Texty: STUCHLÍK, Jaroslav: Petr HAKEN, *1. února 1963, Divadelní HROMADA, 2012, podzim, s.48

Petr HAKEN, *1. února 1963
Petra jsem poprvé potkal na začátku devadesátých let, když se vrátil do Turnova doslova nabitý chutí dělat divadlo. Předtím jsme o sobě věděli, ale ač jsme oba rodáci z nevelkého Turnova, nějak jsme se míjeli. Petr v osmdesátých letech ostatně studoval vysokou školu, a pak následovaly jeho profesionální herecké štace v divadle v Chebu, Hradci Králové, a pokud se nepletu, tak také v Horáckém divadle v Jihlavě. Naše první setkání zato ale bylo náramné. Petr tehdy založil na gymnáziu v Turnově studentský soubor, začal vychovávat divadelní potěr na základkách a doslova na plné pecky rozjel první ročníky divadelního festivalu Modrý kocour, který v té době byl postupovou přehlídkou na Šrámkův písek. Soustředil kolem sebe skupinu mladých lidí zaujatých divadlem. Stihl k tomu ještě učit na gymnáziu, starat se o tradiční turnovský Ochotnický soubor Antonín Marek, který mu předal jeho otec - legendární turnovský ochotník, věnovat se veřejnému životu jako městský radní a užívat si hektický život v opojnou svobodou prozářených devadesátkách. Všichni jsme fascinovaně sledovali, s jakou dávkou energie se snaží omladit turnovské amatérské divadlo a jak díky svému nadšení objevuje další a další mladé talenty pro divadlo.
Mladé talenty pak zazářily už v prvních Petrových inscenacích. Připomenu Ze života hmyzu nebo dnes už takřka legendární Biloxy blues. O tom, že to bylo silné a intenzivní svědčí i to, že z tehdejších Petrových herců mnozí zůstali divadlu a umění věrní a budují si dnes profesionální kariéry. Mimochodem, i mě tehdy Petr tak trochu pomohl z tvůrčí krize a navrátil k divadlu. Ke konci devadesátých let se také díky Petrovi soubory z Turnova pravidelně objevovaly na národních přehlídkách a získávaly ocenění. Z Modrého kocoura se stala respektovaná divadelní přehlídka, kde se potkávají divadelníci z celé republiky a také z Polska, kam Petr pravidelně jezdí se svými inscenacemi.
Po roce 2000 došlo v Turnově k poměrně značné generační obměně, a tak Petr musel vybudovat nové soubory. Možná mu to také tak trochu umožnilo splnit si svůj sen: nemuset režírovat a mít možnost být zase na chvíli hlavně hercem. Zajímavou roli dostal například v inscenaci Inferno. Mimořádný úspěch měl ale s představením Tři bratři, které se úspěšně hraje a baví diváky ještě dnes, a kde doslova exceluje v jedné z hlavních rolí, a kde potvrdil, že je také výborný herec. Malíř Michail, jeden ze tří bratrů, v Petrově skvělé interpretaci v sobě má rusky velkolepou, ničím nespoutanou duši umělce. Určitě se v tom odráží Petrova dlouholetá spolupráce se Sergejem Fedotovem a “herecký tréning”, který díky tomu získal. V mnohém je to ale zároveň skvělý obraz Petra, který zůstává fascinovaný divadlem, zaujatý - možná až sympaticky fanatický v chuti dělat to. Petrův tvrdošíjný, někdy až buldočí “tah na branku” vždycky inspiroval jeho okolí a nepřestává vzbuzovat obdiv. Tohle všechno se také odráží v téhle skvělé Petrově roli ve výborné inscenaci.
Neměl bych ještě zapomenout, že se Petr na mnoha svých inscenacích podílel také jako scénograf a připomenout jeho cestovatelskou vášeň. Petr je v mnohém osobnost až renezanční, která žije doslova “na plný plyn” a těžko tak dokáži vypsat vše, čím Petr byl a je. Osobně mu na závěr chci hlavně popřát, aby mu zůstala “noha na plynu” a aby dál mohl dělat divadlo na plný pecky.
jS/prosinec,2012/