Texty: GREGAR, Alexandr: SVITAVSKÝ FANDA 2012, Divadelní HROMADA, léto 2012, str. 23-24

SVITAVSKÝ FANDA 2012

Alexandr Gregar

Krajskou přehlídku studentského a netradičního divadla Pardubického kraje potřetí uspořádali ve Svitavách v pátek 23. a v sobotu 24. března 2012. Zúčastnil se jí soubor Škeble Gymnázia Lanškroun s inscenací Tři sestry a jeden prsten a další s názvem Rozoumek, Divadlo Jesličky Josef Tejkla při ZUŠ Střezina Hradec Králové s inscenací P jako pivo, Docela Malé divadlo Svitavy s inscenací Sedm kroků od prádelny, Divadelní soubor Reverzní dveře Ateliéru Divadlo a výchova Divadelní fakulta JAMU Brno s inscenací Triple bypass burger, soubor ZJEV Jevíčko s inscenací Na druhé židli, soubor Docela ZUŠ Slatiňany s inscenací Osm typů žen, které Vám ho chtějí přebrat a soubor ZUŠ Chrudim, který uvedl inscenaci Proti nepřátelům života – blues. Na Šrámkův Písek porota ve složení Karel Šefrna, Karel Vostárek a Alexandr Gregar doporučila inscenaci souboru Reverzní dveře z Brna Triple bypass burger, na Wolkerův Prostějov inscenaci P jako pivo Divadla Jesličky Josef Tejkla a na Mladou scénu v Ústí nad Orlicí inscenaci Docela Malého divadla Svitavy Sedm kroků od prádelny.

Z recenzí, které doporučení provázely, uvádíme hodnocení Karla Šefrny k inscenaci brněnských divadelníků Triple bypass burger, kterou režírovala Kamila Kostřicová - devět herců, čtyři praktikábly, výborně zvolená rocková hudba. Herci pohybově nadaní předvádí pozoruhodné kreace stylizovaného pohybového herectví v kontrastu s dialogy, které jsou v podstatě realistické, ovšem s prvky nonsensu a černého humoru. Mladá spisovatelka začíná psát drama, ale literární postavy jí začnou ožívat pod rukama, postupně se jí vymknou a žijí vlastním životem. Nakonec autorku zatáhnou do svých neblahých praktik. Hra je reakcí na stav společnosti dnešní doby. Na jedné straně obyčejní lidé se svými drobnými problémy, s radostmi, humorem, láskami i neláskami, na druhé straně cosi nepříjemné, co autoři nazývají Konzumem. Ale není to jen konzum, je to snůška zloby, agrese, vulgární reklamy, odporných politických praktik, které nás obklopují a jednoho po druhém vtahují do svojí náruče. Zpočátku lákavé sliby přecházejí k tvrdému, svobodu beroucímu ataku. Podrobení a oklamaní lidé se stávají součástí toho spiknutí, zvykají si a dokonce začínají aktivně se zlem spolupracovat. Nepřipomíná nám to něco? Autoři zatím nenalezli odpověď, jak na to, aby společnost pochopila nebezpečí, které jí skutečně hrozí. Inscenace je zajímavá podívaná, zpočátku komplikovaná hádanka, na niž si každý, podle stavu svojí mysli postupně odpovídá. Je to kultivovaná inteligentní výpověď mladých lidí, kteří nejsou spokojení se stavem naší společnosti. Ale zatím, bohužel, jen zvedají prst. Ale kde je východisko, jak z toho marasmu ven? Dejme si ruku na srdce, kdo z nás ho zná...

Alexandr Gregar napsal o inscenaci P jako pivo: Inscenace Divadla Jesličky čerpá ze stejnojmenné knihy T. Robbinse, poněkud kuriózního pojednání o pivu - pro dětského čtenáře. Předloha je silně spojena s americkým prostředím, mj. tu hraje důležitou roli i město Seattle se sociálně extrémní společností - dělníky, opilci, bezdomovci, narušenými rodinnými vztahy. Příběh malé Gracie, která se chce vyrovnat se světem dospělých (vyjádřeným fenoménem pivo) je jakýmsi morálním apelem, má i výchovnou a vzdělávací funkci – je nejen o výrobě piva, ale i o následcích jeho pití a sociálních souvislostech (rodiče Gracie se kvůli pití rozcházejí). Inscenace je zároveň jakýmsi sociálním muzikálem se skvělou hudební složkou (především píseň o Seattlu), má dobrou choreografii a dobré herecké výkony. Je jakousi „jízdou“ (v konceptu inscenace je možné odkazovat i ke Kerouacovi či Bukowskému). Šestiletou a pak dospělou Gracii hraje stejná herečka. Postava se konfrontuje se světem rodičů, kamarádů, školy, městským prostředím. Pivo, které milují dospělí (a které poznamená její rodinu), je součástí jejích poznávacích exkurzů. O pivu sní ve škole (nenávidí učitelku náboženství), kolem ní se „dějí věci“, proměňuje rodina, spolužáci... Pak sama pozná chuť piva, opije se – a prožívá sen: pivní víla „Pivoňka“ ji bere na výlet světem (piva), pivo je představováno coby čtyři živly, dojde i na protialkoholickou prevenci.... Konec vše napraví, rodina se znovu sejde, opustí Seattle a odletí do Kostariky... V první části inscenace nabízí srozumitelný příběh s řadou zajímavých obrazů, ve druhé části, představující sen, se už v množství témat začíná příběh ztrácet, nabývá didaktickou a obrazově formální podobu. Inscenaci by neuškodila přesnější dramaturgická východiska a možná i ve druhé polovině krácení. Nesnadný text převedly do jevištní podoby režisérka a pedagožka Ema Zámečníková a autorka hudby Eva Černíková, na převodu se aktivně podílel i jejich královéhradecký 2. ročník II. stupně LDO ZUŠ Na Střezině. Zajímavá inscenace byla oceněna především za kolektivní pěvecký výkon souboru, za hudbu a hudební nastudování.

Poslední z lektorů, Karel Vostárek, hodnotil svitavskou inscenaci Sedm kroků od prádelny, která jako jediná se hrála v režii a úpravě Radky Obloukové v Divadle Trám. Vostárek napsal, že může s potěšením konstatovat, že komorní prostor divadélka Trám byl dobře zvolen pro toto činoherní představení. Telefon, piano, stolek s popelníkem, dvě židle, pohovka s polštářky, kuchyňský pult s minimálním kuchyňským vybavením, paravánek na kolečkách, jeden mladý muž a dvě mladé ženy. Scéna je pojednána simultánně, paraván představuje spojovací dveře do sousedního bytu a je umístěn tak, že je vidět i do malé části sousedního bytu kde na první pohled panuje značný nepořádek, někdy můžeme zahlédnout i jeho obyvatelku. Bohužel ale právě zmíněný látkový paraván, který na pohled hlásá, že patří do jiné komedie, je pro mě pihou na kráse inscenace. Jsem přesvědčen, že skutečné staré dveře (které jistě zahálejí na mnohé půdě) by inscenaci i hercům posloužily mnohem lépe, už jen co se týká zvuku, který mohou při klepání vydat. Představení má spád, napětí i vtip a je znát, že všichni na scéně jsou dobře vybaveni i vedeni. Chci vyzdvihnout herecký výkon Štěpána Lustyka v nelehké roli slepého Dona Bakera, jeho samozřejmost a přesvědčivost i hudební výkon. Velmi významná je dramaturgická úprava textu hry Leonarda Gershe od vedoucí souboru a režisérky Radky Obloukové. Redukce a změna postav je výborným tahem, zvláště záměna matky za sestru, která upnula svou péči na svého slepého bratra. Autorka tak vytvořila výhodný konkurenční prostor pro hru dvou vrstevnic. Režijní koncepce Radky Obloukové v dobře vybudovaných mizanscenách vytváří pro herce příhodný prostor pro rozehrávání jednotlivých situací.

Ostatní představení nepřesáhla normu průměru, a byť byla patrná snaha o zajímavé uchopení témat, zůstávalo jejich zpracování či herecké výkony na úrovni, kterou by národní přehlídky nemusely přijmout se zájmem.