Texty: VSVD - 2000 - Výroční zpráva o činnosti

VÝROČNÍ ZPRÁVA PŘEDSEDY VOLNÉHO SDRUŽENÍ VÝCHODOČESKÝCH DIVADELNÍKŮ ZA ROK 2000

Tak našemu sdružení je letos deset let. Pročetl jsem kupu Hromad počínaje nultou, a byl překvapen. Ono je to s tím naším sdružením stejně jako s říjnovou revolucí. Ta taky nebyla v říjnu, ale v listopadu, a naše občanské Volné sdružení východočeských divadelníků taky nebylo založeno před deseti lety, ale teprve před devíti - protože po celý rok jsme žili jaksi na hromádce a bez požehnání. Oko se dnes orosí, když čte sedmdesát dvě jména, která před deseti lety, přesně 2.2.1991 rozčísla ten gordický uzel: když už ne s SČDO ani s novou Asociací divadelních amatérů – raději se postavit na nohy vlastní. Mnozí ze zakladatelů ještě žijí. Tehdy zabouřilo. A vznikla HROM (ADA). O rok později, když už i těm krásným našim novinám byla první dvě čísla (nula a jedna), byly na památné schůzi v Hronově dne 3. srpna vymyšleny stanovy a za tři neděle jsme se stali jedním z dnešních skoro padesáti tisíc občanských sdružení, které naší vlastičce tak krásně pomáhají budovat občanskou společnost a jiným pijou krev.

Sláva tedy nejen vlasti, ale všem zakladatelům, jakož i jejich manželkám a manželům, dětem i starším rodičům, všem pozdějším podporovatelům, sponzorům, grantovým dárcům nejrůznějších úrovní privátních (např. OSF), samosprávných (obce a města) i zcela státních (okresní úřady a milé ministerstvo kultury). Ovšem díky nám, členům VSVD dobrovolným, řádným a čestným, tedy nezávislým a neziskovým, kteří jsme přiložili k dílu ruku, se můžeme dnes dívat pěkně zpříma do dalšího desetiletí, staletí, tisícíletí, to to letí, to to letí…
Ovšem abychom byli styloví, tedy, že ne právě říjen, ale listopad a ne zrovna deset ale devět, podívejme se, než se budeme dívat dopředu, poněkud dozadu. Neb to, co teď posloucháte, je výroční zpráva za poslední rok. Za celý.

Nuže, loňské valné hromady se zúčastnila asi třetina ze stávajících 155 členů VSVD, byla zvolena nová rada, nová revizní komise, čestným členem jmenován Jan Merta a já od něho posléze obdržel předsednictví v radě. Vyšla tři čísla Hromady, na jaře pod heslem, že umění chodit po hladině nebylo dosaženo za jeden den, v létě, že skrytý talent není k ničemu a na podzim s oslavou Impulsu a rčením, že lidé vědí co dělají,ale často nevědí, co to dělá, když to dělají…

Valná hromada uložila radě VSVD zvolit předsedu a místopředsedu, což se stalo: Gregar předsedou, Gregarová jednatelkou, Malínek pokladníkem místopředseda tehdy stanoven nebyl s ohledem na připravovanou novelu stanov, předsedou revizní komise Sváťa Pilař. Hromada vyšla standardně třikrát (celkem 152 stran, mezi nimi i strana „tisící“!), ke každému číslu se redakční rada (Císařová, Dörrová, Merta, Tejkl, Lelek, Gregarová, Gregar) dvakrát až třikrát sešla. Připraven rozpočet sdružení – především se snahou oslovit tzv. grantové agentury a získat na naši činnost finance. Provedli jsme revizi stavu členstva ke konci roku 2000 a dle úkolu valné hromady předneseme vám dnes návrh na zrušení členství těm, co dlouhodobě neplatí příspěvky. Stejně tak jste nám uložili novelizovat stanovy, tak jak to vyžadují dnešní zákony, což rovněž dnes učiníme. V Hromadě jsme uveřejnili kalendář všech akcí VSVD a dokonce i cizích…

A jak šel tedy život: Zažili jsme přehlídky činoherců v Červeném Kostelci, mladých a neklidných v Úpici, pro děti hrajících v Havlíčkově Brodě, loutkáři se sešli v Jesličkách stejně jako recitátoři, pěkně se rozběhla venkovská přehlídka v Dolanech. Celkem se přehlídek zúčastnilo 62 představení. A mnohé inscenace postoupily na vrcholy – dvě výrazně oslovily Jiráskův Hronov (Pletené pohádky a Podzimní koncert), devět se prosadilo na loutkářskou Chrudim, dvě se zúčastnily Šrámkova Písku, po jedné jsme mohli obeslat Vysoké nad Jizerou a Wolkrův Prostějov. K tomu ještě jsme pomohli při soutěžích SČDO (Pohárek) a spolupracovali s moravskotřebovským Štronzem. Padesát šest tvůrců bylo oceněno na listopadovém slavnostním setkání v Jesličkách.

Nově – jsme pomohli jednomu z největších divadelních festivalů u nás, tedy Divadlu evropských regionů v Hradci králové. VSVD ( a Impuls) se stalo pořadatelem jeho Open programu, otevřené přehlídky amatérských i profesionálních divadel, které vystupují pod širým nebem. Přesto, že jsme na tuto činnost obdrželi od města Hradec Králové ve výši pouhých dvacet tisíc, podařilo se nám zajistit účast dvaceti souborů, ty v průběhu deseti dnů zahrály 44 představení. A neprodělali jsme, soubory totiž statečně hrály pouze za ubytování. Samozřejmě, že tato přehlídka nemůže nahradit Inspiraci nebo Šance, o tom nakonec můžeme vést stejně obsáhlou diskusi jako jsme ji už vedli v radě, ovšem ke „zviditelnění“ VSVD náš vstup do hradeckého festivalu velmi pomohl. I na stránkách odborného tisku.

Po celý loňský rok jsme díky profesionální péči Karly Dörrové produkovali herecko režijní kurs v supervizi Milana Schejbala, na Hronově byl obrovský zájem o kurs se Sergejem Fedotovem , který nebyl součástí oficiálního programu, ovšem respektován byl natolik, že na jeho veřejné prezentaci nezůstala židle volná a oko suché.

Rada VSVD se sešla celkem osmkrát, naposledy minulou středu. Rada se zamýšlela nad stanovami, nad smysluplností některých aktivit (např. zmíněná již Inspirace, Šance), diskutovalo se o tom, co bude, až okres nebude a bude kraj – k tomu jsme si přizvali tzv. širší radu, sešlo se nás na třicet a vznikl dopis, kterým jsme oslovili zvolené poslance v hradeckém a pardubickém kraji (přečteme je posléze, otiskneme v Hromadě), aby věnovali pozornost občanským aktivitám v kultuře a mysleli na to, že územně kultura může něco stát a že jsme ochotni pomoci, třeba jako členové kulturních rad (výzva!). V souvislosti se vznikem krajů máme i první vlaštovku jejich suverenity – ústeckoorličtí připravují pro pardubicko regionální postupovou přehlídku „Zlomvaz“, nad níž rada VSVD převzala záštitu, připravuje se i regionální loutkářská Chrudim.
Rada VSVD se také sešla na Hronově. A tam rovněž se zástupci ostatních divadelnických sdružení ( SČDO, ADA, a různé župy) a ujistili jsme se navzájem, že si musíme pomáhat (např. kalendář samostatných a společných akci ad.).
Také jsme se radili nad dopisy shůry, např. nad koncepcí udělování Zlatých Tylů (akce SČDO), či nad návrhem statutu cen MK ČR, který nám poslal pan ministr. Do komise pro udělování cen jsme navrhli Mirku Císařovou a na samotné první a historické ocenění si troufáme doporučit Karla Šefrnu.

Neuskutečnil se plánovaný výlet loutkářů, předloni tak pěkný. Loni bylo moc špatný nebo moc dobrý počasí, prostě zájem minimální.
Poslední sbohem jsme dali dvěma skvělým lidem, Vláďovi Dědkovi, který jako porotce z Mělníka obohatil svou moudrostí Divadelní Dolany a prof. Františku Štěpánkovi, jehož umělecko pedagogický vliv na divadelní amatérské hnutí ve východních Čechách nebude nikdy promlčeno. Jejich náhlý odchod nás zaskočil a proto bychom Vám dnes chtěli doporučit jejich jmenování čestnými členy VSVD in memoriam (oznámit rodinám dopisem, písemně). S lítostí, že už se to už nikdy neobejde bez tohoto přívlastku.

Naše sdružení má dobré výsledky díky trvalé spolupráci s Impulsem. Komunikace s ním je natolik oboustranná a interakce aktivní nejen pro to, že jednatelka VSVD, redaktorka Hromady a zároveň moje žena Naďa je zároveň profesně odpovědná za péči o divadelní obory (což není konflikt zájmů), ale také proto, že zřizovatel, Okresní úřad, i vedení Impulsu a jeho šéfová, Mgr. Šlaisová, jsou zasvěcenými a erudovanými ochránci rozvoje občanských aktivit v kultuře – kéž by Impuls prorostl do krajské struktury, kéž by jeho první radní dopřáli sluchu našim návrhům. Impulsu je tedy třeba zvlášť poděkovat, i Agátě Hrůzové, která než z něj odešla, zpracovala elektronicky divadelní knihovnu. A jsme-li v tom děkovávání, nesmíme zapomenout na ministerstvo kultury, které nám na vydávání Hromady, metodickou pomoc a regionální přehlídky (včetně prostřednictví grantů souborům v Úpici, Dolanech a Červeném Kostelci) přispělo 122.000 Kč, Okresnímu úřadu za speciální příspěvek na vzdělávání ve výši 20.000 Kč a Magistrátu Hradec Králové za příspěvek na přehlídky ve výši 13.000 Kč a na Open program 20.000 Kč (tuto částku ovšem inkasoval a utratil Impuls). Na grantech tedy VSVD získalo 155.000 Kč. Bohužel mezi dárci už nejsou Open Society Fund ani Phare, protože změnili, pro nás nevýhodně, grantovou politiku. Pokusíme se však najít nová řešení, hledat jiné grantové, popř. sponzorské zdroje.
Především bychom se však měli zamyslet nad členskou základnou. Předkládáme valné hromadě duchu uloženého úkolu seznam neplatičů, jimž by měla VH podle platných stanov zrušit členství. Budiž dáno na literu zákona. Ovšem domnívám se, že členství ve VSVD by mělo mít jen ty příjemné stránky, že by mělo mít vždy jen kladné znaménko a i sebeobrodnou kvalitu. Vždyť přehlídek a vzdělávacích akcí se účastní stále víc a víc mladých lidí, o naši Hromadu je velký zájem a Hromada je navíc součástí členského programu, každý člen ji po zaplacení celoročního nevelkého příspěvku dostává automaticky zdarma. Ovšem bez existence VSVD, bez členské základny, by nebylo přehlídek, nebylo kurzů nebylo Hromady. A muselo by pro to „Něco“ vzniknout.

To je jeden problém, který bychom rádi řešili. Jednak úpravou stanov a organizačního řádu, v němž navrhujeme zvýšení členského příspěvku, a to tak, aby pokryl přinejmenším nedotovanou část nákladů Hromady. Navíc pojem tzv. kolektivního členství upravujeme v souladu se zákonem (ten takový pojem nezná), tak, aby členství ve VSVD souborovou kolektivnost zohlednilo, ale organizaci finančně nezatěžovalo. Domníváme, že je skutečně na čase, abychom pro vstup do VSVD přesvědčovali na všech našich akcích, na přehlídkách, kurzech. Vždyť bez VSVD by ani jeden kurs, ani jedna přehlídka dnes skutečně nebyly možné…

Druhý problém zjistíme, když se porovnáme složení několika předchozích rad VSVD a redakční rady Hromady. Za několik uplynulých let najdeme s malými obměnami většinou stejná jména. Filozofie sestavování rad z členů blízkých Hradci Králové měla své opodstatnění a navíc i důvěru ostatního členstva. Ovšem vznik krajů a jejich nově vznikajících samosprávných úřadů i signály o dalších regionálních zájmech (liberecká župa…) by nás měl zajímat a inspirovat k novým řešením. K tomu se samozřejmě řadí i pochopitelná „únava“ materiálu rady, který byl tolik let namáhán jako veslo převozníkovo ze Tří vlasů děda Vševěda. Zkušenost z dělného setkání tzv. širší rady VSVD k regionálním novinkám loni v září, nás vede k návrhu, aby nová regionální rada zahrnovala cca patnáct členů VSVD, kteří působí na půdě dnes vzniklých krajů - tedy nejen hradeckého a pardubického, ale také libereckého a jihlavského. Tato velká rada si určitě zvolí svůj způsob komunikace – bude totiž komunikovat napříč těmito územími.

Máme-li ve stanovách, že VSVD propaguje práci amatérských divadelníků, poskytuje jim prostor pro spolupráci, informace a vzájemnou inspiraci, že tyto zájmy svých členů prosazuje před ostatní veřejností ( a orgány), pak je zřejmě na místě, aby rada měla charakter, jaký navrhujeme. Oslovili jsme 25 našich členů, které vám předkládáme na kandidátce do rady. Všichni s kandidaturou souhlasili, žádný neodmítl. Rada VSVD má být podle stanov minimálně pětičlenná, horní hranice dána není. Velké radě vždycky hrozí sice nebezpečí, že se může složitě a neefektivně domlouvat. Novou radu však berme jako pro tuto situaci vhodný komunikační uzel, který má podobu jakéhosi krizového managementu, který je v případě nových krajských struktur třeba instalovat. A vývoj ukáže.

Jako odstupující předseda rady VSVD bych chtěl vás, účastníky valné hromady a voliče nové rady poprosit, abyste tuto výzvu přijali a volbou všech navržených kandidátů vyjádřili naději, že VSVD bude se svou otevřeností k amatérskému divadelnictví v celé České republice i nadále fungovat. Především ku prospěchu východočeského regionu bez ohledu na jeho dnešní politické rozdělení. Zároveň mi dovolte, abych poděkoval všem mým kolegyním a kolegům, odstupujícím členům rady VSVD a revizní komise. Také za to, že to se mnou celý rok vydrželi a v mnohých otázkách se společně se mnou prohádali k dnešním návrhům.

Alexandr Gregar, předseda VSVD
10. února 2001