Texty: Amaterská Scéna: Šrámkův Písek 2016 zná nominace na Jiráskův Hronov. AS 27.5.2016.

Šrámkův Písek zná nominace na Jiráskův Hronov

Pro Vladimíra Hulce byl letošní Šrámkova Písku z mnoha ohledů výjimečným ročníkem. "Vídí dvě linie – divadlo na začátku, které ohledává svou pozici, a na druhé straně hotové soubory, které mají velice rafinovanou, komplexní metodu práce", píše se v blogovém zpravodaji letošního ročníku.

Experimentální

Na Jiráskův Hronov porota měla právo nominovat tři nominace a další neomezené množství doporučení.
Doporučení do programu Jiráskova Hronova

Děvčátko a slečny: Ušubraná
Teatr Vaštar: Krvavá svatba
DS Puchmajer: JAKO /Škorperetka/
Nominace do programu Jiráskova Hronova

Relikty Hmyzu: F.Racek / Život a dílo
Divadlo Kámen: Ztráta obsahu v konfekčním obalu
Teď, nádech a leť: Slepice není pták, Ukrajina není cizina

O postupu rozhodl lektorský sbor ve složení Vladimír Hulec, Jozef Krasula, Jan Císař, František Zborník a Martin Pšenička.

Redakce pracovala ve složení Lukáš Černý, Michal Zahálka, Zdeňka Valečková a Zuzana Šklíbová.

Blogový zpravodaj najdete zde >>>

REFLEXE: Divadlo Kámen – Ztrátu obsahu v konfekčním obalu

Od Divadla Kámen by člověk čekal leccos, ba možná už skoro cokoliv – jenom romantickou komedii spíš asi ne. A přece, kdybych hledal žánrové označení pro Ztrátu obsahu v konfekčním obalu, skončím nejspíš nakonec právě u téhle škatulky. Samozřejmě je to inscenace svébytně kamenná, plná absurdity: osudové setkání a spojení dvou párů tu způsobí nikoliv samotná záměna kufrů (což je klasický prvek konstrukce žánrové zápletky), ale až to, že postavy nejsou onu záměnu schopny řešit, přestože řešení je nabíledni. Ve chvíli, kdy se situace rozplete (ve skvostné scéně s dokonale zbytečnou konzultantkou, které hrdinové draze zaplatí i přes to, že na východisko již mezitím přišly bez ní), způsobí (anebo prohloubí?) to vztahovou krizi a nakonec vede k tomu, že si páry vzájemně vymění partnery.

Že má opravdu jít o komedii, to se dočteme i v programu (pokud ovšem lze věřit programu Divadla Kámen?). Dočteme se tu i to, že si tvůrci dopřáli to, co nesnášejí: „pitvoření, přehrávání, (…) hru na city.“ Práce je to bezpochyby vědomá, jen nevím, zda byl výsledek, který se (přinejmenším u mě) dostavil, opravdu kýžený: stávalo se mi totiž nezřídka, že jsem se do těch absurdních situací nějak emocionálně položil a že mi začalo záležet na postavách. V jedné chvíli (neprozradím, ve které) jsem se ryze dojal – a celé představení mě velice bavilo a ničím mě nedráždilo. Pokud to bude tvůrce mrzet, dobře jim tak, já jsem ale každopádně rád, že jsem se mezi těmi hromadami nakrouhaného zelí a třemi svítivě oranžovými kufry, které jsou si až na jmenovky a obsah k nerozeznání podobné, potkal s takovým tím vobyčejnským lidským příběhem.

A na poněkud vážnější notu: ohromné je, jak herci, kteří už dříve dovedli k dokonalosti specifika kamenného herectví, vynikají i v disciplínách stylizovaných takřka protikladně. Vladimiru Benderskému se místy daří stát takřka kreslenou figurkou sebe sama, Zdeňka Brychtová (ale nejen ona) dovede skvěle střídat roviny prudké stylizace a pracovat s timingem. Dopředu jsem byl před Ztrátou obsahu lehce varován – a nakonec z ní mám i přes přehlídkovou únavu velký zážitek.

Autor: Amaterská Scéna

Přílohy:
SP-2016-brozura-2vfm6.pdf