Texty: ŠOTKOVSKÁ, Jitka: Chrudim viděná z kočárku (No. 6) /informace o inscenacích, uvedených v r. 2016/. AS 8.7.2016.

Chrudim viděná z kočárku (No. 6)

Poslední den festivalu se v Chrudimi řádně ochladilo. Možná i to měl Michal Drtina naplánované, aby se účastníci nepařili v autech, autobusech a vlacích po cestě domů. A stejně tak divadelní rozloučení s Chrudimí nemohlo být o mnoho příjemnější.

Loutkové

Posledním soutěžním představením byla mateřinka plzeňského Střípku, který sehrál známou pohádku o koblížkovi… respektive O koblížcích. Střípek totiž stejnou pohádku sehraje hned třikrát, pokaždé z jiné vypravěčské perspektivy. Poprvé tradičně s koblížkem, který doplatí na své vychloubání a přílišnou sebedůvěru, podruhé pragmaticky s koblížkem, který je naopak srozuměn se svým údělem jídla a touží být sněden, a nakonec lyricky s koblížkem, který má „vyšší ambice“, než jen být či nebýt článkem potravního řetězce. Na inscenaci poutá především lehkost a samozřejmost jak samotného provedení pohádky, tak jevištní existence všech tří aktérů vůbec. Ani na chvíli se netlačí na pilu, naťukne se sice řada témat směřujících i k dospělému publiku, zároveň je dramaturgie kusu přísně dostředivá a koncentrace na vyprávění příběhu hraje neustále prim. Vtípky určené spíš rodičům než dětem se pronáší jen tak mimochodem, bez významného pomrkávání směrem ke starší části publika. Lehkost, neustálý jemný odstup, vtip, efektní zkratka a vůbec účinný minimalismus hereckého projevu je charakteristický i pro výtvarné řešení inscenace. S přístupem „co šatník dal“ jsou tak jednotlivá zvířata, která koblížek potkává, tvořena jen různými šálami a čepicemi, koblížek samotný je pak představován obyčejným baretem s knoflíky na místě očí, jen jeho barevnost se mění podle míry jeho propečenosti v jednotlivých příbězích.

Nejmenším divákům bylo určeno i poslední inspirativní představení, které jsem na Chrudimi viděla, a stejně jako u Střípku okouzlilo i diváky dospělé. Jinak je ale inscenace Naivního divadla Liberec Čechy leží u moře v režii Michaely Homolové ze zcela jiného ranku. Inspirováni básnickou sbírkou Radka Malého Moře slané vody rozehrávají Liberečtí jakousi výtvarně-hudební koláž (pod velmi sugestivní elektronickou hudbou je podepsán jeden z herců, Filip Homola), kde nakonec textová složka hraje jen vedlejší, nebo spíš iniciační roli. Diváci sedící na polštářích ve tvaru oblázků jsou čtyřmi herci pozváni do podmořského světa, tvořeného nejrůznějšími kinetickými objekty ve tvaru mořských korálů a papírovými rybami, ať už třepotajícími se houfy pestrobarevných rybek, veselými delfíny, majestátně se vznášejícími medúzami, nebo magicky děsivou velrybou. Inscenace postavená v první řadě na silné atmosféře rozehrává diváckou fantazii a daří se jí nakonec vystihnout snad skoro všechny atributy, které vás v souvislosti s mořem napadnou. Je tajemná i hravá, potemnělá i barevná, je v ní dobrodružství i svoboda, ale taky samota a obavy, je v ní rozmarné houpání na vlnách i děsivá magie vodních hlubin. A hlavně spousta poezie. Kambala, alka, keporkak…

A nakonec už jen dovětek ryze osobní. Ač naše ještě ne pětiletá dcera byla letos na Loutkářské Chrudimi už potřetí, já jsem jakousi chrudimskou prvničkou. A rovnou doznávám, že nechápu, jak jsem si mohla festival nechat tak dlouho unikat. Chrudim je město na výsost příjemné, ani ne velké, aby se v něm festival ztratil, ani příliš malé, aby se v něm nebylo kde pohodlně ubytovat nebo najíst, zdá se, že disponuje i dostačujícími hracími prostory, vše v luxusní pětiminutové pěší dostupnosti. Potok a park hned vedle hlavního Divadla Karla Pippicha z festivalu dělají skvělé místo nejen pro rodinu s dětmi, stejně jako nabídka hlavního, inspirativního i doplňkového programu. Velké zastoupení inspirativních profesionálních inscenací je mezi českými amatérskými přehlídkami zcela výjimečné a dovoluje si udělat jakýs takýs obrázek i o stavu profesionálního českého loutkového divadla. Divácky příjemná je programová nabídka už taky jen proto, že valná část loutkových inscenací je cílena na dětské publikum, a do jisté míry tak zaručují přiměřenou délku a jistou dávku hravosti či vtipu. Prostě riziko, že se budete dvě a půl hodiny nudit na špatně zahraném ponurém Strindbergovi, je zde výrazně minimalizováno.

Možná taky proto, že loutkové divadlo je přece jen v českém amatérském divadle (a v tom profesionálním snad ještě podstatněji) žánrem menšinovým, zdá se – aspoň při pohledu zvenčí – že loutkářská komunita drží při sobě, atmosféra na festivale je velmi vstřícná a diskuse plné porozumění se snahou vzít si s připomínek pro svou další práci co nejvíce. A večery v Modré Hvězdě prý taky stojí za to. Ale to na vlastní kůži snad zažiju příští rok, až i má Chrudim nebude viděna pouze z kočárku…

Autor: Jitka Šotkovská