Texty: STROTZER, Milan: 12. ročník Lounského divadlení 2016

12. ročník Lounského divadlení 2016

Milan Strotzer

Vrchlického divadlo v Lounech hostilo ve dnech 4.‒6. března 2016 dvanáctý ročník Lounského divadlení, oblastní přehlídky amatérského činoherního a hudebního divadla. Lounské divadlení je postupovou přehlídkou pro celostátní Divadelní Piknik Volyně. V roce 2016 mělo na programu pět soutěžních představení a hosta na závěr. Tím byl Sbor břežanských kastrátů. O 12. ročníku lze hovořit jako o velmi zdařilém. Z pěti soutěžních inscenací náležely nejméně tři k tomu, co patři v amatérské divadelní tvorbě jako celku k nadprůměru. Z toho jedna snese bezpochyby srovnání s tím nejlepším, co vídáme na celostátní úrovni.

V programu se neobjevil žádný dramaturgický přehmat, soubory zvolily kvalitní textové předlohy a zdroje. Navíc byla dramaturgická skladba velice pestrá, jak z hlediska žánrového, tak pokud jde o rozmanité provenience, z nichž čerpala. Žánrové spektrum začalo černou groteskou, pokračovalo konverzační komedií, autorskou předlohou ke scénickému ztvárnění poezie, psychothrillerem, a skončilo tvarem na pomezí kabaretu a naučně zábavného pořadu. Viděli jsme po jedné současné hře z dramatiky české, francouzské a americké, dále inscenaci těžící z francouzské a české poezie a také jevištní adaptaci české předválečné filmové komedie doplněnou dobovými reáliemi a písněmi.

U třech inscenací jsme zaznamenali podstatný autorský vklad členů souborů, svědčící o schopnosti amatérského divadla přistupovat k zvoleným výchozím předlohám tvořivě, byť se ve výsledku ne vždy podaří dojít k vpravdě kvalitativnímu posunu. Obligátně jsme se mohli těšit z celé plejády dobrých hereckých výkonů. Stejně tak obligátně je třeba konstatovat, že největší rezervy setrvávají v oblasti režie a scénografie. K jednotlivým soutěžním inscenacím se uskutečnily rozborové semináře vedené členy odborné poroty ve složení prof. PhDr. Jan Císař, CSc., Mgr. Jaroslav Kodeš, Mgr. Petra Kohutová, PhDr. Milan Strotzer a Mgr. Romana Tůmová.

Sled přehlídkových představení zahájil soubor Klouzák z Postoloprt. Jeho inscenace byla právě z těch, u nichž autorský vklad nepřinesl novou kvalitu, ba právě naopak. Soubor si jako předlohu zvolil černou grotesku Pavla Trtílka Poslední večeře (2003), která byla mj. oceněna 2. místem v dramatické soutěži Cena Alfréda Radoka. Soubor svou úpravou hry nejenže proměnil žánr ‒ z grotesky na bezzubou komedii, ale především myšlenkové poslání původní Trtílkovy hry, aniž by došel k jinému rovnocennému sdělení. Inscenaci pod názvem Tak zase za rok, dámy režijně se souborem připravil Pavel Panenka. Čestné uznání za roli Majerové získala Eva Vinterová.

Divadelní soubor Havlíček z Neratovic nastudoval v režii Milana Šáry konverzační komedii francouzského dramatika, herce a scénáristy Jeana-Marie Chevreta Odjezd nejistý (Faux départ, 2004). Inscenace je příkladem poctivého přístupu k divadelní práci. Ten se odráží i v péči věnované výpravě, včetně její bohaté kostýmní složky (Miroslav Král j.h.). V romantické komedii o vztahu stárnoucích manželů a naplňování jejich tužeb se dařilo především dámské části souboru. Marie Živná si za zvárnění role Odile Marmionové odvezla z Loun cenu, její spoluhráčky Soňa Šlégrová (Diana) a Marie Fárová (Marie-Claire) byly oceněny čestnými uznáními.

Malé hravé divadlo ZUŠ Louny si jako výchozí látku ke své inscenaci vybralo verše francouzských básníků Paula Verlaina, Arthura Jeana Rimbauda, Charlese Baudeleira a Françoise Villona, navíc i našeho Františka Gellnera. Pavla Umhöhová a členové souboru vytvořili s použitím veršů jmenovaných básníků textovou předlohu, příběh z rodu „žáků darebáků“ a uvedli jej na jeviště pod názvem Když básník, tak prokletý. Režisérka-debutantka Pavla Umhöhová se snaží budovat inscenaci prostřednictvím již ve scénáři připravených situací. Jejich sled je lineární, ne však prostý dramatických zvratů a vyústění.
Navzdory skutečnosti, že ne vždy se v inscenaci daří barvitěji a živočišněji traktovat příběh a vztahy mezi jeho postavami, bylo představení publikem přijato mimořádně příznivě. Inscenace byla ověnčena Cenou diváka. Pavla Umhöhová obdržela cenu za scénář. Oceněny byly i herecké výkony Marka Hochmana, Petra Pidrmana a Lenky Svobodové Šťastné (čestná uznání).

Vrcholem přehlídky se stalo představení temného psychologického thrilleru Veroničin pokoj z pera amerického spisovatele, autora divadelních her a písní Iry Levina (1929-2007). Ira Levin je u nás dobře znám, připomeňme si jeho romány, jako např. Rosemary má děťátko či Stepfordské paničky. Veroničin pokoj je příbuzného rodu. Na divadelní jeviště v Lounech je přivedlo Divadlo Navenek z Kadaně v režii Terezy Gvoždiákové. Nutno podotknout, že jde o režijní debut, a hned připojit, že nadmíru zdařilý (cena). Režisérka inscenaci buduje v těsném prostoru, představující Veroničin pokoj, v nejužším kontaktu s diváky. Až na minimalistickou scénografii, nevymýšlí žádné vnější prostředky a plně se spoléhá na práci s herci. Docílila tak sevřeného tvaru, postaveného na soustředěné práci herců. Inscenace má neutuchající tajemství a drží diváky v napětí od začátku do konce. Jediným polemickým faktem je v inscenaci občasná hra herců s diváky, která se zdá být zavádějící či málo zdůvodněná. Inscenaci zdobí herecké výkony všech aktérů hry: Markéty Peti v roli Ženy, Pavla Volfa v roli Muže, Sabiny Tumpachové v roli Dívky a Jiřího Nebeského v roli Mladíka (ceny). Odborná porota souboru přiřkla cenu za nejlepší inscenaci Lounského divadlení 2016 a doporučila jej k účasti na celostátní přehlídce ve Volyni.

Poslední soutěžní představení patřilo Divadlu Exil z Pardubic. Jeho inscenace nazvaná Mravnost ‒ marnost byla jediná, která v přehlídkové skladbě měla atributy hudebního divadla, konkrétně desítku prvorepublikových dobových písní. Inscenace těžila ze třech zdrojů, základem byla filmová předloha, pod níž jsou jako autoři uvedeni S. Albanová, Hugo Haas, Martin Frič a Otakar Vávra. Zhutněné klíčové scény filmu Mravnost nade vše jsou páteří celé inscenace. Jsou průběžně doplňovány reáliemi týkajícími se životních osudů tvůrců filmu včetně herců, kterými byli Hugo Haas, Adina Mandlová, Věra Ferbasová a dal. To vše doplněno již zmíněnými písněmi. Příběh o tom, že lež má krátké nohy a úvaha nad tím, co je vlastně ta mravnost, jsou věčné, takže pro divadelní zpracování stále aktuální a vděčné. V inscenaci, pod níž jsou jako autorky vedle Alexandra Gregara uvedeny její režisérky Zuzana Nováková a Marie Kučerová, však jako by nebylo rozhodnuto o tom, co je pro jevištní sdělení hlavní, zda příběh oné filmové komedie či něco jiného, např. osudy umělců v proměnách politických režimů. Je zřejmé, že to hlavní nejsou pěvecká čísla, neboť jsou málokdy zvládnuta bez problémů. Akcent nelze vytušit ani z energie, která je vkládána do té které složky, neboť se energie z jeviště příliš neline. Výjimkou je v tomto ohledu Alexandr Gregar a jeho herectví (čestné uznání).

Lounské divadlení 2016, tak jako i všechny jeho předchozí ročníky, pořádalo Vrchlického divadlo Louny ve spolupráci s Rádobydivadlem Klapý a za finanční podpory generálního partnera, kterým byly Ekostavby Louny. Během dvanácti ročníků investovaly Ekostavby Louny do přehlídky 900 tis. Kč. Tradičně dobrá návštěva představení Lounského divadlení kulminovala v jeho 12. ročníku. Pro hrající soubory byly tak vytvořeny optimální podmínky pro realizaci soutěžních představení. Pořadatelům a místnímu publiku za to patří velké poděkování.