Texty: Kopřivnice, Kopřiva 2012 - Kopřiva nabídla pestré divadelní menu hrstce lidí (odpolední představení určená dětem). Kopřivnické noviny číslo 17/2012 ze dne 26.04.2012.

Kopřivnické noviny číslo 17/2012 ze dne 26.04.2012

Kopřiva nabídla pestré divadelní menu hrstce lidí

Arktický Robinson bylo druhé nejúspěšnější představení letošní přehlídky Kopřiva, alespoň podle hodnocení diváků. FOTO: DAVID MACHÁČEK
Arktický Robinson bylo druhé nejúspěšnější představení letošní přehlídky Kopřiva, alespoň podle hodnocení diváků.
FOTO: DAVID MACHÁČEK
další fotografie

Kopřivnice (dam) – Odpolední představení určená dětem ovládla divácké hlasování na divadelní přehlídce Kopřiva, která se minulý víkend konala ve zdejším kulturním domě. Divácké hlasování kuličkami, jehož výsledky byly do značné míry ovlivněny návštěvností jednotlivých představení a za sporné jej označil i konferenciér Kopřivy, nakonec na první místo vyneslo brněnské Divadlo Líšeň s představením Žabáci. Adaptace populární dětské knihy ztvárněná na jevišti loutkami i živými herci měla nakonec nejméně kritických diváků.

Druhé nejúspěšnější z tohoto pohledu pak bylo hned úvodní představení Kopřivy Arktický Robinson. Jeho autor a zároveň hlavní protagonista Vojta Švejda okouzlil diváky nejen netradičním pojetím příběhu Jana Eskymo Welzla, které se z větší části odehrálo uvnitř stylizovaného eskymáckého iglú, které vyrostlo přímo na jevišti a které navíc odmluvil typickou Welzlovou směsicí hanáckého nářečí a obecné češtiny, typickou pro Welzlovy knihy. Třetí největší ohlas u diváků pak podle hlasování mělo taneční představení VRRh ženy kamenem. Lenka Bartůňková do svého pohybově propracovaného tanečního kabaretu zapojila i diváky, kteří se stali pomyslnými režiséry představení, a právě oni vrhali kamenem mezi jednotlivými tanečními skeči, a určovali tak další vývoj představení, které v sobě neslo řadu proměnlivých prvků a improvizovaných reakcí na vzniklé situace.

Kopřiva v režii dramaturgů CK Agentury Fox ale nabídla řadu dalších vynikajících představení. Nejsugestivnější byl bezesporu Symfoetus v podání Teatru Novogo Fronta. Pětice jeho herců předvedla v jedné z továrních hal Tatry moderní dynamické pohybové divadlo plné symbolů. Inscenace skvěle pracovala se světlem, hudbou i ruchy. Herci předváděli to nejryzejší, fyzické momenty a dynamika příběhu mapující životní křižovatky hlavního hrdiny skvěle udržovaly kontrast mezi silně expresivními a lyrickými pasážemi. Za pozornost stálo také vystoupení legendárního Bílého Divadla a rozhodně nejen proto, že se představení Červený kohout letí k nebi jako jediné uskutečnilo pod širým nebem. Jan Číhal a Luděk Jičínský zrežírovali hru s jednoduchým příběhem, do které nahustili podobenství a skryté významy a opentlili je moravskými lidovými písničkami.

Příjemným osvěžením sobotního odpoledne byl zápas improvizační ligy, který mezi sebou svedly tříčlenné týmy herců ostravských Ostružin a olomouckých Oliv. Diváci před představením připravili hercům dvouslovná témata a ti je pak v různých hrách museli bez přípravy převést na jeviště. Navíc publikum bylo také arbitrem, které zdařilost jejich počínání hodnotilo. Olivy sice v klání zvítězily v poměru 7:1, ale oba týmy prokázaly smysl pro humor i to, že kromě hraní umí třeba také zpívat.

Pražské divadlo Letí vsadilo na současnou dramatiku a jejich Zpověď masochisty byla sugestivní satirou současné společnosti i politiky. Absurdity dnešního světa dovedené do extrému si nejednou vysloužily potlesk na otevřené scéně. Naopak nejslabším z osmi představení bylo páteční vystoupení havířovského souboru Tom a Jeff, které bylo jen narychlo získanou náhradou za původně ohlášené domácí Duo Na Sekyru.

Kromě samotných divadelních představení toho Kopřiva nabídla mnohem více. V pátek si mohli lidé užít „dechno“ brněnské kapely Poletíme, v sobotu pak dřevní blues v slovenské skupiny ZVA12-28 Band. Přehlídku svou přítomností a kresbami portrétů účastníků zpestřil také karikaturista Václav Šípoš. Skvělá byla páteční exhibice slam poetry v podání špičky tohoto žánru u nás Jana Jílka, který předvedl úžasnou hru se slovy, a to nejen jejich významy, ale také melodií a rytmem.

Bohužel obecně Kopřiva a její atmosféra ztrácela lesk kvůli malému zájmu publika, zvlášť některé soubory vystupovaly před poloprázdnými hledišti, což je rozhodně škoda.