Texty: PROKEŠ, Lukáš: Jen zralí tanečníci dokážou předat divákům poselství. Rozhovor s Josefem Papáčkem. Orlický deník, 29. 11. 2011

Jen zralí tanečníci dokážou předat divákům poselství

Ústí n. O. /ROZHOVOR/ - V sobotu mohli příznivci scénického tance navštívit představení souboru C-Dance a jeho novou premiéru.
Zeptali jsme se Josefa Papáčka, dlouholetého člena souboru, co všechno obnáší přípravy celovečerního představení.

Máte za sebou devátou premiéru. Jak ji hodnotíte, jste spokojeni?

Myslím, že se tradičně povedla. Na ústecké poměry jsme celkem slušně naplnili Roškotovo divadlo. Chodí jak skalní příznivci, tak se začala objevovat i nová generace diváků. Jistě to souvisí i s novým tanečním „potěrem“, který vyrůstá v tanečním oboru ZUŠ J. Kociana pod vedením zkušených pedagožek Zlatky Bartošové, Hany Benešové a Pavlíny Lipenské. Donedávna i Olgy Čopianové, která se nyní věnuje mateřským povinnostem.

Co obnáší veškerá příprava?

Příprava tanečníků a choreografů je jasná, souvislá činnost a průprava všech členů je nezbytná. Pětičlenné prezidium chystá podmínky pro představení, a to jak finanční, tak technické a organizační. Vše musí být perfektně provázané a musíme se umět spolehnout jeden na druhého. Přípravě věnujeme mnoho volného času, pár celých víkendů, ale s tím se počítá, protože tanec vás celého pohltí. Říká se, že tanec je šílenství a tanečníci jsou vyvolení lidé…

Jak dlouho jste se na devátý Běh na dlouhou trať připravovali?

Nová premiéra se chystá zhruba rok. Od loňského podzimu jsme pracovali na taneční technice, nových pohybových vazbách, v hlavách choreografů se tvoří hrubé struktury nových věcí. Od března jsme pracovali na starších choreografiích a jejich volném pokračování. Letos to bylo o něco složitější, protože jsme si vybrali choreografii zakladatelky souboru Evy Veverkové s názvem Neklidná noc, kterou se souborem nacvičila Radka Vašková, mimochodem vynikající jednatelka Tanečního sdružení Eva. Trochu jsme se potýkali s nezvyklou hudbou, s prvky jazzového tance, navíc jsme nemohli sehnat kvalitní nahrávku, takže jsme se obrátili na externího člena souboru Pavla Pávka. Hana Benešová a Pavlína Lipenská navázaly na Evu Veverkovou volnými pokračováními a využily tanečnice ZUŠ ze třídy Hany Benešové. Tradičně opakujeme jeden veselý tanec z loňského roku, takže letos jsme vybrali „Gimi det“ Olgy Čopianové.
V letošním roce se poprvé uvedla jako začínající choreografka Karolína Vašková a její choreografie „Nikoho jiného“. Uvidíme, jak si povede v dalších letech. Zlatka Bartošová zařadila svoji choreografii „Život je báječný takový, jaký je“ a provázala tanečníky souboru s mladými tanečnicemi z tanečního oboru. Po vzniku všech choreografií nastává náročná práce pro technika, kterým je zároveň tanečník Petr Vašek.
Zpočátku je zapotřebí připravit kvalitní nahrávky hudby, připravit veškerou zvukovou techniku a doplnit jí stávající nefunkční techniku v divadle. Úzká spolupráce se zvukařem divadla Pavlem Cibulou a mnou, jako dramaturgem představení, je v tuto chvíli namístě. Stejně tak jako vytvoření scény a uměleckého osvětlení, které tvoří choreografky s radami umělecké vedoucí a prezidentky Zlatky Bartošové a Olgy Čopianové s technikem divadla Petrem Jandou.
Ti, kdo nejsou v tuto chvíli vidět, je jevištní mistr Petr Johanides, kterému letos pomáhali Bára Vašková, Tom Lukes a Milan Slein Havlík.
Každoročně naše představení navštíví nějaký host, letos to byla bývalá členka souboru a taneční pedagožka z Lanškrouna Iveta Zahradníková se svým souborem I.Z.Dance. Diváci tak mohou sledovat práci jiných tanečníků a my se zvládneme všichni převléknout a připravit na další vystoupení. Dramaturgie v tomto ohledu není zcela jednoduchá, protože soubor má v současné době dvanáct aktivních tanečníků, kteří obsadili všechny tance a byli tak zhruba hodinu a půl stále na jevišti.
Veškerá práce by byla marná bez Šárky Brablcové, tanečnice, členky prezidia a účetní, která zpracovává podklady žádostí o finanční prostředky města nebo kraje.

V druhé části byla delší choreografie, jakou práci obnáší uvést takovou choreografii na premiéře?

Především je to velký kus práce pro choreografku, kterou nyní byla Vendy Skalická, ale i pro tanečníky, protože zpracovat tanečně dvacet minut abstraktního tématu představuje mnoho hodin práce. Tanečníci pracují s choreografem velmi těsně, upravují svůj pohybový slovník dle jeho představ, choreografie zažívá svůj prudký vývoj, ohlazují se její hrany, tvoří se celková vize. Vytvořit scénu, která obsahuje prvky stínohry, využívá divadelních táhel, proudícího vzduchu, ale i vody na jevišti, je poměrně složité. Efekt ohně i padajícího deště musel být pouze naznačen, aby nedošlo k ohrožení tanečníků. Zároveň si takováto choreografie vyžádala zralé tanečníky, kteří předají poselství choreografa z jeviště do hlediště a zasáhnou diváka po emoční stránce. Tanec tak může působit i terapeuticky, divák si odnáší hluboký vjem, jeho fantazie pracuje na plné obrátky. Proto také používáme názvy choreografií pouze s lehkým náznakem tématu, aby si každý mohl odnést poselství jen pro sebe, jen to, co sám z jeviště vyčte a jak tanec pochopí.
S hudbou pomohl Martin Doha a celkový výsledek je velmi působivý. Složité možná bude uvést tuto choreografii mimo divadelní scénu, ale soubor C-Dance je zvyklý pracovat v různých exteriérech a dokáže nahradit složitou divadelní techniku a její scénu improvizovaným představením.

Jak si vede soubor a co je v něm nového, na co se můžeme těšit? Co chystáte na desátou jubilejní premiéru?

Samozřejmě máme v hlavě hrubý nástin dalších představení. Před námi je příští rok desátá premiéra samostatných celovečerních představení souboru, které chceme koncipovat jako přehled významných choreografií za poslední desetiletou historii souboru. A pak bude následovat třicáté výročí založení souboru C-Dance, kde chceme uvést choreografie výhradně z pera Evy Veverkové, chtěli bychom opět oslovit bývalé členy souboru a spolupracovat na celém rozsáhlém projektu. Samozřejmě počítáme s osobní účastí Evy Veverkové na všech těchto představeních.

Rozhovor připravil Lukáš Prokeš