Texty: Vladimír Gardavský: Spodina hraje komedii, ... (Od Silvestra do Silvestra), Plzeňský deník 3. 2. 2016

SPODINA hraje komedii, která skutečně rozesměje

Svojí nejnovější premiérou uvedla SPOlečnost DIvadelních NAdšenců SPODINA na prkna plzeňského Divadla Dialog inscenaci s profesionálními parametry. Ztřeštěnou komedii Jakuba Zindulky Od Silvestra do Silvestra nastudovali spolu s kmenovými členy souboru Zindulkou a Olgou Ženíškovou další dva oblíbení plzeňští herci Roman Krebs a Martina Samková. Kromě toho, že Zindulka divadelní hru napsal, zrežíroval a zahrál si v ní, navrhl také scénu a kostýmy. Realizační tým inscenace doplňuje Michal Herzog (světelný design) a František Šimánek, jenž zkompiloval hudební doprovod.
A právě za zvuku radostně swingujícího klarinetu se nasvěcuje jeviště, na němž jsou účelně a esteticky vábně rozmístěny dva obývací pokoje, po levé straně rodiny Juklových, na pravé straně rodiny Tupých, vymezené rozdílným tapetováním. Podobně jako svižně štěbetající klarinet rozvine se hned na déle než na dvě hodiny (s jednou přestávkou) čilá a vtipná konverzace názorně nám přibližující rozdíly v myšlení mužů a žen. Manželé Juklovi jsou dlouholetými přáteli manželů Tupých. Květa (Martina Samková) a Růžena (Olga Ženíšková) jsou učitelkami ve stejné mateřské školce, Míra (Roman Krebs) a Radim (Jakub Zindulka) jsou zase inženýry v témže výrobním podniku. Jako každý rok i tentokrát spolu oslavují Silvestra. Vtipkování dam o neschopnosti mužů, jejich lenosti a negalantnosti i stesky mužů nad nevyzpytatelností ženských povah vyústí pod vlivem značného množství požitého alkoholu ve furiantský slib – na celý jeden rok se muži i ženy zřeknou svých partnerů. Přestože rozhodnutí prohodit si na rok bydlení se může zdát jako vyspekulované, je jinak celá komedie o životě, jak ho dobře známe (a jenž nás přesto stále překvapuje). Je tomu tak jistě i díky samozřejmosti existence všech protagonistů na jevišti, kteří nemusí své postavy nijak výrazně vnějšími prostředky modelovat, stačí jim jen na scéně uplatňovat svoje nezaměnitelné charisma. A tak jsme svědky věrohodného manželského škorpení o ponožky, záchodové prkénko, zanedbávání sexu, výběr šatů, debatuje se o pozdních příchodech žen a mužích pod jejich úrovní a podobně, takže si všichni občas připadají, stejně jako jistě i diváci ve svých rodinách, jako v mateřské školce.
Po premiéře bylo možno v kuloárech zaslechnout, že oproti zkouškám se každá polovina hry protáhla o deset minut. Ano, zkušení herci si vždy počkali na ticho v sále. Diváci si tedy v průběhu hry užili kromě mnoha úsměvů a pousmání i minimálně dvacet minut halasného smíchu. To není málo.

Vladimír Gardavský