Texty: Nositelé 2016

Nositelé Zlatého odznaku J. K. Tyla ocenění v roce 2016:

Miroslav Ustohal, Podivín
Nominace: Česká obec sokolská

Jana Štěpánová, Kroměříž
Nominace: Svaz českých divadelních ochotníků

Božena Saláková, Horažďovice
Nominace: Svaz českých divadelních ochotníků

František Drahoňovský, Lhota za Červeným Kostelcem
Nominace: Skupina amatérských loutkářů SČDO

Alexandr Gregar, Hradec Králové, Ústí nad Orlicí, Česká Třebová
Nominace: Volné sdružení východočeských divadelníků

Pavel Hladík, Holice v Čechách
Nominace: Volné sdružení východočeských divadelníků

Pavel Labík Červený Kostelec
Nominace: Volné sdružení východočeských divadelníků




Poznámka předsedy komise Pavla Panenky:
P. S. - K udělování odznaku se v roce 2001 sdružily Svaz českých divadelních ochotníků, Volné sdružení východočeských divadelníků, Česká obec sokolská, TJ Orel (Orel ČR), Skupina amatérských loutkářů SČDO a Divadelní centrum Podbeskydí, v r. 2007 přistoupilo Občanské sdružení divadelních ochotníků. Ustavená komise ocenila již přes 160 výrazných osobností české divadelní obce. Některá sdružení posléze na členství rezignovala a dnes jsou v komisi sdruženy ČOS, SAL, SČDO a VSVD. Komise pracuje podle schváleného statutu a každoročně pořádá putovní výstavu Galerie nositelů Zlatého odznaku J. K. Tyla, jejíž vernisáž se koná vždy v ochotnické Mekce, na Jiráskově Hronově (2016 v sobotu 30. 7. v 10.30 ve foyer Jiráskova divadla).
-----

Česká obec sokolská

Miroslav Ustohal

70 let, Divadelní soubor PODIVA T. J. Sokol Podivín, narozen 20. října 1946, Bratislavská 847, 691 45 Podivín, 721 835 292, ustohalovi@seznam.cz

Miroslav Ustohal – herec, režisér a organizátor sokolského ochotnického divadla - se narodil 20. října 1946 v Podivíně. Vyrůstal v sokolské rodině v kulturním a sportovním prostředí. Od dětství měl v otci vzor pro obětavou činnost v sokolském divadle a sám hrál v několika školních představeních. Po studiu na SOU Lesnické školy ve Flájích u Litvínova (1965) nastoupil jako mechanizátor do Lesního závodu v Břeclavi. Večerní studium na SPŠ v Břeclavi završil maturitní zkouškou. Kulturní činnosti se věnoval i v průběhu základní vojenské služby. V civilním zaměstnání pracoval v řadě vedoucích funkcí technických úseků. Od roku 1976 je vedoucím ochotnického divadelního souboru v Podivíně, kam postupně zapojil i celou rodinu. Po roce 1989 stál spolu s rodiči u obnovy činnosti Sokola a v roce 1994 převedl divadelní soubor pod T. J. Sokol. V letech 1994 – 2002 byl po dvě období zvolen místostarostou města Podivína. Od roku 2006 vykonává funkci starosty T. J. Sokol Podivín. Věnuje se rovněž vinařství, chovatelství a rybářství.
Amatérským divadlem se soustavně zabývá od roku 1976, od absolvování kursu amatérské režie v Brně. S mladým souborem tehdy nastudoval Irkutskou historii a vzápětí získal několik ocenění na Okresní divadelní přehlídce v Kloboukách u Brna. Z jeho raných režií je třeba jmenovat Romanci ve třech, Krysaře, ale také zdařilé hudební komedie – Milenci z kiosku, Nebe na zemi, Těžká Barbora, Děti noci, Filosofská historie, Sto dukátů za Juana, Orfanus, Divotvorný hrnec. Z klasického i moderního repertoáru přivedl na jeviště mj. hry Tvrdohlavá žena, Generálka, Můj strýček kovboj, Namlouvání a ženění, Pamfilo a spol., Velice podivuhodný příběh ctnostné paní z Efezu, Racek, S tvojí dcerou ne, 5 za jednu. V neposlední řadě úspěšně prosadil do dramaturgie i pohádky – Strašidlo Bublifuk, Líná strašidla, Jak se kradou princezny, Čert Makrela, Bludička, Poněkud ztracená princezna, O bojácném Floriánkovi, Čarodějnická pohádka, Mlynářská Pohádka, Ženich pro čertici. Za jeho vedení vstoupilo na scénu přes 120 účinkujících, dva z účinkujících jsou dnes profesionálními herci. Se souborem se pravidelně zúčastňoval různých divadelních přehlídek včetně národních přehlídek sokolských divadel v Boskovicích a v Lázních Toušeni a obdržel celou řadu ocenění. Význam práce Miroslava Ustohala pro sokolské amatérské divadlo je mimořádný nejen svou soustavností, ale také vytříbenou inscenační kvalitou.

Formulace ocenění: za zásluhy o sokolské divadlo
Místo a datum předání: Zasedání vzdělavatelského odboru České obce sokolské v Tyršově domě v Praze, nebo v mateřské T. J. Sokol v Podivíně v roce 2016 u příležitosti říjnového životního jubilea.


Skupina amatérských loutkářů

František Drahoňovský

90 let, Lhota za Červeným Kostelcem, narozen 7. 10. 1925, kontakt: Aleš Pop, Jiří Zahálka

František Drahoňovský je mnohaletým významným činovníkem na poli loutkového divadla, divadla dětského a dříve i dospělého. Vystudoval reálné gymnázium a Raisův učitelský ústav v Jičíně a po maturitách v letech 1944 a 1946 učil na několika venkovských školách na Jičínsku. Po sňatku s kosteleckou rodačkou Libuší Šrůtkovou se přestěhoval do Lhoty u Červeného Kostelce a vyučoval na základních školách v České Čermné, Slatině n. Úpou, Náchodě a Červeném Kostelci. V letech 1966 až 1985 byl ředitelem základní školy ve Lhotě.
Už dříve se tu věnoval kultuře a osvětě. V r. 1954 založil osvětovou besedu a stal se jejím předsedou. Řídil obnovu divadelního sálu v obci a vedl dětský divadelní soubor (Sůl nad zlato, Princezna Pampeliška, Stříbrná studánka aj.). Byl také dlouholetým režisérem místního loutkářského souboru.
Stal se redaktorem krajského metodického listu Mladý loutkář (1960-1965), později vycházejícího pod názvem Mladá scéna (1965-1984). Soustředil kolem něho kolektiv významných spolupracovníků a s ním připravoval metodické články k dětské tvořivé činnosti v oborech divadla (zejména kratší formy), loutkového divadla a uměleckého přednesu. Velmi využívané byly publikované texty určené k realizaci v dětských souborech. Zvláštní pozornost časopis věnoval loutkovému divadlu v mateřských školách. O metodický list byl velký zájem i mimo hranice kraje.
Kromě dětské tvořivosti se František Drahoňovský věnoval publikační činnosti v oboru pedagogiky (zejména o kultuře mateřské řeči a o rozvíjení čtenářských návyků u dětí) a regionalistiky. Redigoval amatérsky vydávaný zpravodaj Rodným krajem a sborníkovou edici Červenokostelecko. Přispíval do časopisů Komenský, Mladá scéna, Nový čas, psal i písničky a verše pro děti.
V 80. letech po zákazu časopisu Rodným krajem se věnoval komponování a režijní přípravě vlastenecky laděných pořadů v podání dětí (Domove, mám tě rád 1983, Květy pro rodnou zem 1985, Krásné je v míru žít 1986, Zemi krásné, zemi milované 1988, Kraj blízký mému srdci 1989, A to je ta krásná země 1990).

Formulace ocenění: za celoživotní zásluhy o rozvoj ochotnického divadla, zejména loutkového
Místo a datum předání: bude upřesněno


Svaz českých divadelních ochotníků


Božena Saláková

85 let, Divadelní soubor Tyjátr Horažďovice, narozena 12. 11. 1930, bytem Palackého 878, Horažďovice, kontakt: Alena Svobodová (SČDO ZPČ)

Božena Saláková se věnuje amatérské divadelní činnosti od svých šestnácti let, nejprve jako členka divadelního souboru v Kvášňovicích (první role – Tonča Vacková ve hře Poslední muž), poté divadelního souboru v Pačejově, kde též připravovala a realizovala programy staročeských májů, máječkové a šátečkové zábavy. Účinkovala v České besedě a plně se zapojila do kulturního života v obci, režírovala hry i pohádky - Honza a drak, Ženský zákon, Pasekáři, opereta Česká polka. V roce 1958 se stala členkou divadelního souboru Městského kulturního střediska v Horažďovicích – nyní Tyjátr.
Pracovala nejprve v zemědělství, v roce 1948 se vyučila tkadlenou. Poté absolvovala Pedagogickou školu, obor vychovatelství, a 30 let pracovala jako vychovatelka, od roku 1951 v Domě dětí a mládeže v Horažďovicích.
Za své působení v ochotnickém divadle odvedla desítky kvalitních činoherních rolí, z nichž za mnohé získala i ocenění na divadelních přehlídkách. Věnovala se též režii. Přehled působení v Horažďovicích: 1959 H. Ibsen: Nora, 1958 Fr. Kožík: Přátelství, sestra Alžběta, 1964 Jolana z 8.B, 1964 J. K. Tyl, Strakonický dudák, Mihulce, 1967 Zlatý kolovrat, čarodějnice, 1968 Podskalák, dvorní dáma, 1971 Teče voda proti vodě, 1972 Vzbouření v ústavu šlechtičen hraběnka Šléglová, 1976 N. Tánská: Případ finského nože, Soňa, 1977 G .Zapolská: Morálka paní Dulské, Tadrachová, 1978 I. Hermanová: Babičky druhé generace, sousedka, 1982 J. K. Tyl: Strakonický dudák, Mihulce, 1983 a 1995 J. Drda: Dalskabáty, hříšná ves, Plajznerka, 1985 B. Němcová: Babička, asistent režie, 1989 J. Makarius: Tři bílé šípy, Hinakaga, sova pálená, 1993 Zd. Skořepa: Čert a káča, režie, 1994 V. Werner: Právo na hřích, režie, 1995 J.Beneš: Na tý louce zelený. 1996 J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku, režie. 1998 Přišel na večeři, Harieta Stanlyeová. 2000 Podskalák, dvorní dáma. 2001 Brouk v hlavě, Evženie. 2002 Zvonokosy, hraběnka. 2005 Pan Pickwick, Bardellová. 2006 J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena, režie. 2008 Zd. Kozák: Zapeklitá komedie, čert.
Několik let byla vedoucí divadelního souboru, má též dlouholetý podíl na organizaci oblastních přehlídek činoherního a hudebního divadla v Horažďovicích.
Zasloužila se o založení loutkářského souboru Rolnička v Horažďovicích, který působil pod MKS a později pod Domem dětí a mládeže Horažďovice. Osm let byla jeho principálkou. Zároveň byla dlouholetou členkou pěveckého sboru Prácheň.

Formulace ocenění: za celoživotní zásluhy o rozvoj ochotnického hnutí
Místo a datum předání: některá z významných akcí konaných v Horažďovicích


Jana Štěpánová

52 let, Divadelní spolek Kroměříž, narozena 4. 4. 1964, Popovice 128, Rataje u Kroměříže, 602 215 122, janastepanova@seznam.cz

V mládí začínala v amatérském divadle jako herečka Divadelního souboru Domu kultury v Kroměříži. Již v prvních inscenacích se ukázal její velký herecký talent. V současnosti patří mezi nejlepší herečky v regionu. Divadelní soubor z Kroměříže spolupracoval při režii s hercem a režisérem Karlem Hoffmannem, který preferoval hudební divadlo, a to byla skvělá příležitost právě pro Janu, která je nejen všestrannou herečkou, ale i výbornou zpěvačkou. V dalších letech vytvořila mnoho divadelních postav, spojených většinou se zpěvem a tancem, a ve své práci se neustále zdokonalovala. Hrála postupně v Těžké Barboře W V, ve hře Jiřího Brdečky Limonádový Joe, v představení Thyl Ulenspiegel Grigorie Gorina, v Malovaném na skle Ernesta Brylla, v Goldoniho Poprasku na Laguně... Po těchto zkušenostech přišla první opravdu velká role, a to Matka představená v divadelním muzikálu Dana Gogina Jeptišky, aneb klášterní škola u nesmyslosrdných sester. Herectví, zpěv a smysl pro situační komedii Jany Štěpánové se tady prosadil naplno. Představení se hrálo bezmála tři roky a mělo velký úspěch i na celostátní žatvě amatérského divadla v Jiráskově Hronově.
Jana Štěpánová se prosazuje také jako schopný organizátor, podílí se na vedení a organizaci spolkové činnosti. Přichází neustále s novými nápady. Byla jedním z iniciátorů vzniku Divadelního spolku Kroměříž v nové právní formě neziskové organizace.
V posledních letech nastudovala řadu dalších rolí (mimořádnou pozornost vzbudil např. Bůh masakru Yasminy Rezy, s nímž soubor sklidil řadu úspěchů, mj. na FEMADu Poděbrady). Zahrála si také ve třech celovečerních filmech, kde beze zbytku uplatnila svůj komediální talent. V roce 2012 nastudovala roli Šošany v židovském dramatu Mikve autorky Hadar Garlon. S touto hrou se Divadelní spolek Kroměříž dostal na národní přehlídku do Volyně a hra byla doporučena na Jiráskův Hronov.

Formulace ocenění: za dlouholetou vynikající hereckou a organizační práci v amatérském divadle
Místo a datum předání: bude upřesněno


Volné sdružení východočeských divadelníků

Alexandr Gregar
72 let, VSVD, narozen 25. 11. 1943, Uhelná 868, 500 03 Hradec Králové, mail: sasagregar@seznam.cz, tel. 775 135 115

Mgr. Alexandr Gregar, Ph.D. se narodil 25. 11. 1943 v Litomyšli. Je absolventem Pedagogické fakulty v Hradci Králové (1966), po roce 1968 se nesměl věnovat učitelství a 17 let pracoval v propagaci průmyslového podniku, koncem 80. let vedl podnikové kulturní zařízení SKP Ústí nad Orlicí. Divadelní vzdělání získal u prof. Jana Císaře a prof. Františka Štěpánka v odborných kurzech a na Lidové konzervatoři východočeského kraje (1977-1979).
V letech 1990 - 2005 byl postupně vedoucím odborů kultury na Okresním úřadě a Městském úřadě v Ústí nad Orlicí a Magistrátu Hradec Králové. Od roku 1997 působí externě jako učitel managementu neziskových organizací a komunikace na Fakultě informatiky a managementu Univerzity Hradec Králové, od roku 2007 externí učitel na Katedře teorie a kritiky DAMU Praha, kde v roce 2012 získal doktorát v oboru scénická tvorba a teorie scénické tvorby.
V letech 1994- 2005 byl mluvčím celostátního Koordinačního sdružení místní kultury, zabýval se ekonomikou kulturních organizací a jejich transformací, inicioval řadu kulturních akcí a festivalů (v Hradci Králové mj. Open Air Program při Divadle evropských regionů, festival Jazz Goes To Town, Nábřeží sochařů ad.). Publikuje v oboru cestovního ruchu, podílel se na vydání řady hradecenzií i publikací Volného sdružení východočeských divadelníků - VSVD (Císařova jarmárka, Kale a kyselo, Panáčkové Hany Voříškové, Divadlo mého života, Hrál jsem v Nároďáku). Byl členem grantových komisí ministerstva kultury, v letech 2004 – 2006 a 2013 - 2015 členem Rady Státního fondu kultury.
Jako amatérský herec, režisér a scénograf patří mezi zakladatele VSVD (od r. 1990), v letech 2000 - 2016 byl jeho předsedou sdružení a šéfredaktorem časopisu Hromada. Se svými inscenacemi se zúčastnil mnoha českých národních přehlídek, mj. devětkrát na Jiráskově Hronovu, dále Šrámkův Písek, Wolkerův Prostějov, Loutkářská Chrudim, Dětská scéna, a také festivalů v zahraničí (Rakousko, Belgie, Litva, Slovensko). Působil jako porotce na řadě přehlídek amatérského divadla, mj. na Krakonošově divadelním podzimu, Šrámkově Písku, Martinské scénické žatvě (Slovensko) a na krajských přehlídkách, také jako lektor nebo redaktor festivalových zpravodajů (Zpravodaj Jiráskova Hronova, Deník Dětské scény, Větrník KDP). Amatérskému divadlu se věnuje od školních let. Kromě činnosti ve studentských souborech (včetně loutkářských a folklórních) do r. 1979 působil v divadelním souboru Hýbl v České Třebové (s inscenací Jak se stal Rumcajs loupežníkem získal hlavní cenu Národní přehlídky divadel pro děti v Kralupech nad Vltavou a nominaci na JH 1971 (nesměla zde však být uvedena). První vlastní inscenaci, hru A. Volodin Dulcinea z Tobozy uvedl na JH se souborem Hýbl Česká Třebová v roce 1979. Poté v České Třebové založil soubor Studio 02 (M. Calábek Hra o životě a smrti dr. Jana Fausta, JH 1980, Festwoche Vídeň 1982, W. Shakespeare Komedie omylů - Šejkspír ve Studiu, Šrámkův Písek 1980, J. Schmidt Třináct vůní, JH 1983). V orlickoústeckém souboru Vicena nastudoval hru O. Daňka Vévodkyně valdštejnských vojsk (JH 1986, záznam ČsT 1987, Belgie 1988, Litva 1989) a V. Slavkina Špatný byt (JH 1989, Festival ruských a sovětských her Svitavy 1989).
Od roku 1995 působí v Hradci Králové. Spolupracoval s Divadlem Jesličky, s Rudolfem Faltejskem založil Senior klub Jesličky, rovněž spolupracuje s řadou dalších východočeských divadelních souborů, např. v Ústí nad Orlicí, v Červeném Kostelci, Novém Bydžově, Pardubicích a Vamberku. V letech 1999 - 2011 externě působil jako herec v Klicperově divadle v Hradci Králové (mj. Balada pro banditu, Tři sestry, Povídky z vídeňského lesa, Petrolejové lampy, Silnice, Maškaráda).
V letech 1991 – 2007 byl členem odborné rady ARTAMA pro amatérské divadlo, v roce 2003 obdržel Cenu ministra kultury ČR za rozvoj divadelních a slovesných oborů.

Formulace ocenění: za celoživotní významné zásluhy o rozvoj českého amatérského divadla
Místo a datum předání: JH 2016


Pavel Hladík

65 let, Holice v Čechách, nar. 5. 3. 1951, nám. TGM 9, 534 01 Holice – mail: piha.holice@seznam.cz, tel. 603 101 259

Mgr. Pavel Hladík se narodil 5. března 1951 v Litvínově. Ještě jako malý se s rodiči přestěhoval do východočeských Moravan a poté do Holic, kde v roce 1969 maturoval na Střední všeobecně vzdělávací škole. Magisterský titul získal v roce 1996 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Je ženatý, má dvě děti, dvě vnoučata. Řadu let působil jako ředitel Kulturního domu města Holic, osm let byl místostarostou a čtyři roky starostou města Holic. Krom jiného je Mgr. Pavel Hladík historikem, kulturním a vlastivědným pracovníkem, bývalým městským kronikářem, sportovním funkcionářem, aktivistou v olympijském hnutí, spoluzakladatelem a organizátorem Afrických sympózií, divadelním ochotníkem, hercem a režisérem, autorem dramatických textů pro holické ochotníky a mnoha publikací týkajících se východočeského regionu.
Pavel Hladík začal s divadlem již v útlém věku. Jeho první rolí byl v roce 1957 král v pohádce Sůl nad zlato (Mateřská škola Litvínov). V roce 1968 založil se Zdeňkem Kaskou na SVVŠ divadélko Kachle, kde provozovali především textappealová představení (Již jsme fangle vyvěsili, Hovory vánoční, Perzekuce temporum, Ještě Kachle nezhynula,Večer pro Bretschneidry, Cesta vlakem aj. – do r. 1971) . V průběhu základní vojenské služby v Pardubicích založil Divadlo poezie a hudby a zúčastnil se armádní přehlídky ve Zbirohu. Po vojně nastupuje v roce 1973 do kulturního domu v Holicích a okamžitě se stává aktivním členem divadelního souboru. V roce 1975 zakládá Divadelní studio Imprese, kde se krom herectví věnuje i funkci režiséra, a to hned v první inscenaci Taková ztráta krve od Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Pavel Hladík píše scénáře a napsal i ten pro poslední hru tohoto studia - Voraz (1991). Od tohoto roku se opět zapojuje do činnosti Divadelního souboru KD Holice, režíruje, hraje hlavní role a píše scénáře. Jeho oblíbenými autory jsou Jiří Voskovec a Jan Werich, věnuje se ale i klasikům české a ruské literatury. Pavel Hladík připravuje s divadelním souborem také pohádky, které se hrají mj. při městských slavnostech. A je také ředitelem Celostátní přehlídky jednoaktových her v Holicích a jeho počínání je vždy velmi kladně hodnoceno. Kromě toho se v rámci publikační činnosti v oblasti regionální historie věnoval i zpracování zdejší divadelní historie.
Pavel Hladík režíroval desítky divadelních inscenací, napsal velké množství dramatických textů, ztvárnil celou řadu nezapomenutelných rolí a je jednou z hlavních osobností Divadelního souboru KD Holice. Kromě toho se v rámci publikační činnosti v oblasti regionální historie věnoval i zpracování zdejší divadelní historie.
Přehled herecké (režijní aj.) činnosti v DS a DSI Holice: 1973 – Dostál, Pogoda: Výtečníci, Magnier: Co je ti, Hermínko?, 1974 - Paulů: Král 3333, 1975 - Podskalský: Liga proti nevěře, Tyl: Lesní panna (technika), Suchý, Šlitr: Taková ztráta krve, 1976 - Fiala: Rackové (režie a role), 1977 - Smoček: Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho (režie a role), 1978 – K. Čapek: Loupežník, V W: Balada z hadrů (režie a role), 1979 - Holdování Mistru (večer k poctě Jana Wericha, V W: Knihkupectví (režie a role), 1980 - Fiala: Rackové (nové nastudování) (režie a role), 1982 - Hladík (podle F. Nepila): Kde jsi chodil, satane? (režie a role), 1983 - Jirásek: Lucerna, Hrabal – Nývlt: Bambini di Praga (režie a role), 1985 - Hladík: Pravda o Jonášovi (režie a role), 1988 - Hladík: Podraz 3 (režie a role), 1991 - Hladík, Voraz (režie a role), V W: Osel a stín (režie a role), 1992 – Čechov: Svatba, Výročí, Medvěd (režie a role), 1993 - Hladík: Možná přijde i vodník (režie a role), Hladík (podle V. Kuchynky): Žerty sladké Francie (režie a role), 1995 - Tyl: Strakonický dudák, 1996 - Hrubín: Kráska a zvíře (režie a role), Máme rádi divadlo - 4 holické soubory od dětí po seniory (režie všech částí kromě dětské), Hladík: Vzhůru do Anglie!, Hladík: O Vamberovi, Kulichovi a Cvachovi, Hladík: Poslední zkouška, 1997 – W W: Kat a blázen (režie a role), 1998 - Čechov: Výročí (režie a role), Drda: Dalskabáty, hříšná ves (režie a role), 2000 - Čechov: Medvěd (režie a role), V W: Slaměný klobouk, 2001 - Drda: Hrátky s čertem (režie a role), 2002 - Hladík: Medvědovo pozdní odpoledne (režie a role, NP jednoaktovek - cena za výkon autorský, režijní, herecký a moderátorský), 2002 - Hladík (podle F. Nepila): Bylo, nebylo (režie a role), Moliére: Skapinova šibalství (režie a role), 2003 – V W: Nebe na zemi (režie a role), 2004 - Pavel Hladík (podle F. Nepila): Semkneme se ve stodole – režie, 2005 - Robert Thomas: Past, Gogol: Revizor, 2006 - Sabina: Prodaná nevěsta (režie a role), Hladík: Ve středu kolem šestnácté (režie a role), Werich: Teta z Bruselu (režie a role), 2007 - Klicpera: Veselohra na mostě (režie a role), Shakespeare: Zkrocení zlé ženy (režie a role), 2008 - Werich: Královna Koloběžka První (režie a role), Hladík: Není důležité zvítězit … (režie a role), Goldoni: Poprask na laguně (režie a role), 2009 - Rovner: Vrátila se jednou v noci, Werich: František Nebojsa (režie a role), V W: Těžká Barbora (režie a role), 2010 - McDonagh: Kráska z Leenane (režie a role), Davídek: Jak si Honza nevzal princeznu (režie a role), Hladík: Vona už je zase tady! –(režie a role), Dubrovnická maškaráda (režie a role), 2011 - Hladík (podle B. Němcové): Čertův švagr (režie a role), V W: Caesar (režie a role), 2012 - Patrick: Sex v šestém poschodí, Jirásek: Lucerna ze mlejna (úprava, režie a role), Sabina: Prodaná nevěsta, 2013 - Shakespeare: Ve Windsoru paní veselé (režie a role), 2014 - Lada - Delongová: Tři princezny na vdávání, Hladík: Když zazpívá labuť (režie a role), Hladík: Šťastné a veselé (režie a role), 2015 - Ahlfors: Poslední doutník.


Formulace ocenění: za celoživotní významnou činnost v amatérském divadle
Místo a datum předání: NP jednoaktových her Holice 2016


Pavel Labík
74 let, DS Na Tahu Červený Kostelec, narozen 8. 10. 1941, Palackého 596, 549 41 Červený Kostelec, mail: pavel.labik@gmail.com, tel. 777 291 417


Červenokostelecký herec, režisér a bavič Pavel Labík se narodil 8. 10. 1941 v Náchodě, a to do divadelní rodiny. Jeho dědeček František i oba rodiče Miloslav a Pavla hráli i režírovali divadlo, a to v dnešní svatyni divadelních ochotníků, v Jiráskově Hronově. V šesti se s rodiči přestěhoval do Červeného Kostelce, který je mu domovem dodnes, a už jako předškolní dítě stanul poprvé na prknech, která znamenají svět, a to ve hře Slovanské nebe. I v mládí a dospívání mu na divadlo mu zbyl čas vždycky, dokonce i na vojně, kde hrál divadlo v tehdy neobvyklé kombinaci živého herce a maňáska na scéně. Asi i proto dostal v roce 1961 nabídku na angažmá do profesionálního loutkového divadla v Teplicích, ale tu s díky odmítl. Lákala ho činohra. V roce 1962 si tedy podal přihlášku na DAMU a byl přijat. Radost však byla předčasná. Jeho přijetí bylo zrušeno, protože se stalo politicky potřebným přijmout místo něho a dalších hereckých nadějí studenty z rozvojových zemí. Nastoupil tedy na Přírodovědeckou fakultu University Karlovy, odkud však v roce 1965 přešel na SPŠ chemickou v Praze. Vrhl se samozřejmě i na ochotnické divadlo, a pak už to šlo rychle.
V Červeném Kostelci si zahrál tyto role: 1949 – Shakespeare: Sen noci svatojánské – Elf, 1960 – Otčenášek: Romeo, Julie a tma – Pavel, 1969 –Drda: Hrátky s čertem – Lucius, 1971 – Swinarski: Alcestin návrat – Thanatos, 1975 – K. Čapek: Loupežník – loupežník, 1977 –Davidová: Načasované štěstí – Jirka, 1978 – Pokorný: Archanděl zlodějů – Poleva, 1979 –Jirásek: Vojnarka – Antonín 1, 1984 – Andrejev: Ten, který dostával políčky – Hrabě Mancini, 1984 – Mingardo, Silveri: Já, on, ona a zlato – Tognella, slévárenský dělník, 1986 – F. a P. ze Schontanů: Únos Sabinek – Karel Bradáček, 1988 – Benedetti: Třicet vteřin lásky – Tulio, 1990 – Nestroy: Pan společník řádí – Hrozinka, kupecký příručí, 1994 – Fredro: Dámy a husaři – Řehoř, starý husar, 1995 – Procházka: S tvojí dcerou ne – Rudla, 1996 – Meilhac, Milhaud: Mam´zelle Nitouche – Celestin, 1997 – Wilde: Jak důležité míti Filipa – sluha Lane, 1997 – Hellmanová: Lištičky – Hubbard, 1998 – Werich, Kollertová: Žluté Mužátko – šachův rádce, 1999 – Piskáček: Perly panny Serafínky – Blažej, postilión, 1999 – Klicpera: Hadrián z římsů – Sepiš, 2000 – Bréal: Husaři – Flicot, 2000 – Stieber: Svatební noc – Vasil, 2001 – Drda: Hrátky s čertem – Martin Kabát, 2003 – Money: Tři a tři je pět – Stanley Gardner, 2003 – Brdečka: Limonádový Joe – Buffalo Bill a Samuel Luncheonmeat, 2005 – Corra, Achille: Jedenáctý v řadě – Štěpán Krapka, 2005 – Goldoni: Lhář – Arlechino, 2008 – Horníček, Pogoda, Dostál: Dva na smetišti – On, 2009 – Narbier: Má žena si vyšla – Bernard, 2011 – Klepáček: Dítě, pes a starý herec na jeviště nepatří aneb Cyrano – Přemysl, Krasoň, 2012 – Tyl: Strakonický dudák – Vocílka, 2014 – Vrchlický: Noc na Karlštejně – Arnošt z Pardubic.
Dále hostoval v Hronově a v Hradci Králové: 1970 – Nestroy: Lumpscivagabundus – Nitka, 1970 – Jirásek: Pan Johanes – hrabě, 1971 – Jirásek: Gero – mnich, 1993 – Jirásek: Lucerna – Zajíček, 2000 – Brandon: Charleyova teta – Spetingue, 2000 – Jirásek: Emigrant – Moc, 2009 – Tejkl: Asteroid Bejček – Bartoš, 2016 – Hejcman: Hej člověče, Boží – král Herodes.
Zkoušel i divadelní režii:
1982 – Stieber – Báječní milenci potřebují čas, 2003 – Fallet, Gregar: Zelňačka (postup na NP FEMAD Poděbrady a odtud na JH), 2007 – Kratochvíl, Labík: Taneček přes dvě pekla, 2008 – Horníček, Pogoda, Dostál: Dva na smetišti.
Jeho veselému a neposednému naturelu ale namísto režie svědčily spíše komediální role, kde využil své energie a smyslu pro improvizaci, který ovšem nápovědy přiváděl k šílenství. Činohra, opereta a muzikál, to byla jeho parketa, na které byl šťastný a kde ho diváci milovali a milují dodnes. Přitom právě režie ho dovedla k metám nejvyšším (Zelňačka na JH 2003).
Dále má za sebou spoustu organizátorských a moderátorských spanilých jízd do všech oblastí kultury. Jeho organizační talent našel uplatnění ve funkci člena rady VSVD Hradec Králové a také předsedy divadelního spolku DS Na Tahu Červený Kostelec.

Formulace ocenění: za celoživotní významnou činnost v amatérském divadle
Místo a datum předání: bude upřesněno