Texty: Kroha Karel, loutkář

Odkaz pana Karla Krohy.
Karel Kroha rozvíjel svůj zájem o loutkářství už v době učení, na vojně i jako pracovník finanční stráže na Šumavě. Zažil násilné stěhování finanční stráže z Kvildy v roce 1938, zničení veškeré loutkářské práce, válečná léta s vězněním a nasazením a tříletým útlumem jeho loutkářské činnosti. Léta 1945 a 46 na Kvildě přinesla oživení loutkářské činnosti, krásné Mikulášské zábavy i s loutkovým divadlem a velikým výtěžkem, za nějž bylo možno pořídit i nové loutky. Po loutkách z Pošumavské jednoty to byly postupně vyráběné loutky ve Vimperku ve třech velikostech. V roce 1946 byla finanční stráž zrušena a pan K. Kroha s rodinou se stěhuje do Dvorce, kde začíná jeho poslední loutkářská etapa života. Napřed je to s loutkami ve Vrčeni s organizací tamního Sokola, pak ve Dvorci u Buriánků a všude se hrála každý měsíc nově nacvičená hra. Loutky tehdy byly oblékány do krepového papíru, neboť po válce byla nouze o látky, které byly jenom na šatenky. V roce 1951/52 je pan Kroha nasazen do výroby v Mlékárně ve Dvorci, ale hraje dál. To už je vše pod přísnou totalitní kontrolou, ale ta, která přijela za dvoreckým loutkářem z Ministerstva kultury z Prahy, žasla, kolik práce se tu odvádí především pro děti, které tehdy neměly ještě televizi, internet a notebooky. Jen v této době se hrálo kromě Dvorce také dvakrát v Nepomuku, v Neurazech, Kramolíně, v Sedlci, Letinech, Ždírci, Žinkovech a Jarově, dále pak v Blovicích, kde nacvičené hry Perníková chaloupka a O Krakonošovi slavily veliký úspěch i s velmi dobrým výdělkem. Ve Dvorci se v těchto létech konala vždy Mikulášská loutková představení spojená s nadílkou a bylo při nich nabito dětmi i rodiči.
Pan Karel Kroha se neustále v oboru tohoto svého zájmu vzdělával, např. v roce 1952 na celostátním loutkářském kurzu v Mělníce či osobně u profesora Skupy v plzeňském Pekle, kde směl sledovat hru v zákulisí.
V souboru si někteří členové prosadili jeho rozšíření i o maňásky pro snazší skladnost, přenášení i vedení, ale ty už tak úspěšné jako loutky nebyly a pan Karel Kroha jim příliš nestranil. Přišel dvouletý útlum práce vlivem Krohovy pracovní montáže na Slovensku a tehdy se v divadélku mnoho zničilo napadením moly a červotočem.
V pozdních létech svého života už jako penzista a člen Osvětové besedy Nepomuk buduje v garáži svoje vlastní rodinné divadélko se 34 loutkami, jejichž hlavičky byly vyráběny v Praze. Oblečení loutek 35cm vysokých zajišťují pí Libuše Šeflová a pí Staňková, tentokrát již do krásných a vhodných látkových oblečků podle návrhů a přání pana Krohy. Od prosince 1977 se hraje pravidelně – OB Nepomuk zajistila 7 hrajících děvčat a 2 chlapce, dále hraje sám pan Karel Kroha a veškeré rekvizity, osvětlení a zvukové efekty má na starosti jeho syn pan Jan Kroha. Mimořádné zkušenosti a dlouholetá praxe jsou na divadle vidět.
Okresní i krajský tisk o práci dvoreckého loutkáře mnohokrát pochvalně píše a k 70. létům věku dostává pan Karel Kroha mimořádné ocenění od pražského svazu loutkářů.
Celé ⅔ života, prakticky 50 let, věnoval loutkářské práci, která se stala jeho celoživotním údělem i radostí a přinášela mnoho lásky a porozumění dětem.