Texty: ŽÁČKOVÁ, Jana: Jaký byl Hobblík a Mumraj! ?. AS 1.3.2016.

Jaký byl Hobblík a Mumraj! ?

Ve dnech 22.- 26. února se uskutečnila v Hodoníně přehlídka amatérského divadla Hobblík a Mumraj. Na úvod je nutné podotknout, že letošní ročník nabídl zajímavé, avšak ne úplně zpracované inscenace. Důvodem může být posunutý termín o tři týdny dopředu. I přes to se letošní odborná porota rozhodla doporučit v rámci činoherního a hudebního divadla inscenaci Tlustý prase souboru FOOR z Hustopečí.
Činoherní | Hudební | Studentské


Oficiálně přehlídka začala až 23. února, protože divadlo PRKNO z Veverské Bitýšky zrušilo své pondělní představení Gedeonův uzel. Studentská přehlídka MUMRAJ nabídla letos převážně autorské inscenace, výjimkou byla Kytice Jiřího Suchého divadla ŠKRPÁLEK z Velkých Pavlovic.

Ilja, Rudý syn hodonínských Harantů pod vedením Matěje Mužíka zpracovává motiv mytického Ruska a akčních superhrdinů obhajujících na jedné straně kapitalismus, na straně druhé komunismus. Tato politická agitka však nebyla režijně dotažená.

Kytice byla nevyrovnanou inscenací, v první polovině jsme měli možnost sledovat dobře zpracovanou Polednici zejména díky výkonům obou představitelů. Druhá polovina už ztratila svoji režijní čistotu a používala zbytečné rekvizity a zapomněla na divadelní zkratku.

DS Štěkáček se představil se zpracováním filmové verze Alenky v říši divů, inscenace patřila k vizuálnímu vrcholu přehlídky. Zejména loutkové velkolepé zpracování Tlachapouda, které ohromilo diváky v sále. Avšak problematickou se inscenace stávala právě v používání loutek, ale inscenace byla uvedená prvně na festivalu a Daniel Kollman bude ještě na inscenaci pracovat.

Matěj Mužík se představil letos dvakrát, jeho druhé zpracování je nedodělaná studie, která vychází z archetypu a principů Jak přežít v hororu. Inscenace bohužel nefungovala ani v základních dramatických situacích.

Nejvíce rozlišných názorů obdržela inscenace Sněhurka a trpajzlíci DS Štěk z Opavy. Neotřelé zpracování tolik známé pohádky vychází z divadla na divadle. Avšak linie režiséra daného představení není propracovaná a nezaujímá žádný vztah ke zpracované předloze.

Příjemnou didaktickou předlohou bylo Setkání s Gogolem, avšak jevištní převedení postrádá dramatické situace a herecké jednání. Vzhledem k tomu, že jsem měla možnost se přehlídky účastnit potřetí, ráda bych vyzdvihla hereckou práci většiny souborů, která je rok od roku propracovanější a ucelenější.

Dramaturgie přehlídky činoherního a hudebního divadla Mumraj byla postavená na současných předlohách s výjimkou zpracování apokryfů Karla Čapka Veselé divadelní společnosti. Objevila se i původní předloha O veselém královstvíčku Kunovských Komediantů. Z dramaturgického hlediska zaujaly divadelní hry Kočičí hra Istvána Örkenyho a Sen Přemysla Ruta.

Kočičí hra Divadelního spolku Rájci-Jestřabí zaujme především propracovanými hereckými výkony hlavních představitelek a propracovanou dramaturgickkou linkou, která hru úspěšně zbavuje politického motivu.

Sen Přemysla Ruta je velmi složitým jevištním tvarem, který si žádá režijně-dramaturgickou koncepci, takový výklad inscenace Divadla Na stromě z Brna postrádá.

K divácky vděčným patří všeobecně hry současného autora Neil LaButeho. Divadlo FOOR z Hustupočí předkládá příjemně a lehce zpracovaný příběh. Snad je herecké ztvárnění Cartera a Ginny mohlo být výraznější.

Hoffmanovo zpracování apokryfů Karla Čapka Ale co je pravda s prokládáním písněmi od Suchého/Šlitra postrádá dramaturgický výklad. Nahodilé vybrání jednotlivých apokryfů tak spolu nesouvisí ani v linii kabaretního žánru, o který se Veselá divadelní společnost snažila.

Dalším současným textem byla hra 5 za jednu od Enrico Lutmanna divadla PODIVA při TJ Sokol z Podivína. Tato situační tragikomedie vyžaduje přesné zpracování dramatických situací, což se souboru PODIVA daří. Problematickým se zdál temporytmus představení, avšak oceňuji zejména upravený závěr, který hře dodá pointu. Pražské divado ROZKOŠ se představilo s kabaretním zpracováním Tragédie na Missipi. Vzhledem k alternacím působila inscenace poněkud rozvlekle, avšak pokud opomeneme především sociální funkci daného divadla, můžeme s klidným svědomím prohlásit, že ROZKOŠ se vydává cestou příjemného divadelního zážitku.

Je na místě, že se soubory nebojí přijet s rozpracovaným představením a mají zájem o konfrontaci, jak s divákem, tak odbornou porotou. Snad příští rok, kdy přehlídka bude v řádném termínu, bude vyrovnanější. Za celý festival je ještě na místě poděkovat Studentskému parlamentu, který každoročně vydává místní zpravodaje, u kterých si troufnu tvrdit, že patří k jedněm z nejlepších v republice.

Autor: Jana Žáčková