Texty: www 2000 dějiny souboru

Skoro stručné dějiny
DIVADLA (bez záruky) PRAHA

(1991/92) Historie dne�ního DIVADLA (bez záruky) PRAHA se začala psát počátkem sezóny 1991/92. Soubor vznikl kompletní personální výměnou ji� dříve existujícího souboru, jeho� v�echny členy odvál čas do propadla amatérsko-divadelních dějin.
Tehdy na počátku nás bylo několik nad�enců, kteří ani neměli tu�ení, do čeho se vlastně pou�tí. Po dřívěj�ím souboru jsme zdědili zřizovatele, tak�e o na�e hmotné potřeby bylo na tehdej�í poměry velice dobře postaráno. Pustili jsme se tedy do práce. Dnes ji� víme, �e na�e troufalost byla bezbřehá, kdy� jsme si jako první titul zvolili aktovku Pavla Kohouta "Válka ve třetím poschodí". Krom toho, �e jsme toho mnoho nevěděli o divadle, neměli jsme také potuchy o mo�ném trestně právním postihu za poru�ování autorských práv. I stalo se, �e po telefonickém rozhovoru s autorem jsme hru odehráli pouze jako veřejnou generálku. Těch několik málo diváků, kteří ji viděli nás stra�ně chválili. No dnes víme své.

(1992/93) Dal�í divadelní sezónu jsme se tedy nejprve věnovali v�emo�ným hereckým cvičením o nich� jsme se dočetli v nějakých odborných publikacích, které jsme si kdesi sehnali. Začali jsme tu�it, �e to bez nějaké té průpravy nepůjde. V tomto jakoby předpřípravném stádiu jsme původně chtěli nějakou dobu setrvat, nicméně ná� zřizovatel nám sdělil, �e by nebylo od věci, kdyby divadelní soubor taky hrál divadlo. I nastudovali jsme happeningové představení "Poslední večeře páně J.K.". To se stalo prvním představením, které mělo v jeden večer premiéru a zároveň derniéru, tedy jakýmsi prototypem, ke kterému jsme se je�tě několikrát vrátili.
Druhou zále�itostí sezóny byla montá� textů, kterou jsme uváděli pod názvem "C2 H5 OH". Napadlo nás prostě pospojovat dramatické texty, které nás něčím zaujaly, v jedno celovečerní představení. Docela se to povedlo. No a kdy� u� jsme byli tak rozjetí, tak jsme si je�tě, jen tak pro potě�ení, udělali "Kapra v kapradí", o něm� jsme netu�ili, �e se k němu je�tě jednou vrátíme. Původně toti� bylo toto představení zařazeno do kategorie "ji�nikdyneopakovatelných".

(1993/94) Do dal�í sezóny jsme vstupovali ji� ve značně pozměněné sestavě, ale s jádrem věrných pro práci zapálených lidí. Vět�ina z nás prodělávala během přede�lé sezóny v�emo�né sebevzdělávací kurzy, které byly zaměřeny jak na práci hereckou, tak dramaturgicko-re�ijní. Tyto aktivity vyvrcholily a� v hostování několika členů souboru (J.Strejcovského, P.Nejedlého, M.Klenovcové a L.Jordanové) v absolventském představení studenta 4. ročníku re�ie na pra�ské DAMU. Jednalo se o Strindbergovu "Slečnu Julii", na jejím� re�ijním vedením pedagogicky spolupracoval prof. �těpánek. (Samo toto setkání bylo pro nás obrovskou �kolou!)
Díky zaneprázdněnosti části souboru zkou�ením na DAMU jsme v této sezóně pouze obnovili Kapra v kapradí a to pod mimořádně zdařilým a neotřelým názvem - "Kapr v kapradí II.".

(1994/95) Nicméně ji� v sezóně přede�lé jsme začali pracovat na hře slovenského dramatika Ivana Bukovčana "Luigiho srdce aneb poprava tupým mečem", která také v této sezóně měla premiéru. Proto�e jsme v té době byli nepoučitelní, co se týká autorských práv, tak vlastně datum oficiální premiéry bylo přeci jen o něco později. (Je pravda, �e od té doby skutečně dbáme na to, abychom ve�kerou potřebnou autorsko-právní agendu měli v naprostém pořádku! Čégro!)
A opět jen tak pro radost na�i a na�ich nejvěrněj�ích diváků jsme vyrobili, po dramaturgické stránce velice zajímavou inscenaci "Smrt klepe� klepe na dveře". Známý to text Woodyho Allena byl prvním textem, který byl z části re�írovaný někým jiným ne� kmenovým re�isérem a vedoucím souboru.

(1995/96) Tato sezóna se z hlediska dějepisného vyznačuje značným chaosem. Ne snad, �e bychom chtěli nějak překrucovat skutečnost, ale my sami si přesnou chronologickou posloupnost prostě přesně nepamatujeme. Kalendářně to �lo za sebou následovně: "Mučednictví Petra Oheye", "Luigiho srdce" a "Příběh". Jenom�e!
Na "Mučednictví" se začalo dělat někdy přede�lou sezónu a byla to práce velice náročná . Náročná proto, proto�e se nám opět pozměnilo personální slo�ení souboru a tro�ku srovnat výkony těch, co u� na tom jevi�ti něco odchodili s těmi, kteří tam stáli poprvé nám dalo dost zabrat. Příjemné to bylo z hlediska samotné inscenace. Z toho hledání výsledného tvaru.
Vlastně nás v té době provázel stálý nedostatek herců a hereček. Stále se opakující konkurzy sice přiná�ely nové tváře, ale vět�ina z nich záhy odcházela a ve�kerá práce se musela začít dělat znova. Díky této situaci jsme se také s "Mučednictvím" nemohli zúčastnit �ádné přehlídky a dodnes si myslíme, �e to byla velká �koda.
Premiéra "Luigiho srdce" byla skutečně jen papírová, nicméně jsme představení udr�ovali stále na repertoáru a bylo-li to jen trochu mo�né, hráli jsme ho kde se dalo.
"Příběh". To je titul, který má v na�ich dějinách velice specifické místo. Jednak je to inscenace ve které jsme se pustili na velice tenký a námi dosud neprobádaný led pohybového divadla, jednak se pro celou inscenaci dělala originální hudba v délce cca 70 minut, jednak je to inscenace která má největ�í počet repríz a v neposlední řadě jsme tuto inscenaci hráli poprvé i mimo na�i vlast. Stále je�tě ji máme na repertoáru a je�tě nějakou chvíli ji tam chceme udr�et.

(1996/97) No a konečně při�la krize! V této sezóně jsme se z rozličných důvodů (některé jsou snad a� nezveřejnitelné) dostali a� skutečně na dno na�ich sil. Mo�ná na tom má svoji vinu i jakási ponorková nemoc, mo�ná skutečně titul, který jsme si vybrali a kterému jsme po celou dobu příprav věřili, nebyl a� tak dobrý. Jak čas ukázal a odborná veřejnost řekla, inscenace "Jen hra" skutečně zázrakem nebyla. Nicméně v�echno zlé je pro něco dobré a ka�dý sám pro sebe si na této sezóně snad na�el něco dobrého.
I přes ty nemalé vnitrosouborové problémy se nám podařilo uskutečnit první ročník "Plesu amatérského divadla". Tato téměř megalomanská akce se konala ve v�ech prostorách Domu dětí a mláde�e - Karlínské Spektrum. Sjeli se sem zejména divadelníci a jejich přátelé. No a díky podivné atmosféře v souboru se to samozřejmě neobe�lo bez problémů, které na�těstí nebyly náv�těvníkům plesu patrné.

(1997/98) Tedy téměř �havá současnost. A myslíme �e dobrá. Odrazili jsme se od dna, při�li noví lidé, někteří, kteří nás opustili se vrátili a fungujeme dál. Nicméně ne v�echno bylo od počátku tak rů�ové.
Poprvé v dějinách začal soubor zkou�et ve dvou skupinách dva rozličné tituly. Jedna skupina pod re�ijním vedením Petra Nejedlého pracovala na přípravě hlavní inscenace sezóny. Jednalo se o text Raye Cooneyho "Dvojplo�ník v hotelu Westminster". Situačka jako hrom! Druhá skupina pod vedením Jana Strejcovského připravovala s nově příchozími adepty herectví Feydeauovu fra�ku "Nebo�ka panina matka". Tato inscenace měla mít pouze studijní charakter a nebylo jejím hlavním cílem její uvedení před diváky. Pak se ale v�echno zamotalo.
Skupina "Dvojplo�níku" se pro značné civilně-pracovní vytí�ení aktérů nějak nescházela a proto�e jsme si uvědomovali, �e po loňské sezóně potřebujeme prostě udělat inscenaci, přistoupilo se k razantnímu zásahu do dramaturgického plánu. "Nebo�ka panina matka" se přeobsadila, re�ie se ujal Jan Strejcovský a během necelých čtyř měsíců měla tato inscenace premiéru. A úspě�nou, heč.
No a abychom nezlenivěli a zahráli si i dal�í herci, připravili jsme je�tě "Velkou policejní pohádku". Poprvé jsme se tak pokusili oslovit i dětského diváka.
A abychom zůstali věrní začínající tradici, je�tě jsme stihli uspořádat druhý ročník "Plesu amatérského divadla", který byl o poznání pohodověj�í a klidněj�í. Také se nám podařilo, �e byl více zaměřen k divadlu ne� k tomu amatérismu.