Texty: Machula, Jiří. Jiří Wilda (k životnímu jubileu). Divadelní HROMADA, 2016, jaro-léto, str.71.

Jiří Wilda
12. 3. 1966

Jiří Wilda, principál, autor, herec a režisér Závěsného divadla, provozovatel Valdické brány a Rumcajsovy ševcovny, věžník na Valdické bráně, člen Evropského cechu ponocných a věžníků, který při vhodných příležitostech také hlásí a troubí z ochozu věže, nájemce Rumcajsovy světničky, pořadatel divadelního festivalu Mezi patry, Vánoc na bráně…

Jirku Wildu znám něco přes deset let. Naše první osobní setkání proběhlo v Rumcajsově ševcovně, kterou Jirka tenkrát provozoval a provozuje dosud. Právě jsem se přistěhoval do Jičína a jedna z prvních věcí, kterou jsem v novém městě chtěl, bylo začít hrát v amatérském divadle. S tím jsem se taky na Jirku hned vytasil. Pozval mě na dvorek ševcovny, mezi všemi kolegy tolik oblíbený, připálil svou obligátní fajfku, poslouchal, rozvážně hovořil. Z prvního setkání na mě působil jako hodně klidný, vyrovnaný až apatický člověk. Na míle vzdálený od pozdějšího poznání, co v něm opravdu dříme...

Na jevišti jsem ho poprvé viděl v roli inspektora v detektivce Kletba rodu Campbellů. Tady se mi moc líbil, role mu sedla. Můj obdiv měl i za tu fůru textu, kterým se ve hře musel prokousat. Současně jsem měl možnost být u zkoušení nové hry Žlutá lest aneb příšerná mořeplavba, autorské hry Josefa Lédla, našeho tehdejšího režiséra. V této rodokapsové parodii moc hezky ztvárnil postavu legendárního Buffalo Billa. Po odchodu Josefa Lédla převzal Jirka režii, kterou táhne doteď. Sám říká, že mnohem raději hraje. Což já i kolegové chápeme. Je to o mnoho více práce s lidmi, textem, scénou, k tomu neustálé přemýšlení a sledování kdo, co, kde, kdy a jak. Byly sice v našem souboru pokusy, že by se režie ujal někdo jiný, ale ty ztroskotaly. Sám jsem toho byl názorným příkladem.

Nejen já, ale i lidi, kteří Jirku trochu znají, ho vnímají jako člověka, který má divadlo opravdu rád. Divadlo ho baví a chce, aby bavilo i ostatní. Jinak to vlastně ani nemá smysl dělat. Jako režisér přistupuje ke každé nové věci zodpovědně, věnuje jí spoustu času, nad textem i smyslem hry opravdu přemýšlí, jde do hloubky, ale nehledá, co v textu není a být nemá. Sám říká, že se při režírování snaží dívat na hru očima diváka – posluchače, což jemu i nám pomáhá. Při zkoušení jen málokdy předehrává, ačkoliv to je někdy prostě nutné, ale nechává pojetí a výraz figury na každém. Při zkoušení se projeví i jeho výbušnost a temperament, která někdy zprvu zapůsobí kontraproduktivně až destruktivně, ale ve finále všichni seznáme, že je prospěšná a „kopne“ hru i nás zase o něco dál. Upřímně říkám, že Jirka je velmi dobrý režisér a spousta amatérských scén nám jej může závidět.

Jako herec - kolega na place je Jirka výtečný. Jeho projev umí být hodně výrazný, ale nepřehrává, kde se to nehodí. Mám rád, když ve hře může uplatnit a prodat svůj specifický smysl pro humor, nadsázku a ironii. Ale zrovna tak oceňuji jeho disciplínu a cit, hraje-li věci závažnější. Důkazem nechť je jeho Popriščin v Gogolových Bláznových zápiscích. Smutné a krásné zároveň. Zkrátka, já i ostatní „Závěsní“ kolegové jsme Jirkovi vděčni za mnohé. A máme jej rádi. Tak ať to s námi ještě nějaký čas vydrží!
Jiří Machula