Texty: VSVD - 2010 - Výroční zpráva o činnosti

VÝROČNÍ ZPRÁVA PŘEDSEDY VOLNÉHO SDRUŽENÍ VÝCHODOČESKÝCH DIVADELNÍKŮ ZA ROK 2010

Jako název své výroční zprávy bych rád užil titulek úvodníku, který jsem napsal loni do Divadelní hromady - K čemu nám je VSVD? Připomněl jsem tam chvíle našeho založení. Přesně na den to bylo 2. února 1991 v hradecké Severce, kde se sešlo shromáždění zástupců divadelníků ze všech okresů bývalého východočeského kraje – tady padlo rozhodnutí vytvořit „VOLNÉ SDRUŽENÍ“, byla ustavena východočeská regionální rada; listina účastníků setkání se stala Listinou zakládajících členů Volného sdružení východočeských divadelníků a měla 72 podpisů. V záhlaví zvolání: Vítej Volné sdružení! Nechceme se rozejít, chceme se setkávat! Chceme hledat další prostor pro přátele i věci nové!… Hned 16. března byla ustavena Regionální rada VSVD a zvoleni první „bafuňáři“, např. „starostou“ zvolen Saša Gregar (pojem předseda se ujal až po registraci VSVD), místostarostou Pepa Tejkl, jednatelkou Mirka Císařová a pokladníkem Saša Novotná. Rada konstatovala, že fungování v okresech bude zcela v kompetenci tamních divadelníků, což se nakonec realizovalo až pozdější koncepci Rady VSVD. Registrace VSVD proběhla teprve 19. 8. 1992, kdy už byla předsedkyní Alenka Exnarová.

Ten kousek historie připomínám po dvaceti letech - na jeho „startovní čáře“ tehdy stálo 263 členů ze 75 východočeských souborů... Dnes je nás kolem sto padesáti, o kolektivní členství se v průběhu těch dvaceti let přihlásilo nejvýše patnáct souborů. Prošli jsme mnohou demokratickou kůrou, ale zůstali organizací, která vytváří silné pouto (nejen) mezi východočeskými divadelníky. Potvrdili jsme, že jsme schopni sdružovat lidi společných cílů a zájmů a že z lokálních pozic můžeme zamířit i na problémy obecnější, třeba i na problematiku celostátního systému podpory kultury a umění, postupových přehlídek, na grantovou politiky státu i obcí, na mezinárodní postavení českého amatérského divadla. To VSVD ovlivňovalo svou účasti v grantových komisích ministerstva kultury, v odborné radě Artamy či zastoupením v české centrále mezinárodní organizace AITA/IATA. A také jsem, spolu s SČDO, iniciovali vznik Matice českých divadelníků. O tom všem by měla být a jistě i bude řeč na dnešním setkání.

Nejdříve k činnosti v uplynulém roce – spolu se Střediskem amatérské kultury Impuls jsme v r. 2010 připravili 6 postupových přehlídek, čtyři, jejichž celostátní kola pořádá NIPOS/ARTAMA z pověření MK ČR, dvě na Pohárek SČDO a Krakonošův podzim, které vyhlašuje SČDO. Konkrétně - přehlídku amatérského činoherního a hudebního divadla s postupem na Divadelní Děčín, Audimafor, přehlídku experimentujícího divadla, studentských divadelních souborů a divadel poezie s postupem na Šrámkův Písek, Mladou scénu ÚO a Wolkrův Prostějov, loutkářskou přehlídku s postupem na Loutkářskou Chrudim, přehlídku dětských divadelních, loutkářských a recitačních souborů s postupem na Dětskou scénu do Trutnova, Miletínské divadelní jaro, přehlídku venkovských divadelních souborů s postupem na Krakonošův divadelní podzim a Pohárek SČDO – přehlídku monologů a dialogů.
Na těchto přehlídkách, včetně výběrových přehlídek Dětské scény, bylo uvedeno celkem 90 představení a vystoupení, na kterých se podílelo 864 členů hrajících souborů. Na krajských přehlídkách dětských recitátorů a v soutěži o Wolkrův Prostějov vystoupilo dalších 105 recitátorů, v pěti okresních postupových kolech pak 397 recitátorů. Celkem se v loňském roce naším prostřednictvím představilo 1366 divadelníků a recitátorů. Do této statistiky poprvé po 10 letech nezahrnujeme představení Open Air programu, který se konal již v režii Poco a poco animato. Ocenění, udělená porotami přehlídek, jsme slavnostně předali na „cenění“ – 27. listopadu v Divadle Jesličky. Bylo jich celkem 75.
Dokumentace postupových přehlídek je podrobně zachycena v jarní Divadelní Hromadě a výsledky našich vítězů na celostátních přehlídkách rovněž na stránkách Hromady v rubrice Východočeši na…, proto se zmíníme jen stručně: Přehlídku monologů a dialogů Pohárek SČDO (16. ledna v Jesličkách) jsme rozšířili o výstup s loutkou, přestože možnost dalšího postupu nebyla. Přehlídku jsme otevřeli i pro divadlo jednoho herce. Představilo se 19 účastníků - zastoupeny byly hojně Jesličky, ZUŠ Vysoké Mýto, ZUŠ Jaroměř (loutkářským výstupem potěšil Jakub Maksymov, ovšem bez možnosti postupu). Divadelní soubory reprezentoval pouze jeden monolog z Divadla Exil a tradiční účastník Jiří Vencl. Přehlídka dlouhodobě strádá nezájmem ze strany divadelníků, žánr monologu a dialogu se mimo půdu ZUŠ vlastně v našem regionu vůbec nepěstuje. Navíc nejsou dobré zkušenosti postupujících s organizací národní přehlídky ve Velké Bystřici. Proto rada VSVD po obsáhle diskusi doporučila, abychom již Pohárek nepořádali; předseda VSVD o tom informoval SČDO, vyhlašovatele a pořadatele této národní přehlídky.
Červený Kostelec 2010 se vrátil k někdejšímu modelu jednoho prodlouženého víkendu. Zařazeno bylo 13 inscenací, 2 z Pardubického kraje, 1 z kraje Vysočina. Přehlídka měla opět vynikající organizační zázemí v domácím souboru i úžasné diváky, i na dopoledních a odpoledních představeních byl sál zaplněn, potěšitelná byla i účast na rozborových seminářích. Na základě nominace a doporučení poroty byly do programu celostátní přehlídky zařazeny inscenace souboru Geisslers Hofcomoedieanten Fitzli Putzli (doputoval pak i na Jiráskův Hronov) a Náchodské divadelní scény, Možná je na střeše kůň. K účasti Geisslers byla (i v radě VSVD) vznesena námitka, zda je vhodné či přípustné jejich zařazování do soutěží amatérských souborů, když jeho členy jsou převážně divadelníci s profesionálním školením (absolventi DAMU apod.), kteří působí v profesionálních divadlech. Z diskuse ale vyplynulo, a většinová část rady VSVD se na tom shodla, že inscenace tohoto souborů vznikají v amatérských podmínkách, že nejsou zdrojem příjmu členů souboru a především, že tvorba Geisslerů významně obohacuje prostředí amatérského divadla. Proto Rada VSVD souhlasila i s další soutěžní účastí tohoto souboru na přehlídkách amatérského divadla.
Audimafor v Kostelci nad Orlicí se v roce 2010 konal podeváté - a naposled. Uvedli jsme 11 představení souborů z Královéhradeckého kraje (pro Pardubický kraj vznikla – z naší iniciativy - přehlídka Svitavský Fanda, kde bylo dalších 10 představení: zájem o Audimafor nabyl v posledních letech nezvládnutelných rozměrů, jen v r. 2009 bylo v programu 19 inscenací!). Nominace na ŠP byly zrušeny a porota tedy doporučila soubor Frei Körper Kultur s představením Jana Mocka a Jana Hofmana Ich tanze mit dir..., které přes Šrámkův Písek prošlo na Jiráskův Hronov (navíc kandidát na Inscenaci roku Divadelních novin). Na Mladou scénu porota poslala soubor Někdo, ZUŠ Jaroměř s představením Lípa. Letos bude Audimafor v Hradci Králové v Divadle Drak - především pro Královéhradecký kraj, přesto přišlo 22 přihlášek, do Svitav pouze tři, takže jsem operativně zapracovali a se soubory se dohodli i o využití Svitavského Fandy. Na Radě VSVD v květnu 2010 také byla diskuse nad druhově zcela nesouměřitelnými inscenacemi, které vedle sebe na Audimaforu soutěží; vyplynula z ní otázka, zda je pro Audimafor šťastné spojení experimentujícího a studentského divadla? Jak se mohou vedle sebe prosadit i tak nesourodé druhy divadla jako je např. performance Frei Körper Kultur a inscenace lidové poezie převážně dětského Studia Šrámkova domu? S kolegy ze Svitav jsme proto dohodli, že zaměření těchto přehlídek upřesníme bez ohledu na „krajskou“ příslušnost, ale podle žánrového a druhového rozložení - Audimafor v Hradci Králové bude určen především pro experimentující a loutkové divadlo (postup na Šrámkův Písek a Loutkářskou Chrudim) a Svitavský Fanda bude prezentovat studentské divadlo (postup na Mladou scénu). A obě přehlídky pak zahrnou i divadla poezie (postup na Wolkerův Prostějov).
Regionální loutkářská přehlídka v Divadle Jesličky uvedla 13 soutěžních představení. Na základě nominace a doporučení poroty byly na Loutkářskou Chrudim vyslány inscenace O třech přadlenách a Lípa souborů ZUŠ F. A. Šporka Jaroměř, Divadlo Trám Svitavy s inscenací Portrét a DLS Blechy Jaroměř s inscenací Za všechno můžou prasátka.
Miletínské divadelní jaro ve velmi příjemné atmosféře a péči domácích pořadatelů uvedlo 7 představení. Program byl pestrý, pokud jde o dramaturgii i inscenační postupy, a v několika případech dosáhl i ocenění hodných inscenačních kvalit.. Lektorský sbor nominoval na národní přehlídku Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou divadelní soubor ZDOBNIČAN z Vamberka s představením Rozmarný duch.
Program deseti představení Dětské scény 2010 byl sestaven z 21 představení tří výběrových kol v Hradci Králové, Jičíně a Náchodě. V čase rozborových seminářů vedených lektorským sborem s vedoucími probíhaly dětské dílny, které vedli vyspělí členové Divadla Jesličky. Porota na Dětskou scénu nominovala představení O třech přadlenách ZUŠ Jaroměř.
VSVD pro letošní rok (snad jen) ztratilo pro přehlídky i některé další naše akce zázemí v Divadle Jesličky. Po dvaceti letech je budova v havarijním stavu a je nutná celková rekonstrukce. Ale všechny přehlídky, které máme v tradičním plánu, jsou zajištěny u jiných pořadatelů, např. v Draku nebo ve studiu A v královéhradeckém Adalbertinu. Takže Jesličkám popřejme rychlou a kvalitní přestavbu a doufejme, že se do nich zase vrátíme. Ostatně, proto se i tato Valná hromada koná v pardubickém Exilu. Někteří říkají, že by mohla vzniknout nová tradice, pořádat valné hromady vždy jinde. Na příští rok už máme pozvání od divadelníků z Vrchlabí. Zatím nevíme, kde bude podzimní „cenění.

V rámci vzdělávacích a metodických akci jsme se pustili s prof. Františkem Laurinem do projektu Cesta k inscenaci, do pokračování praktického kurzu režijně herecké spolupráce. V roce 2008 a 2009 jsme ho pořádali dvakrát a ze strany absolventů druhého kurzu vzešlo přání pokračovat. Zájem 19 účastníků byl sympatický, pana profesora se podařilo přesvědčit, měl obavy, aby nenudil. Z časových i finančních důvodů zůstalo u modelu čtyř víkendových setkání, začalo se v sobotu 6. listopadu v sálku Impulsu v Hradci Králové, pan profesor z aktovky vytáhl kupu textů, k nim se vytvořily pracovní skupiny, byli určeni režiséři, role. A kurz už má za sebou tři setkání.
Klubu dětského divadla, určeného vedoucím dětských divadelních souborů, se po odborné a organizační stránce ujala Jarka Holasová, vedoucí literárně dramatického oboru ZUŠ v Jaroměři, ZUŠ Jaroměř také poskytla zázemí pro setkávání. Klub je „otevřený“ každému, koho zajímá právě zvolené téma práce s dětským divadelním souborem, setkání jsou věnována úvodu do dramatické výchovy, práci s dětským recitátorem, dramaturgii a hudebnímu plánu inscenace, scénografii a základům loutkářské práce, mezi lektory byli Luděk Richter, Ema Zámečníková, Jiří Vyšohlíd a Petr Kolínský. V letošním roce se uskutečnila dvě setkání – s Karlem Šefrnou nad hudebním plánem inscenace a s Lucií Švábovou, s níž klub pracoval na jevištní řeči a metodice její výuky.

Divadelní Hromada je stále základním zdrojem aktuálních informací o činnosti východočeských divadelníků. Stále je vyhledávána i mimo členskou základnu, prostě je časopisem, který nám mnozí závidí. V r. 2010 vyšla tři čísla na celkem 196 stranách. Jenže – po odchodu Pepíka Tejkla a zabrzdění činnosti některých našich věkově starších kolegů a kolegyň bychom jako sůl potřebovali další spolupracovníky! Dnes tvoří hlavní štáb Alena Exnarová a Gregarovi. A to je málo. Občasné příspěvky potěší, ale neradi bychom se stali kůly v plotě. Víme, je to těžké, Hromada se tvoří na půdě Hradce Králové a v Hradci Králové zas tolik členů VSVD, a schopných také psát, nemáme... Vysíláme proto ke svým členům první S.O.S.

Organizace jako je naše VSVD se samozřejmě neobejde bez společenského života, který byl vždy spolkům věnujícím se čemukoliv vlastní – od plesů, merend, vycházek, barbekování, jemuž se za ministra Nejedlého říkalo opékání buřtů, až po veřejné sbírky na postavení vlastního divadla. VSVD se společensky projevuje přátelskými setkáními na přehlídkách či na výročním cenění. Víc ani času nezbývá. Ale společenským projevem jsou i pocty našim zasloužilým přátelům, které dekorujeme Zlatým odznakem J. K. Tyla. Loni jsme ho na hruď připnuli Zdeňkovi Stejskalovi z Adivadla Havlíčkův Brod, Libuši Strakové z Divadelního souboru Kulturního domu města Holic a Zdeňkovi Hovorkovi z DS Vrchlický Jaroměř.

Za společenskou aktivitu lze považovat i naše angažmá v Matici českých divadelních ochotníků, kterou jsem před pěti lety formoval s předsedou SČDO, zesnulým Jaroslavem Vyčichlem. Pamatujete možná, jak jsme ji, ještě s OSDO Ústí nad Orlicí ustavili a já byl jejím prvním jednatelem. V té době jsem se snažil iniciovat další organizace amatérského divadla, pozval jsem je i na Jiráskův Hronov, abychom připravili společnou konferenci, ale dvouletá námaha byla marná. Potom byl jednatelem dva roky Josef Hejral, předseda SČDO, ale k žádné nové aktivitě nedošlo - a jednatelství, bez jakéhokoliv posunu, zas přešlo na naši stranu hřiště. Tváří v tvář skutečnosti, že několikaleté úsilí o spojení (stovek) českých divadelních organizací do svazu - Matice českých divadelníků - nepřineslo žádné výsledky, Proto jsem přednesl radě VSVD, že pokračování ta tohoto stavu není udržitelné a doporučil, aby VSVD svaz opustilo. Není v našich silách pokoušet se nadále o plnění závazků vyplývajících ze smlouvy uzavřené s AČDO a OSDO. Rada souhlasila a já valné hromadě předkládám návrh na vystoupení ze svazu Matice českých divadelníků.

Podobným problémem je naše účast v občanském sdružení Miletínské muzeum, jehož jsme kolektivním členem. Už řadu měsíců se účastníme řešení vnitřních osobních problémů, které mezi miletínskými účastníky nastaly, a proto jsme také na jednání dne 13.11. 2010 přednesli návrhy na možnou další existenci muzea a pokusili se v dalších měsících aktivně spolupracovat na možných východiscích. Zatím je stav, kulantně řečeno, zakonzervovaný. Myslím, že bychom spolupráci s muzeem neměli opouštět, ale naše možnosti nejsou bohužel zásadní. Jsme nuceni čekat na aktivitu vedení o.s. Miletínské muzeum, pokud by nebyla efektivní, musíme se rozhodnout, zda v tomto svazku setrvat. (V květnu poté proběhla po dvouleté přestávce valná hromada o.s. Miletínské muzeum českého amatérského divadla, která nalezla řešení, o tom na jiném místě Hromady, pozn. autora.)

O financování našeho sdružení uslyšíme zprávu pokladní. Já bych jen chtěl připomenout, že jsme dobře hospodařili s granty, které jsme obdrželi od MK ČR, města Hradec Králové i Královéhradeckého kraje a použili je především na postupové přehlídky, zčásti i na tvz. metodickou činnost, včetně vydávání Divadelní Hromady. Náš rozpočet byl chudší o grant na Open Air program, který již „za své“ pořádalo královéhradecké Poco a poco animato. Pro rok 2011, vzhledem k nově formulovaným podmínkám pro vyúčtování, předkládal žádost o statní dotaci na MK ČR již Impuls Hradec Králové.

V rámci této výroční zprávy pro valnou hromadu 2011, která není volební, bych rád poděkoval za spolupráci všem členům Rady VSVD, kteří, pokud jim v tom nebránila nemoc nebo divadelní vystupování, se pilně a aktivně účastnili schůzí, děkuji také za pomoc Impulsu, spolupořadatelům přehlídek a všem souborům za aktivitu.

A na závěr si dovolím odpovědět na otázku z úvodu – k čemu nám je VSVD? Mluvil jsem o Matici českých divadelníků, která se jaksi nepovedla. Jediným střechovým orgánem divadelníků tedy zůstává státní instituce, ARTAMA, která jako příspěvková organizace ministerstva kultury má v popisu práce rozvoj zájmové neprofesionální umělecké činnosti, což je v takovém zadání i v kontextu Evropy ojedinělé, ale samozřejmě i velká výhoda pro divadelní spolky. Nemusíme se starat o mnoho organizačních činností na republikové úrovni. Ale na řadu věcí je i Artama krátká – mj. právě v oblasti financování, grantových pravidel či legislativních opatření. Proto nás stále více (státní) úředníci vyzývají, abychom se ozvali, abychom psali petice – třeba na obranu rozpočtu na kulturu či proti způsobům vykazování (patálie s podvojným účetnictvím). Ale přestože amatérští divadelníci se dají počítat na tisíce, a zájmových sdružení je v naší republice na devadesát tisíc (a mnohé se dovedou lépe organizovat, např. folkloristé), není náš hlas slyšet. Možná, že ani nikoho nezajímá. Zamyšlení nad úlohou VSVD proto nepokládám za nadbytečné. My sami, členové VSVD, bychom se měli stále pokoušet o získávání nových členů i tzv. kolektivní členství souborů v naší organizaci. Ve sdružování je totiž síla, která může s mnohým pohnout. Být členem divadelního souboru je osudové spojení, být členem divadelnického sdružení je občanské politikum, která sahá za hranici poslední reprízy.

Alexandr Gregar, předseda VSVD
19. února 2011