Texty: DEJL, Jaroslav: Přehlídka dětského divadla Třebíč, 10. dubna 2015. Deník Dětské scény 2015, č. 0, s. 25.

PŘEHLÍDKA DĚTSKÉHO DIVADLA
TŘEBÍČ, 10. DUBNA 2015

Krajské kolo přehlídky Dětská scéna kraje Vysočina se konalo v pátek 10. dubna 2015 v prostorách Národního domu na Karlově náměstí v Třebíči. Tento ročník měl podivnou předehru. Nejdříve bylo přihlášeno sedm souborů, týden před zahájením odstoupil soubor z Havlíčkova Brodu z provozních důvodů. A souborů bylo šest. Byl vytvořen program přehlídky. A tu ve středu 8. dubna náhle oznámil soubor ZUŠ Nové Město na Moravě, že bude vystupovat na přehlídce v Brně. Ano, máme demokracii, každý může vystupovat, kde chce, ale existuje také něco, co se nazývá „slušné chování“. A pokud nechtěl novoměstský soubor do Třebíče jet, mohla to jeho vedoucí říci hned a nemusela se přihlašovat na dvě přehlídky nebo mohla toto své rozhodnutí oznámit dříve. A souborů bylo pět a opět se předělávalo. Ve čtvrtek 9. dubna ráno oznámil jeden jihlavský soubor, že mu onemocněli herci (což pořadatelé přehlídky chápou, je to objektivní a těžko předvídatelná situace) a soubory byly čtyři. Dva z Třebíčska, jeden z Jihlavy a jeden z Pelhřimova. I přesto je nutno hned na začátku říci, že všechny čtyři soubory měly velice slušnou úroveň a jejich představení přinesla řadu podnětů k zajímavé diskusi po jejich skončení. Zajímavé bylo, že na této přehlídce nebyl žádný soubor ze ZUŠ, ač v kraji je několik literárně-dramatických oborů ZUŠ.
Soubor Áčko Základní školy Třebíč, Týnská – O Broučkovi
Vedoucí souboru Jaromíra Karbašová vybrala některé motivy ze života Broučka a vytvořila inscenaci, která je na pomezí sborové recitace a divadla. Postava Broučka je jediná, která prochází celou inscenací, ostatní postavy – Beruška, maminka, tatínek – vystupují na svůj výstup z chóru. Ten někdy přejímá vedle spojovacího textu i jejich text. Často je ale tento sborový text odříkáván bez většího emocionálního zabarvení, více méně formálně. Závěr představení nemá onu tečku jako v předloze – broučci sice umřeli – usnuli – ale na jejich místě vyrostly sedmikrásky. V představení jde závěr do ztracena. Soubor pracuje i se světlem – zajímavě za pomocí kapesních svítilen se vytváří let broučků. Atmosféru vytváří i živý kytarový doprovod. Inscenace vznikla podle slov vedoucí především se záměrem seznámit s předlohou jak interprety, tak i malé diváky.
DK Čáslavce, Základní škola a MŠ Čáslavce– Tulácká pohádka
Vedoucí František Pejchal vytvořil zdařilou dramatizaci Tulácké pohádky z Devatera pohádek Karla Čapka. Vytvořil text bez zbytečných aktualizací, respektující Čapkův jazyk a poetiku předlohy. Spojovací text vložil do úst hejnu vran – v inscenaci oblečených do černých triček a kalhot (jenom ta originální bílá vrána je pochopitelně v bílém). Dokonce divadelně vtipně využil i ráčkování jednoho z dětí či brýle další holčičky. Ostatní postavy mají jednoduchý stylizovaný oblek. K rytmizaci a zvuku využívá dřívka a tamburínu. Deset devítiletých dětí si evidentně užívá příběhu tuláka Františka Krále a jeho patálií s kufříkem. Vedoucí jim jasně a přesně vymezuje herní či mluvní prostor, scénu vytvářejí náznakem svými těly. Vzniklo tak milé a vtipné představení, které si sice nehraje na žádné velké umění, ale je ukázkou poučené a poctivé práce venkovského pana učitele s menšími dětmi. Inscenace byla doporučena do širšího výběru na celostátní přehlídku ve Svitavách.
Soubor HADR Základní školy Havlíčkova, Jihlava – Pár stránek z Deníku Adriana Molea
Jana Krásenská (spolu s ní vede soubor ještě Alena Hromádková) vybrala některé kapitoly z oblíbené knížky o Adrianu Moleovi. Na scénu přichází parta sedmnácti puberťáků táhnoucích za sebou židle. Usedají, vpředu uprostřed je Adrian, který bude jedinou figurou hranou stejným hercem. Opět inscenace na pomezí sborového přednesu a divadla. Představení je sledem jednotlivých dnů či hodin života Adriana. Herní prostor je vytvářen přeskupováním židlí – nápaditý je autobus, kdy si herci přesedají, zaujímají gesta, vytvářejí obrazy. Tady by ale byla nutná ruka dramaturga a bylo by bývalo dobře škrtat a krátit, aby se scénický klíč nestal stereotypem. Anebo vymýšlet další ozvláštnění scén. Je zde i množství pěkných míst – např. Adrianovo zamilování do dívek – jsou o hlavu větší než kluk představující Adriana Molea. Přes uvedené výhrady jde o zajímavé, poučené a poctivé divadlo.
Lektorský sbor se rozhodl ocenit inscenaci čestným uznáním.
Divadelní soubor Struhadlo Domu dětí a mládeže Pelhřimov – Rozum a štěstí, vedoucí souboru Jitka Vachková
Opět parta dvanácti puberťáků. Opět táhnou židle – tentokrát plastové a různobarevné. Usedají do řady za sebou. Začíná diskuse, až hádka, co je štěstí či rozum. Výborný začátek, slibující autorské divadlo o štěstí a rozumu. Šlo ale bohužel jen o úvodní „dvoreček“, který sloužil jako úvod k dramatizaci Werichova textu, do něhož soubor tu a tam vsunoval své texty. A tak vznikl dosti nesourodý tvar. Škoda, protože nakročeno bylo výborně! Ale přes to vše působil soubor sympaticky.
Na závěr lze říci, že navzdory problémům zmíněným v úvodu byla přehlídka zorganizovaná dobře – tradičně se o ni postaral třebíčský Dům dětí a mládeže ve spolupráci s Městským kulturním střediskem.
Lektorský sbor pracoval ve složení Jaroslav Provazník (předseda), Jiří Pokorný, Jana Procházková a Jaroslav Dejl.
Jaroslav Dejl