Texty: Uvedení Komedie o umučení....v Brně 1965

Mahenovo divadlo Brno,
Jan Kopecký, Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista
režie Evžen Sokolovský,
premiéra 28.11.1965
Chodil jsem s tím léta. Toužil jsem dostat na scénu právě tyto velké cyklické hry - jimi prokázat, co z může divadlo, je-li samo sebou, totiž divadlem. Kdyby nezemřel E. F. Burian měli jsme ten důkaz už za sebou: pracoval jsem na textu to léto, kdy šel do špitálu umřít. Pak se zdálo, že je to ztraceno. nikdo neměl zájem. Jednomu byly staré a nemoderní, druhý nechtěl riskovat nepříjemnosti s Kristem Pánem, třetímu vadilo, že už něco podobného dělal Burian a že by tedy nebyl první a většinou svorně tvrdili, že to stejně není nic pro publikum, ale jen taková podivínská učenecká dramaturgie, kuriozita pro pár labužníků. Nepochodil jsem nikde. Až se přihlásilo Brno. Tam dělali před tím Vojnu - a věděli, že jsem s přípravou nepřestal. Dejmek (polský režisér m.p.) to samozřejmě popohnal, ale myšlenka má kořeny ve stejném prostředí jako látka: doma. Nebýt Sokolovského zranění při havarii, vyšli jsme s tím dřív."
Potvrdila to konečně i poválečná (1966), neobyčejně úspěšná představení Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána našeho Ježíše Krista
Autor, významný teatrolog Jan Kopecký (1919-1992), znalec a apoštol lidového divadla, autor kapitoly České barokní divadlo lidové v akademických Dějinách českého divadla, I. díl, Praha 1968, nechal se inspirovat lidovými inscenacemi podkrkonošských textů, které odborně prostudoval. Byl to především velký dramaturgický čin, ba víc, dramaturgické dílo! Vycházel ze zcela jiných představ o lidovém divadle než E.F. Burian. "Naše představa o lidové divadelní kultuře formovaly hlavně Buriánovy inscenace. Burian však inscenoval hry typu sv. Doroty, Saličku, Ester, vánoční hry s menším počtem osob, hry obchůzkového a světnicového typu. Jimi se obraz lidové divadelní kultury nevyčerpává. Usiloval jsem obrátit zájem ještě jiným směrem, k velkým divadelním slavnostem, které se opakovaly po desítky let, formovaly staletí, slavností, jichž se zúčastnil celý kraj, byly očekávanou událostí, v nichž působily desítky herců (ve Vlastiboři 90) a které se pro svou rozsáhlost dávaly několik půldnů. Diváků měly tisíce, dekoraci tvořila i okolní krajina nebo architektura městečka, kostýmy se po desítky let uchovávaly, zdokonalovaly... To nebylo primitivní, chudičké divadlo, i když je dělali prostí, necvičení lidé.
Rozpory - Divadelní noviny 1966, č.123.