Texty: VSVD - 2014 - Výroční zpráva o činnosti

Výroční zpráva VSVD za rok 2014

Vážení a milí přátelé, kamarádi, členové VSVD a hosté...
Mám dnes jakési jubileum. Takové jen připomínkové, ale přece. Stojím tu před vámi a čtu výroční zprávu našeho spolku už po patnácté, v roce 2000 jste si mě zvolili za předsedu, vystřídal jsem tehdy Honzíka Mertu, a v roce 2001 na tomto shromáždění poprvé referoval, jak se nám v uplynulém roce dařilo. A najednou uteklo patnáct let a píšeme už rok 2015. Vykonali jsme v něm samozřejmě kus práce, spoustu setkání, přehlídek, kurzů, schůzí, a taky např. vydali už sedmdesáté číslo Divadelní hromady. Někteří umřeli a určitě se noví divadelníci narodili, někdo měl smůlu, jiný zase štěstí. Ale nakonec, doufám, se ve zdraví opět scházíme, byť náš spolek prošel v minulém roce i některými zásadními změnami, k čemuž se ještě dostaneme. Ovšem: nic není trvalé, jen změna, jak řekl někdo moudrý...

Stejně jako v minulých letech jsme spolu s Impulsem coby hlavním pořadatelem připravili 5 postupových přehlídek. Čtyři pro postup na celostátní přehlídky pořádané NIPOS/ARTAMA z pověření MK ČR a pátou, Miletínské divadelní jaro, postupovou na Krakonošův podzim vyhlašovaný SČDO. Přehlídky byly financovány především z prostředků Královéhradeckého kraje, zřizovatelem Impulsu, a také díky finanční podpoře Ministerstva kultury České republiky. V Hradci Králové navíc díky podpoře Města Hradec Králové. Náklady na přehlídky v roce 2014 dosáhly výše cca 436 tisíc Kč (každoročně náklady rostou cca o 35 tisíc Kč). Nejvíce se na financování podílí královéhradecký kraj, jednak v základní dotaci Impulsu, v níž je zahrnuta určitá část nákladů na přehlídky, jednak KÚ podpořil divadelní přehlídky další částkou cca 200 tisíc a stejnou poskytlo i MK ČR. A kromě města Hradec Králové přispělo i ministerstvo školství prostřednictvím NIPOS ARTAMA.
Donátorům našich přehlídek je třeba poděkovat, jistě i vaším jménem. I Impulsu a jeho ochráncům, za to, že stále je... Upřímné díky zaslouží také naši spolupořadatelé v Červeném Kostelci a Miletíně. Jejich spolupráci a režijní náklady ani nevyčíslujeme, byť mají pro výsledek a pohodovou atmosféru cenu mimořádnou. I v Draku nám pomáhají nad rámec smluvních povinností. - Pár statistických čísel: na všech našich postupových přehlídkách bylo uvedeno celkem 85 představení, o 20 více než předloni. Vystoupilo cca 810 členů hrajících souborů, to je dokonce o 100 více než o rok dříve - významný nárůst počtu souborů byl především v divadle tzv. netradičním (Audimafor) a u dětských divadelních souborů. Na krajských přehlídkách dětských recitátorů a pro Wolkrův Prostějov vystoupilo 105 recitátorů (a v předcházejících pěti okresních postupových kolech dokonce 433). Celkem se divadelních aktivit v našem teritoriu zúčastnilo loni 1 348 divadelníků a recitátorů, to je o 94 více, než v předchozí sezóně.
Na již zmíněném Cenění (13. prosince 2014), jsme slavnostně předávali Ceny a Čestná uznání z divadelních přehlídek již po sedmnácté. Do black-boxu hradeckého Draku se všichni vešli jen s obtížemi, prostor pro stovku diváků jich musel pojmout celých sto čtyřicet. Opět se potvrdilo, že „společenská stránka“ našeho spolku je dobře vyladěná - smysl pravidelných výročních Cenění totiž určitě míří dál, než k pouhému ohlédnutí za minulou sezónou, protože se stalo místem setkávání nejen napříč rozličnými žánry a druhy divadla, ale také napříč celým východočeským divadelním hnutím.
Poroty všech našich postupových přehlídek, i té pro děti Dospělí dětem, kterou pořádá náš členský soubor VSVD Adivadlo Havlíčkův Brod (neb na území Královéhradeckého kraje takto zaměřenou postupovou přehlídku nepořádáme) rozhodně cenami nešetřily - předávali jsme jich přes stovku. Protože bylo mnoho důvodů k ocenění: za pěknou režii, za poutavé herecké výkony, za sugestivní hudbu i za celé inscenace...
Za činohru profesoři Císař a Laurin a Nina Malíková za loutkáře připomněli krátce a vtipně, co bylo na přehlídkách nejzajímavější. Ocenili atmosféru, která tradičně na našich soutěžních přehlídkách bývá - Nina Malíková, byť je legendou české loutkářské kritiky byla na hradecké přehlídce v porotě poprvé - její vyznání účastníky Cenění obzvlášť potěšilo. Cenění se pravidelně koná k závěru roku, kolem Vánoc. V té době se samozřejmě už rozbíhají nové aktivity divadelních souborů - a proto má Cenění i svůj kontemplační význam, myslím, že nikde jinde v Čechách neexistuje taková událost, při níž se setkávají lidé vyznávající nejrůznější druhy divadla a přitom se mohou potěšit uznáním - v tu chvíli vzájemným. Je to určitě i dobrá prezentace Volného sdružení, vždyť mezi oceněnými jsou i mnozí i mnohé soubory, které našimi členy nejsou...
Krásné chvilky v divadle Drak zpestřilo písničkami půvabné kontrabasové duo Pavla Šefrnová a Zuzana Vocásková. A dívky přidaly i písničku pro Františka Laurina, který pak s námi oslavil své osmdesáté narozeniny - gratulantů byla kupa, a dokonce byli obdarováni samotným Františkem, mnohým podepsal svou zbrusu novu knížku Divadlo mého života aneb Sklíčka z krasohledu, jíž jsme rozmnožili naši edici zahájenou téměř před deseti lety Císařovou jarmárkou. Pokud o vzpomínky páně profesora máte zájem, obraťte se na Naďu Gregarovou, má jich několik s sebou a pár desítek dalších v kanceláři Impulsu ve skříni. (Mimochodem: Impuls se přestěhoval, takže ta skříň je v jeho novém působišti na Moravském předměstí, naproti Futuru.)
Cenění vyvrcholilo představením našich kamarádů, herců z Draku. Nabídli nám inscenaci Hej, mistře půvabně spojující radostnou Rybovu mši vánoční a smutný příběh krkonošských lyžníků Hanče a Vrbaty. Kdo nebyl, může litovat. Ostatně každé Cenění provází nějaký divadelní dárek, tenhle byl jedním z nejhezčích.
Dokumentace postupových přehlídek je podrobně zachycena v 69. Divadelní Hromadě Jaro-léto 2014, stejně jako výsledky našich vítězů na celostátních přehlídkách v rubrice Východočeši na… Nebude ale na škodu, když se o nich stručně zmíníme:

Krajská přehlídka amatérského činoherního a hudebního divadla s postupem na celostátní přehlídku Divadelní Piknik Volyně a na Popelku Rakovník byla již po sedmnácté v Červeném Kostelci (26. února. – 2. března 2014). Vždy velmi zaplněný sál Divadla J. K. Tyla viděl celkem 12 představení, které hrálo 166 členů zúčastněných souborů. (Z hlediska návštěvnosti místních diváků je Červený Kostelec městem, které amatérské divadlo doslova miluje - není takových v Čechách mnoho, na přehlídku dokonce mají abonmá, sto lidí si je koupilo!) Z lektorského sboru se ze zdravotních důvodů omluvil prof. Laurin, a tak ho zastoupil Saša Gregar, za Reginu Szymikovou zaskočila Nina Martínková. Tradičně předsedal prof. Jan Císař a v porotě dále tradičně již Jaromír Vosecký, Michal Zahálka a Mirka Císařová jako tajemnice. Přehlídce tradičně nescházel přátelský duch a hojně navštívené rozborové semináře, prostě hlava na hlavě. A domácí soubor Na tahu měl určitě obrovskou radost, když jeho představení Srdeční záležitosti v režii Jany Jančíkové porota nominovala na Divadelní Piknik Volyně. Lektorský sbor tam doporučil ještě Maryšu z Divadla Exil Pardubice v režii Kateřiny Prouzové a českotřebovský Triarius s adaptaci novely Jana Procházky Kočár do Vídně v režii Josefa Kopeckého. Maryša se ale bohužel do programu volyňského Pikniku nevešla, doporučení z krajských přehlídek je mnoho a výběr z nabídky bohužel na celostátní úrovni postrádá srovnání kvality, ale to je bolest věkovitá...

Krajská přehlídka studentského a experimentujícího divadla a divadel poezie Audimafor s postupem na celostátní přehlídky Šrámkův Písek, Mladá scéna Ústí nad Orlicí a Wolkrův Prostějov byla v Hradci Králové v Divadle Drak (28. – 30. března 2014). Uvedla 17 představení, politujme porotu (!), a v nich 115 účinkujících. Viděli jsme řadu zajímavých inscenací - na Šrámkově Písku nás pak reprezentoval projekt Kostel Jana Mocka (v Hradci Králové ho uvedli v evangelickém kostele, v Písku na zimním stadionu). Do píseckého programu byla zařazena i další inscenace z Audimaforu, Od „A“ k „B“ a zase zpět Divadla NAJT Pardubice podle předlohy Andy Warhola. Naše porota ji poslala ještě na Wolkrův Prostějov, kde získala Cenu WP s doporučením na Jiráskův Hronov 2014, kam se však také bohužel nevešla. V Písku si ale zahrál i Divadelní soubor Mikrle ze ZUŠ Jaroměř, dokonce tři svá představení: dvě části Krásky v dřevě spící a Kázání děvčátkům a slečnám. Nejlépe si na WP vedl Divadelní soubor Q10, Studia Divadla DRAK Hradec Králové s inscenací V melounovém cukru v režii Filipa Humla. Tato inscenace byla zařazena do programu Jiráskova Hronova. A na Wolkrově Prostějově získal cenu poroty i soubor Divadla Jesličky Josefa Tejkla za divadelní přepis Puškinova apokryfu Gabrieliáda v režii Emy Zámečníkové. Atmosféru Audimaforu krásně rozsvítila Hanka Voříšková noční plenérovou instalací papírových lucerniček s básněmi a výstavou svých rukodělných knížek s nevšedními texty.

Krajská loutkářská a dětská divadelní přehlídka s postupem na celostátní Loutkářskou Chrudim a Dětskou scénu proběhla už potřetí společně 11. - 13. dubna 2014, opět v Divadle Drak. Viděli jsme dokonce 23 představení, z toho jedno nesoutěžní. O postup na Dětskou scénu samostatně usilovalo 9, na Loutkářskou Chrudim 6 a na obě celostátní přehlídky současně 7 představení. Lektorský sbor: Ivana Sobková, Jakub Hulák, Václav Klemens, Tomáš Volkmer a předsedkyně Nina Malíková téměř padal únavou. Tradičně uspěl Divadelní soubor ZUŠ Jaroměř, jeho inscenace Kázání děvčátkům a slečnám byla na Loutkářskou Chrudim nominována, Kráska v dřevě spící doporučena. A jaroměřští na LCH dostali Cenu za odvahu k experimentování. Další inscenaci Filipa Humla O velikém draku si tam zahrál Divadelní soubor Q10, Studio Divadla Drak. Na Dětské scéně ve Svitavách reprezentoval naši přehlídku úspěšně Dramatický kroužek ZŠ Železnická Jičín s inscenací textu Františka Nepila O sedmi dnech v režii Richarda Koníře a Pavla Horáka.

A kalendář postupových přehlídek uzavřela Východočeská přehlídka venkovských divadelních souborů Miletínské divadelní jaro v Sousedském domě v Miletíně ve dnech 27. – 27. dubna 2014. V devíti představeních si zahrálo cca 145 členů souborů. Výkony venkovských souborů tradičně posuzovali prof. František Laurin, Alexandr Gregar a Jaromír Vosecký a ceny přehlídky získaly tři inscenace: vamberská Na správné adrese, opatovická Audience a meziměstské Peklo v hotelu Westminster – tato inscenace v režii Ireny Kozákové nás pak reprezentovala na Krakonošově divadelním podzimu ve Vysokém nad Jizerou .

Po celý loňský rok jsme pokračovali v Cyklu vzdělávacích dílen, o něž se pěkně stará Jarka Holasová. Každoročně první dvě praktické dílny bývají zaměřeny na pomoc účastníkům Wolkrova Prostějova, tato péče o mladé recitátory zřejmě zúročuje i vzrůstající počet zájemců o recitační soutěže (letos se jich přihlásilo již 40).
Hned začátkem ledna 2014 jsme cyklus zahájili dílnou hlasové výchovy s herečkou, dabérkou, režisérkou, učitelkou jevištní řeči a herectví pražské DAMU Evou Spoustovou. V sobotu 18. ledna navázala praktická dílna, zaměřená na výběr a interpretaci textů, kterou vedla Hana Kofránková, rozhlasová režisérka, dramaturgyně a učitelka uměleckého přednesu DAMU. Květnové a červnové setkání bylo věnováno dílně dramatických cvičení podle metody Jacques Lecoq s Vendulou Burger a Hankou Strejčkovou, obě dílny se setkaly s mimořádným zájmem účastníků. A dalším příspěvkem ke vzdělávání našich nových nadějí byla dramaturgicko-režijní dílna Tomáše Jarkovského, dramaturga Divadla Drak, který nabídl společné přemýšlení o práci na inscenační a tvůrčí předloze a samozřejmě i vzájemnou inspiraci.

Divadelní Hromada vyšla v roce 2014 ve dvou číslech, celkem na celkem 156 stranách. Číslo podzimní a zimní už bylo 70. v historii VSVD. Mimochodem, měli bychom se chystat na oslavy, napřesrok to bude 25 let, co existujeme. Loni jsem v souvislosti s Divadelní hromadou upozornil, že od roku 2012 ji zveřejňujeme i v elektronické podobě na stránkách Impulsu. Přemýšleli jsme, zda se z ekonomických důvodů nezařídíme jako Amatérská scéna, která již v tištěné podobě nevychází, ale nakonec jsme v Radě VSVD rozhodli, že se tištěné podoby vzdávat nebudeme. Musím připomenout, že Divadelní hromadu nevydává VSVD, ale Impuls – a pokud by tam nastaly ekonomické problémy, či nedej bože byl Impuls z krajského úřadu amputován, museli bychom dát sami hlavy dohromady, jak dál. Stejně nás to čeká, je třeba říci, že já sám hodlám v příštím roce opustit předsednickou funkci i post šéfredaktora Divadelní hromady, věk je prostě věk, i moje i naše Naďa se chystá koncem roku 2016 odejít z Impulsu (do důchodu), takže otázka budoucnosti Divadelní hromady se jeví aktuální už dnes.
Není třeba připomínat, že v Divadelní hromadě zachycujeme a zveřejňujeme vše, co se v divadelním životě našeho východočeského regionu děje – a navíc musím znovu citovat prof. Císař, který o ní napsal, že „realizuje tu nejzákladnější a nejdůležitější funkci ve východočeském amatérském divadle: dává totiž pocit – a dokonce by se dalo říci jistotu – jednoty; sdružuje vědomím událostí, činů a společného směřování východočeské amatérské divadelníky, podílí se na uvědomování smyslu amatérské činnosti v širším, obecnějším kontextu.“ Ano, sami víte, že Divadelní hromada má nejen funkci dokumentační, ale i společenskou, jaksi sjednocovací, spolkovou. A na vztazích v našem spolku záleží, jaká Divadelní hromada bude, a zda v budoucnu vůbec bude.
Náš spolkový život se neodvíjí jen od Divadelní hromady, přehlídek, vzdělávacích akcí, cenění apod., ale také od stavu naší členské základny. Volné sdružení východočeských divadelníků může svou historii spojovat s rozvojem demokracie v Česku po pádu tzv. jediné správné velké strany. Vznikli jsme ještě v době Československé republiky - 2. února 1991, tehdy v rámci Impulsu. V ten den se sešli ti, které to zajímalo a nebylo jich málo. Na naší „startovní čáře“ stálo 263 členů ze 75 východočeských souborů - převážně činoherních, ale i dvacet loutkářských a třináct členů z řad přátel a profesionálních spolupracovníků. Po čtyřiceti letech bolševika jsme měli svou první svobodnou organizaci (vedle již existujícího SČDO a ADA). Přistupovali jsme k ní s nadějemi, ale i s obavami a zažitými stereotypy. Proto jsme se původně prezentovali jen jako volné sdružení, tedy bez členské závislosti a „svazujících“ stanov. A ještě nějakou dobu trvalo, než bylo VSVD registrováno jako právnická osoba - občanské sdružení, k tomu došlo až 19. 8. 1992.
Od začátku loňského roku však platí nový Občanský zákoník, který zrušil občanská sdružení. A my se stali, jako sto tisíc podobných – znovu spolky, které jsou pro evropskou občanskou společnost krví i motorem společenského pohybu nejen podle formy. Naším hlavním úkolem je, abychom jako samosprávná, dobrovolná, nepolitická a nezisková organizace sdružovali (zejména) neprofesionální divadelníky v České republice (máme celorepublikovou působnost), především členy divadelních souborů i jednotlivce, divadelní spolky jako právnické osoby ke společnému cíli – tím je vzájemná inspirace k dosahování tvůrčích výsledků a organizační spolupráce při realizaci a prezentaci hlavní činnosti. Náš spolek také hájí zájmy svých členů a může je zastupovat na veřejnosti... To volně cituji z návrhu nových stanov, které musíme do konce tohoto roku registrovat podle nového občanského zákoníku. Ten stanoví řadu dalších nových povinností při vedení a správě spolku... Všem členům VSVD jsme ho poslali k vyjádření a dnes bychom ho měli, samozřejmě po diskusi, v konkrétním znění schválit. Nové úpravy se však netýkají podstaty – hlavní úkol našeho spolku známe, ten trvá nezměněn.
V této souvislosti je třeba se zamyslet nad stavem našeho členstva: v minulé výroční zprávě z února 2014 jsme konstatovali, že máme 143 řádných individuálních členů a 12 členských souborů. S mnohými jsme se ale neviděli ani na valných hromadách, někteří neplnili svou základní povinnost platit členské příspěvky. A nový občanský zákoník stanoví, že tzv. kolektivními členy mohou být pouze subjekty, které mají postavení právnické osoby, což některé naše soubory nesplňují. Proto jsme k datu této valné hromady provedli revizi členů. Každému jednomu jsme poslali výzvu k potvrzení členství (popř. výzvu k zaplacení dlužných příspěvků) a také vyzvali nové jednotlivce a soubory ke vstupu do našich řad.
Výsledek je tento: k 15. únoru 2015 už evidujeme pouze 87 individuálních členů (před revizí 143), kteří potvrdili či zaplatili členské příspěvky. Nárůst vybraných členských příspěvků je ovšem vyšší: 28 672 oproti předloňským 25 083 Kč. Do seznamu členů můžeme přičíst i 26 čestných členů (z toho 2 byli jmenováni „in memoriam“, 6 již zemřelo, aktivních je stále ještě 18). Poznámka: od úmrtí jednoho z našich čestných členů, bývalého ministra kultury Pavla Dostála letos v červenci uplyne 10 let, myslím, že bychom měli toto výročí nějak připomenout, no, už se na tom pracuje.
Polepšili jsme si ovšem v kolektivním členství: k 15. únoru 2015 evidujeme 15 členských souborů (divadelních spolků jako právnických osob), loni jich bylo jen 12, ovšem spolu s červenokosteleckým souborem Na tahu, který nemá právní subjektivitu a proto se jeho členové Pavel Labík, Marcela Kollertová a Jiří Kubina stali individuálními členy. Podobně je na tom soubor Heřman Heřmanův Městec, dnes ho reprezentuje jediná Jitka Řezáčová jako řádná členka VSVD. Do našich řad nově vstoupil Divadelní soubor J. K. Tyl Meziměstí, Divadlo A. Jiráska Úpice – Jednota divadelních ochotníků a U.F.O. (unie ftipných osobností) z Týniště nad Orlicí. Spolu s „historickými členskými soubory“, kterými jsou Divadelní soubor ADIVADLO Havlíčkův Brod, Divadelní soubor KLICPERA Chlumec nad Cidlinou, Divadelní soubor ERBEN Miletín, Divadelní soubor E. VOJANA Brněnec, Divadelní soubor VICENA Ústí nad Orlicí, Divadelní soubor J. N. ŠTĚPÁNKA Chrudim, Jednota divadelních ochotníků JAROSLAV Luže, Divadelní soubor SYMPOSION Třebechovice pod Orebem, Divadelní soubor DOVEDA Sloupnice, Kroužek divadelních ochotníků Dolní Dobrouč, Divadelní soubor EXIL Pardubice a Divadelní soubor SNOOP Opatovice nad Labem dnes evidujeme celkem 15 souborů, které si na plakát mohou psát „člen VSVD“. V získávání dalších by tak měla spočívat náš společný úkol, vždyť přece ve východočeském prostoru komunikujeme s dalšími více než osmdesáti soubory, které by se mohly na činnosti VSVD podílet. O účast na přehlídkách i na vzdělávání se přece ucházejí..

Také jsme v roce 2014 předávali další Zlaté odznaky J. K. Tyla, a to Otovi Dobrovskému (*1938) z České Třebové za celoživotní práci v amatérském divadle,
Stanislavu Friedrichovi (*1934) z Miletína za celoživotní organizační činnost v oblasti kultury a ochotnického divadla v Miletíně a Ivaně Novákové in memoriam(*1946) z Pardubic za dlouholetou úspěšnou režijní práci v amatérských divadelních souborech v Pardubicích.

Rada VSVD se tradičně sešla na třech zasedáních, kde jsme projednávali přípravu přehlídek, vyjadřovali se k propozicím celostátních přehlídek i k jednání celostátní odborné rady při Artama, většinou bez výsledku. Často jsme se zabývali úrovní spolupráce s odbornými pracovníky Artama (v několika komisích nás zastupují Naďa Gregarová a Marcela Kollertová), jednání to ale nikdy nebylo veselé, byť občas humorné... Nu, je to problém Artamy, resp. NIPOSu, ale myslím, že si musíme vystačit sami – a k jednání na této úrovni to chce nějaké další, neopotřebované...
Rada VSVD se zabývala dalšími návrhy na udělení zlatých odznaků J. K. Tyla a Ceny MK ČR, projednávali jsme tématické okruhy pro vzdělávání, zabývali se náměty, které vznesly soubory, např. autorskými právy, transformací občanských sdružení na spolky apod. Samozřejmě jsme připravovali i tuto valnou hromadu, která letos není volební – podle nových stanov, které předkládáme, zvětšíme volební období dokonce na pět let, jak umožňuje nový občanský zákoník.
A jak jsme si vedli ve správě majetku (který nemáme) a v hospodaření? Už nějakou dobu sami nežádáme o granty na hlavní činnosti (přehlídky, vzdělávání, apod.). Jsou to vesměs projekty, na nichž spolupracujeme s Impulsem – ten na ně i v minulých letech žádal o dotace. Po jistých nepříjemných zkušenostech s Finančním úřadem se snažíme bránit kumulaci finančních operací, Impuls zajišťuje organizační a finanční stránku našich programových aktivit, my se podílíme na jejich koncepci a programu, spolupracujeme na personálním, popř. i organizačním zajištění akcí. Přesto jsme požádali Královéhradecký kraj a MK ČR o grant na vydání publikace Františka Laurina Divadlo mého života a získali podporu ve výši 50 tisíc Kč, kterou jsme užili na financování výdajů spojených s vydáním, celkem dosáhly výše 53 755 Kč, rozdíl jsme uhradili z našeho účtu, který je v současné době přebytkový (máme na kontě více než 200 000 Kč), jak o tom uslyšíme v pokladní zprávě. Rada VSVD rozhodla i o příspěvku 5 000 Kč na vydání mé knížky Hrál jsem v Nároďáku, která vyšla ve velmi omezeném nákladu 120 ks, takže se bohužel nedostane na všechny. Ale v Divadelní hromadě si pár kapitol přečtete. Částkou 10 000 Kč jsme také přispěli do fondu Františka Zborníka, našeho přítele a známého českého amatérského divadelníka, který vážně onemocněl a musel podstoupit drahou protonovu léčbu – fond nazvaný Hrajeme o život nakonec soustředil tolik prostředků, že zbylo i na jeho další existenci, měl by financovat léčbu pacientů, především divadelníků, s diagnózami vážně ohrožujícími jejich život.

Co říci na závěr: rok 2014 byl pilný, jako vždy. Vzniklo mnoho inscenací, mnohé zazářily na celostátních přehlídkách, soubory pilně zájezdují a amatérské divadlo je stále oblíbenější, množí se přehlídky, sály bývají plné. Svá kulatá životní jubilea oslavili např. Marta Hermannová, Zdeněk Stejskal, Lída Šmídová, Miroslav Houštěk, Luděk Richter, Petr Záruba, Hanka Voříšková, Jarka Holasová Slávka Motalová, Lída Honzová, Markéta Světlíková, Libor Štumpf, Romana Hlubučková, Jarda Ipser, nestor loutkářů a muzikantů Karel Šefrna a prof. František Laurin, všem ještě jednou přejeme hodně zdraví. Naše řady bohužel navždy opustili Jana Lelková z Červeného Kostelce, Jirka Musílek z České Třebové, Vladimír Šauer z Litomyšle a Vladimír Hrubý, dosud jediný a dlouholetý člen VSVD z novobydžovského souboru. Na ně budeme s láskou vzpomínat.
Ale do našich souborů přicházejí i noví, především mladí lidé, kteří berou divadlo vážně a mají ho rádi. A pro to vše existujeme – chtěl bych věřit, že Volné sdružení východočeských divadelníků má před sebou nadějnou budoucnost, že bude jednou z pevných součástí českého amatérského divadla i silou, která je potřebná k neustálému boji s blbostí, nevzdělaností a nekulturností, která otravuje život a zašlapuje jeho přirozené tužby. Doufám, že já, i další, kteří jsme byli po dlouhá léta „hybateli“ VSVD, určitě najdeme své následníky.
A proto žijme podle takové víry. Jak řekl Charlie Chaplin: „Dělejme, co nám radí srdce. Lidský život je vlastně také divadelní představení, ale hraje se bez předchozích zkoušek. Radujme ze proto ze života, zpívejme, smějme se, mějme se rádi a žijme intenzivně každý jeho okamžik - dříve, než spadne opona a hra skončí bez potlesku.“ Není větší škody, než ztracený čas, jak zase pravil Michelangelo. Děkuji za pozornost.

Mgr. Alexandr Gregar, Ph.D., předseda VSVD
v Pardubicích, 21. února 2015