Texty: ŠOTKOVSKÁ, Jitka: Chrudim viděná z kočárku (No. 4) /informace o inscenacích, uvedených v r. 2016/. AS 5.7.2016.

Chrudim viděná z kočárku (No. 4)

Festival je za polovinou, jedeme z kopce… A dnes jsme poněkud přitvrdili. Poobědové líné pohodě by konvenovala nejspíš nějaká rozmarná maňásková pohádka, v Muzeu barokních soch na nás ovšem čekal jaroměřský soubor Jakkdo ze ZUŠ F. A. Šporka se svým pohledem na čarodějnické procesy 17. století pod názvem Kdes holubičko lítala?

Loutkové

Skupina dívek rozehrává příběh mladé kořenářky, která je po smrti svého nevěrného muže obviněna z čarodějnictví a následně taky upálena. Především díky přísné znakovosti zvoleného inscenačního jazyka, ať už se jedná o lidovou poezii v textové rovině, nebo o spojení hry neiluzivních loutek – inkvizitorů (velmi nepopisně tvořených jen ze dvou neopracovaných polen a několika hřebíků a přesto, nebo právě díky tomu děsivě působících) a živé herečky představující hlavní hrdinku se daří vyhnout planému patosu, křeči a realistickému vyhrávání utrpení, se kterým by se zřejmě nutně potýkalo ryze činoherní zpracování tématu (a že jsem takové už taky viděla). Snad jen ve scéně mučení inscenace úplně nevybalancovala hranici mezi náznakem a realisticky vyhrávanou bolestí a na chvíli tak ztratila na své účinnosti.
I tak se ale Jarce Holasové a jejím svěřenkyním povedlo nejen naplnit pedagogické zadání, kdy si mohly dívky ohledat a prožít pro ně určitě uhrančivé, ale pro zpracování extrémně těžké téma, ale přetavit ho v kultivovaný, estetický tvar.

Radovanovým radovánkám v režii Jiřího Jelínka, kterými do Chrudimi přijelo inspirovat Malé divadlo z Českých Budějovic, zřejmě uškodil velký sál Divadla Karla Pippicha. Aspoň tak se to zdálo na repríze ve tři hodiny, kdy se na jevišti odehrával pokus o hravé, fantazijní „blbnutí“, které se ovšem nedařilo přenést i do jeviště. Jakoby všechnu snahu herců na čtvrtou stěnu házel… Inscenace je typicky jelínkovsky odstředivá, založená spíše na asociativním rozehrávání nápadů, než na důkladně vystavěných situacích, takže chybějící pocit setkání jeviště s hledištěm nemohlo nahradit ani soustředění se na jednotlivá Radovanova dobrodružství.

Důvodem k radosti tak bylo spíš další ze soutěžních představení, a to ironická dekonstrukce čtyř klasických pohádek odehrávajících se V jednom lese, v jednom domku. Rudolf Hancvencl – vypravěč, loutkovodič, kytarista, zpěvák a spolurežisér v jedné osobě se se suverénní hravostí zamýšlí nad okolnostmi hned čtyř pohádek s dětskými hrdiny. Jaké intelektuální schopnosti může mít dítě pohozené v lese a vychovávané jelenem? Jaktože pustí matka malou Karkulku k babičce samu přes hluboký les? Že by kvůli dostaveníčku s myslivcem? Proč babička s dědečkem nevezmou Budulínka s sebou na výlet do města a nechávají ho celý den zavřeného doma? Není větší morální ponaučení těchto pohádek, než že nemáme nikomu otvírat nebo se dávat do řeči s cizími lidmi, spíš to, že si máme sakra dobře rozmyslet, jaké máme dispozice být dobrými rodiči, dřív než přivedeme děti na svět?

O vydařený závěr dne se pak postarali Lucie Valenová a Dan Kranich, kteří pod hlavičkou Studia Damúza hrají inscenaci Sólo Matches. Inspirováni prostou krabičkou od sirek a snad Andersenovým Děvčátkem se sirkami, které s každou rozžatou sirkou mohlo aspoň na chvíli zahlédnout nějakou útěšlivou scénu vytrhávající ji z chladu a osamění zimní noci, rozehrávají sled poetických obrazů se silnou atmosférou – různých zastavení ze života dítěte, ženy i stařeny. O výpravě Zuzany Vítkové, která variuje právě krabičku od sirek na mnoho způsobů, pak nelze než napsat, že je prostě krásná.

Autor: Jitka Šotkovská