Texty: Šefrna, Karel: Šest malých divadel, Divadelní HROMADA, 2013, podzim, s.21-22

Šest malých divadel

V neděli 10. listopadu uspořádala Hanka Voříšková ve "svém" zámku v Chocni divadelní přehlídku, kde jsme viděli šest mladých představení. Takoví divadelní dorostenci, ale představení, řekl bych, no radost pohledět. Dvě režírovala Jarka Holasová - ZUŠ Jaroměř, dvě Olina Strnadová – ZUŠ Žamberk a dvě Kuba Maxymov, t.č. DAMU Praha. Některá jsme viděli na Loutkářské Chrudimi, ostatní zcela určitě uvidíme na přehlídkách v příštím roce. Recenze na ta "stará" představení psali jiní a na ta nová budou určitě psát příští rok. O to mi tentokrát nejde.

Chtěl bych připomenout jeden fenomén, který mi přišel v Chocni na mysl. A totiž. Máme u nás systém krajských a celostátních festivalů, který je dotován státem a který myslím, že dobře funguje. Někde dokonce za pomoci dobrovolných nadšenců obdivuhodně. A pak ještě funguje druhá kolej, festivaly- setkání, která už dlouhá léta vytvářejí divadelníci sami, nezávisle na státu, jaksi ve vlastní režii. Kam až moje vzpomínky sahají, byl to v 70. letech Luděk Richter, který vymyslel S.hledání, později Přelet nad loutkářským hnízdem. Pozdější organizátoři Přeletů ovšem zcela opustili tu základní myšlenku osobních setkání divadelníků, které spočívalo v debatách o viděném, v navazování trvalých přátelství a k pocitu sounáležitosti loutkářů, nezávisle na profesi. Ale ty ideály zůstaly v paměti a navázaly na ně Posedy (podzimní setkání divadelníků) organizované Petrem Mohrem a souborem Baret S v Jičíně, později ve Svitavách. Těch malých festivalů bylo určitě víc. Připomínám jenom ty, které jsem poznal osobně a na které dodnes vzpomínám a kde jsem našel divadelní přátele na celý život. A tak mi v Chocni došlo, že se nepozorovaně narodil nový festival, který se letos jmenuje Přehlídka 6. Jeho tradice vznikla už před šesti lety, ale prazáklad má možná někde na
lidové konzervatoři, kde jsem se potkal s temperamentní Hankou už více než před dvaceti lety. Ale rysy, která měla S.hledání, ten choceňský festival má. Všichni účastníci vidí všechna představení, mohou si o nich vzájemně vyměnit názor, čehož jsem byl neplánovaně svědkem, když jsem byl dotázán souborem ze Žamberka, co si myslím o představení Kuby Maxymova. A tak jsme si povídali o Karlu Čapkovi, metaforách a touze člověka po svobodě… Možná, že by se mělo najít trošku víc času na debaty, ale jinak přehlídka měla tradičně krásnou atmosféru, byla hojně navštívena občany z Chocně a bylo to zasvěcené obecenstvo. Hanka Voříšková je nepochybně osobností, která spoluvytváří kulturnost města, lidé ji respektují a mají ji rádi.

Hanko, děkuji za velice povedenou přehlídku, bylo nám tam dobře. Potkali jsme se s přáteli a určitě se všichni těšíme na Přehlídku 7 v roce příštím.
Karel Šefrna