Texty: RUMLER, Martin: Divadelní Tříska 2016 aneb... AS 5.4.2016.

Divadelní Tříska 2016 aneb...

...kdo pochopí žánr a styl, může vyhrát

Činoherní | Hudební | Krajské postupové přehlídky

Během prvního dubnového víkendu se v Divadle Komedie uskutečnila tradiční Divadelní Tříska. Dvoudenní pražská postupová přehlídka pořádaná Divadlem (bez záruky) Praha nabídla osm představení souborů nejen z hlavního města, ale například z Brna či Jihlavy.

Ať už byla úroveň jednotlivých představení různá, ať už byla délka jevištních zpracování rozdílná, ať už šlo o inscenaci dramatického textu, či adaptaci literární předlohy, něco přece jen spojovalo takřka všechna představení. Problematická schopnost inscenátorů přečíst text s pochopením nejen jeho smyslu, ale i jeho žánru či stylu. Nejde totiž jen o to, pochopit napsané, ale objevit v divadelní hře klíč k jejímu inscenování a podle toho zvolit inscenační prostředky a následně je důsledně uplatňovat pri scénování. Kdo nezná pravidla, pak je těžko může dodržovat na jevišti.

Toto inscenační nepochopení, jaký sport vlastně provozujeme a co je pro to nezbytné, pak může znamenat pouze jediné – neadekvátní herecké prostředky, nefunkční scénografické prostředky, nedostatečná práce se světlem či zvukem. A znamená i to, že se stále častěji ozývaly otázky, proč si režisér takový text vybral, jak svůj záměr dokázal předat hercům a co z toho a v jaké podobě doputovalo do hlediště k divákům. Prostě se nám objevovalo nějak moc fotbalistů na zimním stadionu a šachistů v boxerském ringu.

Zajímavé bylo, že inscenátoři (ne)přečetli v dramatickém textu vždy jakoby něco jiného. Jedni podcenili, že jasné odkazy na kulturní a sociální reálie jedné země nebudou v druhé fungovat, ale bez tohoto pochopení zbyde jak z textu, tak z inscenace jen banální příběh. Druzí zase vzali drama jako látku hodnou parodie, kde ovšem výsledkem byla parodie spíše jich samých, než příběhu klasika. Třetí naopak vzali nějaký text příliš vážně a zcela pominuli jeho hravost a mnohovrstevnatost a soustředili se jen na velké filozofické myšlenky a podcenili ironii, změny žánrů a divadelnost, která ze střetů vznešeného a nízkého vyvěrá. A pokud se prostě nepotká předloha se záměrem inscenátora, stane se, že ze situační komedie je vyprávěnka bez rytmu a v komedii řemeslné vidí divák jen nezvládnutí řemesla protagonistů.

Z tohoto nepochopení a nezvládnutí dramaturgicko-režijní práce se vymykala tři představení, která takřka bezezbytku využila správně a vhodně všechny scénické prostředky k naplnění smyslu předlohy. Adekvátní bylo herectví, vystavění situací, temporytmus, světla, zvuk, kostýmy… Ne vždy dokonale, ale pořád dostatečně a poučené.

Jednou z inscenací, doporučených na Národní přehlídku činoherního a hudebního divadla Piknik Volyně byla Já jsem Lucien souboru Reverzní dveře. Inscenátoři zde ukázali, že dokázali přečíst povídku Jeana Paula Sartra, dokázali v ní najít divadelnost a dramatické situace a ty pak umně ztvárnili na jevišti. A to s využitím všech dostupných prostředků – prací s rekvizitou, se světlem, prací s tělem i textem. Oslava divadelní magie. Povedlo se to dokonce až tak, že by inscenace mohla sloužit jako výukový materiál nejednomu amatérskému souboru.

Druhou z doporučených inscenací pak bylo Torpédo pro tebe souboru OLDstars. Absurdní komedie, která po většinu času přesně ctila zásady žánru a absurditu příběhu ztvárnila realistickým scénováním i realistickým, nijak zvlášť stylizovaným, herectvím. Nic víc a nic méně. Koření bylo tak akorát, aby se k divákovi absurdnost toho všeho dostala a dala mu prostor pro představivost a domýšlení.

Odborná porota Divadelní Třísky 2016 se rozhodla jednu inscenaci do programu Pikniku Volyně přímo nominovat. Byla to Dokonalá svatba v podání souboru Ty-já-tr Hrobeso. Inscenátoři přesne naplnili definici situační komedie, která staví na, světe div se, precizně scénovaných situacích, herecké vyspělosti a souhře. Vše správně načasováno, vše včas a dobře řečeno. Toto představení mělo jasně dané dobře pochopené žánrové základy, na kterých zdi jevištního nastudování pevně stály a střecha herecké vyspělosti vše korunovala. Za speciální vyzdvižení pak dle autora této reflexe stojí skvělý herecký výkon Lucie Valenové v roli Julie.

Nezbývá, než si přát, aby amatérští divadelníci více a více chápali, jak důležitý je výběr textu, jeho vhodnost pro podmínky vlastního souboru, pochopení jeho smyslu i žánru a stylu. Prostě, že dramaturgie není sprosté slovo a neznamená jen sem tam něco škrtnout v textu. Bude pro ně pak jednodušší pořádně se naučit pravidla jevištní hry a uplatnit to, co daná látka nutně na scéně potřebuje a bez čehož se jim inscenace vzpírá v rukou od samého počátku.

Autor: Martin Rumler