Texty: MACH, Jiří: Za oponou Dobrušských dějin: Šubert a ochotníci, Rychnovský deník, 5. 12. 2007

Za oponou dobrušských dějin: Šubert a ochotníci

DOBRUŠKA - Dobruška je městem, které se může pochlubit několika významnými osobnostmi, které ovlivnily historii a zejména kulturní vývoj celého našeho národa.

Ani jako ředitel Národního divadla nezapomněl na své rodiště.

Mezi nimi místo nikoli poslední zaujímá František Adolf Šubert, jedna z nejvýraznějších postav českého národního života a kultury konce 19. století. Novinář, spisovatel, dramatik ale také organizátor řady významných kulturních akcí, které se zapsaly do národní historie.

Stejně jako mnozí jiní významní rodáci ani Šubert na svou Dobrušku nezapomněl. Zejména v dobách, kdy se stal ředitelem Národního divadla a jeho věhlas dosáhl vrcholu, neztratil se svým rodištěm kontakt. A dokonce mu významně pomáhal. Přesněji řečeno, pomáhal zejména dobrušským ochotnickým divadelníkům.

Ve druhé polovině 19. století mělo ochotnické divadlo v Dobrušce již docela slušnou tradici. Pomineme-li pokusy Heka a jeho současníků, které se vzhledem k úředním zákazům nepotkaly se zdarem, je první dobrušské ochotnické představení datováno třicátými léty 19. století.

V roce 1833 nastudoval vlastenecký kněz Jan Evangelista Havelka školní divadelní představení „Cytowé radosti“ a v roce 1837 byl založen první ochotnický divadelní spolek. V té době ovšem ještě bez stanov a úředního „požehnání“.

Přesto je toto datum považováno za počátek dobrušského divadelního ochotničení, a tak v roce 1887 slavili místní divadelníci padesáté výročí svého trvání. A oslavy to byly vskutku důstojné a velkolepé. Konaly se 7. srpna a jejich součástí byl například divadelní průvod městem se zastávkou u Šubertova rodného domu, slavnostní bohoslužby a neméně slavnostní představení Šubertova dramatu Jan Výrava.

Představení ozdobil svou účastí i sám slavný autor, který neskrblil chválou na herecké výkony. Že nešlo jen o pouhou zdvořilost, dokazuje nabídka představiteli hlavní role panu Hoňkovi, aby se stal profesionálním hercem Národního divadla. Honěk byl před komisí přijat, ale nakonec z rodinných důvodů zůstal raději v Dobrušce.
V roce 1892, kdy dobrušští ochotníci dostali do užívání novou divadelní budovu v parku, poslal jim Šubert na pomoc divadelního mistra z Národního divadla, aby jim poradil, jak divadlo vybavit, a malíře kulis Holzera, který namaloval řadu scén a oponu.

Šubertova pomoc se tak neomezila jen na udílení rad a morální podporu, ale spočívala v praktických činech, které dobrušským ochotníkům účinně pomohly.

A tak se i ředitel Národního divadla František Adolf Šubert zapsal do historie dobrušského ochotnického divadla, jehož již 170. výročí si v letošním roce připomínáme.

JIŘÍ MACH - autor je ředitelem dobrušského Muzea