Texty: ZBORNÍK, František: V Jizerských horách tradičně a vcelku dobře. AS 21.5.2016.

V Jizerských horách tradičně a vcelku dobře

Josefodolské divadelní jaro 2016 přineslo pěkné počasí v rozzářených Jizerských horách a některá zajímavá divadelní představení.

Činoherní | Hudební | Krajské postupové přehlídky

Hned první kus domácího DS J. K. Tyl Josefův Důl, který v několika posledních letech udivuje ambiciózní dramaturgií a postupně se lepšící kvalitou, což se děje zejména zásluhou režiséra a organizátora Karla Stuchlíka, tedy inscenace nelehkého textu Friedricha Dürrenmatta NÁVŠTĚVA STARÉ DÁMY zaujal pokusem sdělit aktuální téma a zmocnit se tematicky i formálně vrstevnaté předlohy. Obraz bezohledné korupce se jeví stále jako silně aktuální, včetně varování před doslova smrtící cestou k dosažení výhod a majetku. Autor ale inscenátorům nenabízí snadnou cestu, veskrze vážné téma naplňuje širokou škálou dramatických prostředků: od psychologického a realistického vykreslení situací, jež však převádí až do groteskního obrazu, mnohdy zabarveného absurditou, až k metaforickému vyjádření či brechtovské stylizaci. Tuto mnohovrstevnost textu se souboru dařilo naplnit jen zčásti, např. základní motiv pronikání korupce je líčen spíše lineárně, tj. situace se opakují bez gradace (nákupy na dluh), případně zůstávají v náznaku (žluté boty). Péče o přesnost v každé z velkého množství situací pak ubírá na razanci rytmu, tolik potřebného v komediálních scénách, pozornost ulpívá na vnějších atributech (co říkám), ale uniká význam (proč to říkám). I přes tyto dílčí výhrady, plynoucí z náročnosti úkolu, jedná se o inscenaci, která je pro publikum sdělná, zajímavá a na řadě míst, zejména díky výkonu V. Koďouskové v titulní roli, i silná.

Kulturní a divadelní spolek JIZERAN Rakousy uvedl na jeviště příběh známý z populárního filmu Zdeňka Podskalského a Vratislava Blažka SVĚTÁCI. Jizeran jej aktualizoval do současné doby, což se díky tematické podstatě původního filmového díla reflektujícího 60. léta mohlo podařit jen do jisté míry. Autorský rukopis filmového režiséra, vyznačující se mimo jiné rychlým střídáním kabaretně laděných situací, se stal pro Jizeran nesnadnou překážkou. Pro úspěch příběhu jsou však podstatní herci. Soubor jimi naštěstí disponuje, takže vytvořil přes výše uvedená omezení zábavnou a vkusnou inscenaci.

Jedním z vrcholů přehlídky se očekávaně stala inscenace zkušeného DS Krakonoš Vysoké nad Jizerou (původně filmové) předlohy Tima Firtha HOLKY Z KALENDÁŘE. Příběh je ženským pandanem filmu Do naha, schází mu však ono sociální existenciální zázemí, jež je zde nahrazeno poněkud sentimentalizujícím motivem piety k zemřelému manželi jedné z protagonistek. Také ona žije v mikrosvětě anglického ženského klubu. Autor se šikovně vyhnul obvyklým klišé tohoto prostředí, když proti šesti klubistkám postavil figuru Marie (vedoucí, terapeutka?), která je nositelkou konzervativního přístupu k režimu a životu klubu. Jakmile se ženy rozhodnou pro charitativní účel získat prostředky neobvyklým způsobem – kalendářem se svými akty, je zápletka dána. Hnacím motorem akce je Chris, která v mimořádně zdařilé interpretaci Jany Drozenové postupně přesvědčí všechny kolegyně. Samotné focení kalendáře je vrcholem inscenace, hereckou souhrou, energií zúčastněných i scénografickým řešením. V druhé polovině se inscenace tematicky a vlastně i svými prostředky láme. Autor staví před postavy problém, jak zvládnout popularitu, kterou kalendář přinese. To samo o sobě slibuje zajímavé náměty a snad i příležitosti pro jednotlivé dramatické postavy k rozvíjení svých osobností. Bohužel motivy pro jednání jsou tu spíše nahodilé, někde i dost umělé a u některých postav i stěží uvěřitelné (postava vedoucí Marie je najednou kalendářem nadšená, když předtím nesouhlasila až k doslova zemdlení). Inscenátorům se tyto autorské neobratnosti nepodařilo zcela překonat, obrací se tak často k jakýmsi mudroslovným proklamacím do hlediště a spontaneitu nahrazují sentimentem. Druhá část inscenace nedosahuje kvalit první poloviny. I přesto je však inscenace Vysockých jasně nadprůměrným pohledem do ženského světa, v němž všechny herečky (i tři herci) naplno využily/i svého talentu, schopnosti na jevišti být, existovat a bavit sebe i diváky. Režisérka Marie Brtková Trunečková spolu s celým tvůrčím týmem jim v tom byla inspirovaně a dovedně nápomocna. Inscenace byla doporučena k účasti na národní přehlídce ve Vysokém nad Jizerou.

Rozpačitý ohlas zaznamenala inscenace slabé předlohy J.M. Šimka KONTROLA V MĚSTĚ KOCOUROVĚ v provedení Ochotnického divadelního souboru TJ Sokol Bozkov. Bozkovští tentokrát nezvolili text blízký jejich naturelu i typu domácího publika, tj. zábavnou předlohu s nekomplikovaným vývojem děje a typovými charakteristikami postav. Slabý textový odvar Gogolova Revizora jim tentokrát nebyl nápomocen. Soubor přivedl na jeviště plejádu mladých herců, podle vlastních slov však neměl dostatek k času k práci s nimi, a tak zůstal jen příslib a poučení pro činnost budoucí. Byla by však škoda tuto sympatickou lidskou „potenci“ nevyužít. Příležitostí k hereckému vzdělávání a práci na sobě je i mimo soubor dostatek.

Jedním z nejzajímavějších a nejočekávanějších opusů přehlídky se stal Divadelní soubor Tyl Slaná s inscenací …A ZA TRACYM TYGR. Novelka amerického autora arménského původu** W. Saroyana Tracyho tygr** patří mezi díla světové literatury, vyznačující se bohatou imaginací, jež překračuje obvyklá realistická líčení tradiční literatury s cílem objevovat pro své čtenáře hodnoty podstatné: Jaký je smysl našich životů, platí naše fantazie méně než každodenní „pouliční“zážitky, jsme hodni svých blízkých, co je vlastně láska? Síla myšlenek a imaginace této literatury láká k divadelnímu převodu. Převod do jevištního tvaru však znamená objevit klíč, divadelní metaforu, která nahradí vnímání čtené či slyšené literatury divadelním obrazem. Pokud se to nepodaří, vzniká jakýsi jevištní polotvar balancující na hranici literatury a divadla. DS Tyl Slaná lze zatleskat za odvahu, s níž se do toho přetěžkého úkolu pustil. V záplavě komedií o ničem je náhle téma smyslu života a hledání lásky živým pramenem. Po zhlédnutí inscenace však zůstává mnoho otazníků. Tvůrci i díky dramatizaci V. Kracíka rezignovali zčásti na plnohodnotný jevištní tvar a předvedli jakousi scénickou skicu na pomezí literatury a divadla. Vypravěč reprodukuje Saroyanův text, který postavy na jevišti zčásti ilustrují, zčásti klopotně dotvářejí. Celá inscenace se odehrává ve zvolněném, zadumaném tempu, jako by bylo v každé vteřině sdělováno- pozor, jde o poezii! Ale poezie netkví v pomalosti a zadumání, jejím tepoucím srdcem je obraz, který ozáří pohled na realitu jiným, nečekaným, vzrušivým a objevným světlem. Inscenace tuto metaforu nenabídla. Místo toho řeku jen nevzrušeně plynoucí. Nerozhodnutí mezi plnohodnotným divadelním tvarem a recitací slov reziduje často v neživotné situace a neživé postavy, z nichž se místy vymyká představitel Tracyho. Úctyhodný záměr inscenátorů zůstal v polovině cesty. Avšak nakročení tvůrců je kultivované a snad i pro budoucí práci prospěšné.

Divadelní spolek Havlíček Zákupy – V.Gogol: ŽENITBA, aneb největší překvapení přehlídky.DS Havlíček Zákupy pojal Gogolovu satirickou komedii jako hru se zpěvy, známé melodie s aktualizovanými texty zdařile podpořily nadsázku, s níž Zákupští k Ženitbě přistoupili. Na jednoduchou, funkční scénu vstupovali herci bez výjimky ve zdařilých, místy až groteskních kreacích, hráli ve svižném tempu a s chutí. Opět se ukázalo, jak je zrcadlo nastavené Gogolem v polovině předminulého století stále živé. Zákupští pochopili, že netřeba násilných aktualizací, stačí jen vědomě a tvořivě sloužit autorovi. Daří se to zejména postavě Kočkareva, který je tahounem představení, ale jak řečeno, platí to v podstatě pro všechny postavy. Autor nabízí v každém okamžiku dramatickou situaci, jež je motivována povahou postav a jejich lopotným snažením – oženit se, oženit ho, vdát ji, neženit se. Režisér J.M. Šimek s celým tvůrčím kolektivem tyto situace naplnil humorem i napětím a vytvořil překvapivě živou a divácky vděčně vnímanou inscenaci. Oceněny byly kostýmy V. Košťálové (mimo jiné hrála se zdarem i postavu dohazovačky Tekly). Inscenace získala nominaci k účasti na národní přehlídce ve Vysokém nad Jizerou. Je důležité, aby Zákupští přijali tuto výzvu na jedné straně jako podporu nově nastupujícího trendu v souboru, na straně druhé pak jako radost si ve Vysokém zahrát, bez přílišné odpovědnosti, která by mohla jejich Ženitbě ubrat na lehkosti a zmíněné groteskní nadsázce.

Autoři hry KRÁLOVNY, absolventi herectví na brněnské JAMU M. Doležalová a R. Vencl, znají potřeby divadel. Amatérům i profesionálům chybí texty, v nichž by bylo dostatečně zastoupeno ženské obsazení. To byl zřejmě i důvod Obnoveného divadelního spolku Jirásek z Olešnice u Turnova k jejímu nasazení. Královny můžeme považovat za takto účelově vytvořený text, k němuž je sesbírána velká řada drobných anekdotických momentů či promluv a navlečena do lineární posloupnosti, dané postupem času (dní) v jednom daném prostředí. Postavy tří žen především hovoří a jen drobně jednají ve společném pokoji penzionu. Nejdramatičtější situace (záchrana údajně tonoucí dívky) se odehraje mimo jeviště a jen slovy je divák informován, co se stalo. Všechny tři olešnické herečky splňují typové zařazení k postavám, sdělují přehledně jednotlivé repliky a naplňují předepsané akce, ale stěží mohou rozehrát dramatickou zápletku, která v textu není. Má pravdu postava Zity, když prohlásí, že je to jako v televizi. Z televizně seriálové předlohy stěží vznikne dramatický text, ale kdo očekává sled drobných anekdot, trochu jímavého zastavení či dohadů o minulosti cizích lidí, mohl být s inscenací spokojen.

Z. Podskalský byl nejfrekventova­nějším autorem letošní přehlídky. Jeho hry ŽENA V TRYSKU STOLETÍ se chopil Lučanský spolek divadelní. Hra sama vykazuje všechny autorské atributy – smysl pro humor, sebeironii, účinnou pointu a zájem o téma vztahu mužů a žen. Vznikla „dějepisná komedie v sedmi obrazech“. Autor v jakési exkurzi sedmi historickými epochami napsal vlastně sedm anekdot, které se klenou od Adama k Evě. Lučanský divadelní spolek pochopil žánr jednoduché komedie, v níž nejde o hlubokomyslné existencialismy, ale o vcelku inteligentní zábavu. Režisérka J. Kouřilová na dobře vyřešené scéně vede své herce k nadsázce, ženy i jediný muž na jevišti se jí vcelku šikovně chápou a odehrají nám nekomplikovaná sdělení s jediným cílem – pobavit. Situace vznikají téměř výhradně slovními replikami, dál se příliš nerozehrávají, uvěřilo se tu autorovu slovu. Proč ne? Větší ambice než pobavit inscenace nemá a toho se Lučanští bezesporu zhostili bez větších závad. Divadelně však nepřinesli nic nového a v paměti diváků tento kousek asi příliš dlouho nezůstane.

Josefodolské divadelní léto nevybočilo letos nijak zvlášť ze své tradice dobře zorganizované (SČDO a místní divadelní soubor) regionální přehlídky. Potěšitelný je postupný vzestup dramaturgické, režijní a zčásti i herecké kvality domácího souboru, potěšitelná je poměrně vysoká laťka kvality inscenace Vysockých, potěšitelný byl úctyhodný pokus jevištně realizovat metaforický text Tracyho tygra DS ze Slané, pobavili Světáci, Královny nepřekročily limity své předlohy, ale herecky jsou příslibem, stejně jako mladí z Bozkova (v obou posledně jmenovaných příkladech je potřeba věnovat pozornost výběru titulu), lví skok vpřed a vzhůru učinili Zákupští. Nakolik jsou tyto tendence v zúčastněných souborech trvalé, se ukáže časem. Nejdříve pravděpodobně v kouzelných Jizerských horách v příštím roce.

Také s využitím recenzí kolegů lektorů R. Felzmanna a J. Hlavatého sestavil F. Zborník.

Autor: František Zborník