĎBZ). Pro tento programově činoherní soubor byla nonverbální zále�itost vybočením z cesty, trochu i za účelem získání jiných zku�eností. Z činoherního divadla si přinesli schopnost mimoslovně vyjádřit pocity, ale také na druhé straně představu, �e v�e je nutné uhrát. Znovu připomínám v této souvislosti, co jsem napsala jako zásadní problém Kolína, tj. men�í schopnost vyu�ít zkratku, nadsázku a stylizaci. O Příběhu to platí beze zbytku. I přesto ztvárnění neradostného chaosu v lidských du�ích a tím i neschopnost spolu komunikovat a� u� jako milenci, partneři, soupeři v boji o pře�ití a nebo v názorovém střetu, je určitě zatím tím nejlep�ím, co soubor dosud udělal.
Lenka Lázňovská - Amatérská scéna 3/97 - recenze národní přehlídky pantomimy a pohybového divadla Otevřeno - Kolín 1997

Na místě prvním musím jmenovat Divadlo (bez záruky) z Prahy (téměř bez chyby, pane profesore - poznámka ĎBZ). Jejich Příběh - to je název - A. Nováka, J. Strejcovského a T. Rauera má nesporně velké ambice. Chce být nonverbálním a kolektivním vyprávěním věčného "příběhu" lidstva. Zdá-li se vám to příli� vzne�ené, pak mohu říci lidské pospolitosti, nebo snad lidí. Ale raději říkám lidstva, proto�e ambice tohoto představení míří k tomuto pojmu, které svými negativními vlastnostmi destruuje vlastní existenci. Problém začíná u� v té "kolektivitě" bez "individualizovaných" postav a prohlubuje se tou "nonverbalitou". Nebo� nezbývá nic jiného, ne� vytvořit jakési "schéma" situací, v nich� se demonstruje model těchto vlastností. Či je�tě lépe: situací, které tento model "destrukce" mohou předvést. A řeknu-li schéma, pak také říkám, �e něco je jen náčrtem (zbě�ným), kostrou (něčeho), osnovou, v hlavních základních rysech naznačením uspořádání, slo�ení něčeho (jednoduchého). Přesně tohle platí i o Příběhu. V určitém okam�iku to schéma je definitivně jasné, u� nečeká �ádné překvapení a v�echno bě�í podle zřetelně a předem vytýčeného plánu. Vím, �e jsem asi musel souboru připadat jako fosilie, kdy� jsem se mu sna�il vysvětlit, �e drtivou vět�inou takové velké pokusy o "filosofii" dějin lidstva realizované tímto "modelovým" způsobem končí nevzru�ivou abstrakcí. Zvlá�tě pak tehdy, kdy� chybí slovo a jeho váhu musí nahradit pohyb a výtvarná slo�ka. V tomto případě je �ádoucí opravdu velká invence, imaginativnost, nápaditost, překvapivost. Co� o inscenaci Příběh neplatí. Je v ní ulo�eno mnoho práce, úsilí, snahy a záměrů, co� v�echno nejenom mohu, ale musím ocenit. Ale je mně líto: i tak nadále nemohu ne� setrvat ve svém fosilním stanovisku �e tu nevzniklo nic víc ne� schéma. A schéma není něco, co by divadlu slu�elo.
Jan Císař - Amatérská scéna 3/97 - recenze Stodůleckého písečku 1997

(�) Skutečná bomba při�la v závěru přehlídky. Divadlo (bez záruky) Praha přijelo s autorským pohybovým divadlem Příběh. Je to poselství o lidském míjení, sobectví, netoleranci, fanatismu a dal�ích zhoubných nádorech lidské du�e. Jde o divadlo alternativní, které mů�e tě�ko očekávat plný sál standardního diváka. Není to ani "můj �álek čaje". Byl jsem v�ak docela uzemněn vysokou úrovní představení. Celé ho vytvořili sami členové divadla prý jako kolektivní čin, ale hlavními autory byla trojice A. Novák, J. Strejcovský, T. Rauer. Sugestivní byla u� quaziopona vzdáleně připomínající maskovací sí�. Její roztr�ení odkrylo působivou scénu s monumentálním monstrem s janusovskou hlavou o čtyřech tvářích. Jejich výměna v�dy otvírala nový příběh. Herci celý děj, my�lenky a pocity postav vyjadřovali jen pohybem a ten byl tak propracovaný, jistý, bezchybný a přitom tak náročný, �e by ka�dé men�í selhání bylo omluvitelné. Po celý více ne� hodinový příběh zněla hudba vysoké úrovně (T. Rauer), jí� lze vytknout pouze megadecibelové reproduktory. Kostýmy herců - výtvarný skvost.
Divadlo (bez záruky) Praha ukázalo, jak má vypadat neprofesionální divadlo dne�ka. Profesionálně. Vysoká úroveň v�ech slo�ek představení, za ní velká tvůrčí dřina, ne laciná improvizace, lajdáctví, kolegiální shovívavost. Jen takové amatérské divadlo dnes obstojí.
Rn (nám neznámý redaktor) - regionální denník Bene�ovska - recenze malé přehlídky Začínáme 1998
Věková kategorie diváků
14 - 90 let
Technické podmínky inscenace
Hrací prostor: Kukátko 6x6 metrů, úplně zatemněný sál.
Světla: Standardní divadelní osvětlení s mo�ností světelných změn a s plynulou regulací intenzity, mo�nost připojení sledovacího reflektoru do prostoru hledi�tě, mo�nost zapojení 4 kusů reflektorů v prostoru jevi�tě, základní sada barevných filtrů k reflektorům, dvě neregulované zásuvky v prostoru jevi�tě (220 V). V případě potřeby jsme schopni přivést vlastní světelnou aparaturu.
Zvuk: Mo�nost připojení CD přehrávače v kabině zvukaře, pokud mo�no stereo reprosoustava, pokud mo�no příposlech na jevi�ti. V případě potřeby jsme schopni přivést vlastní zvukovou aparaturu
Doba stavění: Minimálně 120 minut (pokud mo�no více).
Délka inscenace: 70 minut bez přestávky
Doba bourání: 50 minut.
Doprava: Jedno nákladní a dvě osobní auta.