Texty: Chrudim, opona, výstava, Chrudimské noviny 26. 4. 2015

Chrudimskenoviny.cz 26. Duben 2015 - část o oponě
» Martina Vítková: Máme být na co pyšní před svými potomky?

Chrudim - Martina Vítková byla jednou z mála ředitelek zdejšího Regionálního muzea, která se nebála nových výzev a odvážně se pustila do maratonu, který ji nakonec bohužel stál místo. Vedení Pardubického kraje se ji totiž rozhodlo nečekaně k údivu mnoha kulturních odborníků odvolat a uvrhnout muzeum zpět do nejistoty.
Přesto se na své působení v Chrudimi nedívá Martina Vítková s hořkostí, ale do jisté míry se zadostiučiněním.
Paní Vítková, podařilo se vám objevit starou oponu místního divadla, zorganizovala jste i výstavu, na níž podle některých reakcí nebyli místní konzervativní návštěvníci připraveni a výstava byla nečekaně ukončena. O co vlastně šlo?
Nedá se říct, že by opona byla nově objevená. Nová byla spíše ta energie, která se do věci přes studenty UMPRUM nalila. Oponu před lety řešil tehdejší historik muzea Karel Pikhart, ale protože nikdy nebyla vystavena, nic se nestalo. Nelze chtít po institucích či veřejnosti nemalé prostředky, aniž by tu byl jasně viditelný důkaz jejich potřebnosti a smysluplného využití. Libušina věštba na oponě ze starého chrudimského divadla je symbolem budoucnosti, ale také výzvou. Nikdo nezná svou budoucnost, i když pro ni intenzivně pracuje. Výstava Epizoda I, na níž muzeum spolupracovalo s ateliérem sochařství pražské Uměleckoprůmyslové školy, hledala nové způsoby a cesty, jak vystavovat a mluvit o muzejních sbírkách.
----------------
Zpět k oponě. Jakým způsobem se studenti podíleli na jejím znovuobjevení?
Nejzásadnějším činem výstavy bylo opravdu vystavení historické divadelní opony z poloviny 19. století. Protože muzeum dlouho nemělo dostatek zaměstnanců, ve svých počátcích sotva dva, opona zde byla jen uložena. Součástí sbírek se stala až v roce 2001. Příběh opony znovuzapočal tedy až nedávno a pokračoval také díky studentům. Ti na náklady školy vymysleli a vyrobili lůžko pro oponu, které restaurátor šesti monumentálních opon, Jiří Látal z Litomyšle, ocenil jako ideální. Vyrobili také transportní bednu dlouhou bezmála osm metrů a asistovali restaurátorce Haně Vítové, která měla odborný dohled nad převozem a vystavením opony.

Opona je v současnosti vystavena v Regionálním muzeu. Foto: Dominik Hejtmánek
Inspirovali vás studenti svým přístupem a elánem?
Energie studentů, kteří se pokusili Chrudimi pomoci s jedním z jejích symbolů, obrozeneckou oponou starší než základní kámen Národního divadla, byla velmi pozitivní, a byla by velká škoda, kdyby spolupráce nepokračovala. Studenti se během pobytu v Chrudimi setkali s krásným, vstřícným a přívětivým městem, s mnoha zajímavými lidmi. Báječnou přednášku a vhled do sběratelství a historie města jim připravil Tomáš Pavlík. Pražští studenti odjížděli se zážitkem, že je Chrudim prostě úžasná. A ona je.
Čím je pro vás osobně důležitý výjev, který je na oponě zachycen?
Libušino proroctví je metaforou, se kterou se můžeme neustále konfrontovat. Opravdu jsme dostáli představám našich předků o velikosti a významu národa či společenství žijícího na tomto území? Máme být na co pyšní před svými potomky?
Není proto velkou škodu zrušení výstavy?
Určitě ano. Na výstavu Epizoda I byly totiž vytištěny pozvánky, pozváni lidé, recenze směřovaly do odborného tisku. Uměleckoprůmyslovou školu výstava něco stála - grant na pobyt v Chrudimi, materiály, které na výstavě byly použity. Součástí výstavy byla spolupráce s ateliérem z brněnské FAVU. Zatímco Praha se soustředila na téma muzejnictví, brněnský projekt Betarchív se týkal archívnictví. Formuloval tři úrovně práce s archiváliemi. Prvopočáteční dění a dokumenty nazval alfa stavem. Beta chápali jako to nejdůležitější, co je díky diskusím a ujasnění názorů vybráno pro výstavu. Následovat měla závěrečná gamafáze, která pracovala s odstupem a zpětnou vazbou na prezentovaný názor. Netřeba podotýkat, že zrušení spolupráce uprostřed běhu není dobrou vizitkou pro muzeum. Pokud by byl projekt uskutečněn v plném rozsahu, mohl být první spoluprací tohoto druhu, o které by se ihned začaly psát články a vědecké texty.

Co říci závěrem?
Můžeme si jen přát, aby se tento problém nepodepsal na budoucnosti opony, která je jedním ze symbolů města, důkazem jeho národní a kulturní vyspělosti a předmětem, jenž by měl lidi tak nějak svátečně spojovat. Oficiální sbírka na restaurování opony by měla započít 30. dubna. Očekává se, že bude trvat nejméně dva roky. Opona bude k vidění ještě do poloviny května, kdy ji vystřídá plánovaná výstava geoparku Železné hory.