Texty: Gregar Alexandr, Miletínské divadelní modlitbičky.Divadelní HROMADA, 2016, jaro-léto, str. 23.

MILETÍNSKÉ DIVADELNÍ MODLITBIČKY

Letos si divadelní jaro v Miletíně (už po čtrnácté) přispíšilo, konalo se přesně v posledních letošních zimních dnech. Dříve účastníky tohoto ochotnického setkávání venkovských souborů (a dobře naladěné pořadatele) vítávaly i rozkvetlé magnolie a lísky, na dvorku Sousedského domu se již zelenal stromek zasazený před lety profesory Laurinem a Císařem. Daří se mu dobře (tomu stromku), stejně jako se dařilo i divadlu. Venku sice zatím zima, ale místní diváci, byť ve skromném počtu, plnili sál, kde hřála kamna i pěkné komedie. Přihlíželi jim i mnozí členové vystupujících souborů, jimž se miletínské setkání stalo jakousi tradiční divadelnickou Mekkou.

V pátek 18. března se představil Divadelní soubor MASKA při TJ Sokol Česká Skalice s hrou Jiřího Tepera O malé hastrmance (režie Petr Škrdla). Příjemně rozehrál v rámci svých hereckých a režijních zkušeností pohádku podle příběhů malých mořských víl a rusalek. Poté nabídl Divadelní ochotnický spolek OCHOS Smiřice svérázné zpracování Maryši bratří Mrštíků pod názvem Maruša aneb z ohryzku štrůdl neuděláš, které se souborem nastudovala studentka JAMU Lucie Prouzová. Soubor přistoupil na velmi netradiční pojetí, osobitý výklad i nové motivace čerpající z klasického dramatu. Inscenaci uvedl jako „vesnickou komedii o milostném trojúhelníku“, jablky se na jevišti nešetřilo a Vávra bídně zahynul otráveným štrůdlem. Režisérka předpokládala, že hru, kterou se k inscenaci inspirovala, publikum dobře zná. Pokud tápalo, energické a výrazově bohaté herectví ho odměnilo příjemným divadelním zážitkem, za který ho porota doporučila na Krakonošův divadelní podzim. Rovněž divadelníci z Lovčic, LOvčičtí OCHotníci vedení režisérem Vladimírem Beňo se pokusili podívat na Gogolova Revizora po svém, režisér hru rozkošatil rozsáhlým úvodem, doplnil písně a upravil texty pro velké obsazení - Lovčice mají cca 800 obyvatel a na jevišti jich bylo notné procento. Režisér v sobě nezapřel pedagoga - jeho adaptace Revizora měla i osvětové a vzdělávací prvky, skvělý byl Hejtman, kterého hrál Pavel Petrovický.

Sobotní dopoledne 19. března patřilo Divadelnímu souboru KORÁLKA Dětenice, který se pokusil o adaptaci filmové pohádky Bořivoje Zemana Šíleně smutná princezna. Manžele Vališkovi a jejich dětenické svěřence potkáváme v Miletíně pravidelně již několik let. Režisérka Iveta Vališková v obci se známým zámkem a stylovou hospodou neúnavně pokouší Thalii, především výcvikem mladých divadelníků. Rok od roku se pokouší o stále zajímavější práci, byť v úrovni nejzákladnější. Práce Vališkových je stále bojem o prostor, výraz a dramatické jednání, ale na místě nestojí. Zcela z jiného soudku bylo představení Divadla Opatovice s inscenací hry Eugéne Ionesca Plešatá zpěvačka, kterou nastudovali Michala Faltová a Václav Falta se svými mladými svěřenci - jako výsledek divadelní výchovy, o níž v Opatovicích usilují. Soubor známe i z předchozích produkcí, např. s Alešem Dvořákem či hostujícím J.J. Kopeckým, např. loni byla skvělá inscenace Dabing Street, před tím i Měsíční běs… V Plešaté zpěvačce se představil soubor jiný - inscenace absurdní Ionescovy grotesky, byť trochu v „recitačním“ duchu a s nejednoznačným vyzněním, byla příležitostí pro dobré a přesvědčivé výkony obou Faltových i jejich mladých spoluhráčů. Za to ji porota ocenila čestným uznáním a doporučením na Krakonošův divadelní podzim.

V sobotu se podruhé v Miletíně představil DS Maska při TJ Sokol Česká Skalice, tentokrát v jiném obsazení a jiném světle. Čtyřka českoskalických herců s debutující režisérkou Adélou Koncošovou si vybrala k potěšení svému i diváků hru Michaely Doleželové a Romana Vencla, protagonistů skvělého profesionálního souboru s názvem Do houslí. Jejich hra Game over by mohla být klidně považována za dílko některého ze současných francouzských či anglických komediografů z rodu Cooneyů či Barbiera, ostatně odehrává se v současné Paříži. Soubor stvořil dílko, které baví, především hereckými výkony Lady Vackové a Jaromíra Kříže. A sobotní večer pak patřil Divadelnímu souboru J. K. Tyl Meziměstí a jeho inscenaci hry Michaela Cooneyho Habaďůra v režii Ireny Kozákové. Noticka v programu, že půjde o komediální mumraj nečekaných situací a ztřeštěných záměn nelhala, ostatně soubor má s podobným žánrem zkušenosti. Loňská inscenace Peklo v hotelu Westminster se opírala především o skvělý výkon Aleše Kučery, v Habaďůře se k němu souměřitelně a s vervou přidali i Jiří Žemlička a Zdeněk Mach (všichni tři získali Cenu za herecký výkon), ale i ostatní. Představení mělo notnou dávku humoru, báječný timing, tak jak se na konverzačku tohoto typu sluší. Režisérka si poradila s množstvím dramatických situací, které měly logiku a spád, meziměstští nenechali publikum ani vydechnout. Cena za inscenaci a nominace do Vysokého nad Jizerou je proto neminula.

Nedělní dopoledne uzavřelo soutěžní program představením Divadelního spolku z Obědovic (270 obyvatel), který se v Miletíně představil poprvé. Předvedl komedii svého autora a režiséra Pavla Nováka Domácí zabíjačka, o tom, zda falešná tetička je horší než falešná svíčková. Soubor, který svou činnost obnovil v roce 2004, má už za sebou několik inscenací komediálního žánru, kterými zřejmě dobře baví své publikum. I v Miletíně byl jako doma. Líbily se především herecké výkony téměř „cimrmanovského“ stylu, všichni hráli uvolněně a s energií.

Čas před vyhlášením výsledků a závěrečným slovem prof. Františka Laurina si účastníci přehlídky užili představením DS Zdobničan z Vamberka, který mimo soutěž uvedl inscenaci hry Agathy Christie A pak už tam nezbyl ani jeden (Deset malých černoušků). Oceněným blahopřejeme a souboru s Meziměstí už dnes držíme palce při uvedení Habaďůry na Krakonošově divadelním podzimu 2016.
-sg-