Texty: Hrabal, Milan: České divadlo ve Varnsdorfu, text pro MČAD 2001

Ochotníci
České ochotnické divadlo bylo na přelomu devatenáctého a dvacátého století příležitostně pěstováno spolky Bratrství (zal.1894), Květ (1895, starosta Josef Touš), Osvěta (asi 1907, Wenzel Charvát) ), Sokol (1911, Anton Rambousek)). Soustavně se však divadlu věnoval až soubor Jirásek (od r. 1912). Kronika se nedochovala, ale doloženo je kupříkladu představení při oslavách stého výročí české hymny (1934). Ve válečných letech (1938 - 1945) nebylo možné české divadlo ve Varnsdorfu provozovat. Soubor činnost obnovil až v r. 1945 po příchodu nových obyvatel a návratu některých Čechů vyhnaných v roce 1938. Úspěšně v ní pokračoval do r. 1963. Za dobu své činnosti Jirásek nastudoval 85 divadelních her a jeho repertoár byl náročný - například v r. 1951 uvedl Fidlovačku J. K. Tyla a F. Škroupa. Divadelní soubor tehdy režíroval František Pokorný, Varnsdorfskou filharmonii dirigoval František Steffen a pěvecký sbor Foerster vedli sbormistři Čestmír Molinger a Vlasta Nývltová. Píseň Kde domov můj zpíval Josef Žák. Představení mělo dobrý ohlas a zaznamenalo deset repríz.
Z ostatních představení uveďme alespoň ta nejúspěšnější: P. Karvaš: Půlnoční mše, F. Kvapil: Princezna Pampeliška, V. Nezval: Manon Lescaut, A. Jirásek: Lucerna a Vojnarka, N. A. Gogol: Ženitba, V. Stroupežnický: Naši furianti, W. Shakespeare: Veselé paničky windsorské, E. Zola: Tereza Raquinová, bratři Mrštíkové: Maryša, Moliére: Chudák manžel, C. Goldoni: Mirandolina, A. Miller: Pohled z mostu ad. Hra Manon Lescaut dosáhla úctyhodných třiceti repríz a byla vysoce hodnocena naspř. i na přehlídce Jiráskův Hronov. Hlavní roli hrála a zpívala Jiřina Sochůrková. Z řady herců a hereček souboru nelze zapomenout rodinu Trnkových, z níž Jan se později stal profesionálním členem činohry Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Dalšími byli například Bohuslav Hubený, Růžena Kašparová, Růžena Fassattiová, Oldřich Hambálek, Rudolf Vodička, Ladislav Martinec, Rudolf Musílek. Z režisérů jmenujme vedle Františka Pokorného ještě Růženu Kašparovou, Bohuslava Hubeného a Antonína Šolce. Jirásek hrál nejen v městském divadle, ale i v restauraci U Vorlíčků, Lidové zahradě a na přelomu padesátých a šedesátých let v sále Svoboda za červeným kostelem. To souvisí s přechodem Jiráska pod závodní klub Elite (1950) - ve Varnsdorfu byly tehdy tři závodní kluby (Elite, TOS, Velveta). V té době převažovala na úkor divadla tehdy oblíbená estrádní činnost. Kromě souboru Jirásek působila po roce 1945 ve Varnsdorfu řada dalších s různou úrovní i zaměřením.
Brzy po válce vzniklo a několik let existovalo nedělní loutkové divadlo provozované zaměstnanci firmy Jan Liebisch (hrálo se v sálku v přízemí objektu naproti rybníku Kočka, který byl v té době rekonstruován na firemní společenský klub). Soubor vedl Karel Preisler a jako loutkoherci v něm působili mj. Oldřich Pfeifer, jeho budoucí manželka Květa Kühtreiberová, Václav Rezek, Stanislav Nekut, Zdeněk Novotný. Výzdobu sálu a scénu vytvořil Karel Bartášek, budoucí výtvarník městského divadla. Hrály se tradiční české pohádky pro vždy plný sál dětí nových osídlenců.
Maňáskový soubor Sameťáčci (1948 - asi 1961, ZK ROH Velveta) realizoval řadu úspěšných představení - často na aktuální témata - pro děti i dospělé diváky ve Varnsdorfu (v klubech a na veřejných prostranstvích) i na zájezdech mimo město v rámci celého okresu. Získal ocenění na přehlídce Loutkářská Chrudim. Zakladatelem a prvním scénáristou souboru byl ředitel podniku Velveta Václav Rohlena, režiséry Ladislav Minx a Emílie Palatková. Návrhy scény a maňásků tvořila Ludmila Rohlenová, později také vedoucí souboru. Středoškolský soubor Vítězslava Nezvala (1953 až 1966) působil při jedenáctileté SŠ a SVVŠ. Pod vedením Jiřího Janáčka uskutečnil 51 premiér pořadů typu pásmo, divadlo poezie, literární večer ap. Mezi hosty literárních večerů byli např. Vilém Závada, František Hrubín, Oldřich Kryštofek, Václav Kaplický, Jiří Šotola, Karel Šiktanc a Ivan Diviš. Na repertoáru byla kromě české poezie Nerudovy, Seifertovy, Nezvalovy, Horovy i poezie a próza ruská (S. Sčipačov, N. V. Gogol, A. Blok, M. Gorkij) francouzská (Francouzská poezie v překladech Karla Čapka) a americká (Lunapark Ameriky) atd. Zajímavé byly experimenty - např. propojení milostné poezie Williama Shakespearea a Emily Browningové s kontrapunktem básní Ivana Diviše (... být milována všemi oceány, 1964) nebo pásmo literárních příběhů lásky F. Petrarky a jeho Laury, L. Aragona a Elsy konfrontovaných s dokumentem - zápisy deníku Anny Frankové a čeronošky Caroliny Marie de Jesus (Příběhy, 1965). K největším úspěchům patřila přední umístění na soutěži Wolkerův Prostějov. V posledních letech se soubor věnoval i vlastní básnické tvorbě svých členů (J. Brožek - Analýza lásky, 1965)
Divadelní studio při Městském divadle (1967) vedl Michal Junášek (později režisér Horáckého divadla v Jihlavě). Ještě pod názvem DS Jirásek uvedli představení - Jiráskovu Kolébku. Vystupovali v městském divadle i mimo město (např. zámek v Benešově nad Ploučnicí), oblíbené byly večery poezie v restauraci Táborit známé pod názvem Večery při svíčkách. Od r. 1968 se název mění na Študyjo Pan Podiva, pod nímž soubor fungoval ještě asi do r.1970. Mj. uvedl inscenace (převážně poezie): J. Jevtušenko - Jsem všelijaký, K. H. Mácha - Máj, O. Mikulášek - Poháry, J. W. Goethe - Faust, K. Šiktanc - Adam a Eva, F. Villon - Láska, vzdor a smrt, P. Karvaš Půlnoční mše.Velký divácký ohlas měly pohádky pro děti J. Macourek - Jedničky má papoušek. K. Bednáš - Johanes doktor Faust a mimořádně úspěšná inscenace pohádky M. Stránského Kašpárek a Šmidra v černém hradu. Mezi herci působili mj. Jaroslav Pilař, Martina Havlíková, Oldřich Slováček, Ota Buršík, Hana Skalická (přešla do Kladivadla v Ústí nad Labem) a pozdější starosta města a spoluzakladatel poetického studia Doteky Eduard Vébr. O souboru se dost pochvalně psalo v dobovém místním i celostátním tisku.
Divadélko ve vestě (studio mladých, 1960 až 1966 při ZK ROH Velveta, vedoucí Petr Juna) se zabývalo pořady "semaforského typu", tedy pásma hudby, písní a humoru. Názvy scének - Léta dozrávání, Setkání u Staropramene, Soudce a obžalovaný a ještě něco - jsou charakteristické. Zaměřovalo se rovněž na vyhledávání mladých talentů (Jiří Nechanický, Ivan Žák, Igor Heinz, Rudolf Baudisch, Miroslav Fassati, Oldřich Fabry). Miroslav Fassati si později založil při ZK ROH TOS na Střelnici vlastní divadlo s názvem Kazeta, které hrálo pro dospělé i pro děti (mnoha repríz dosáhla např. Čertovská pohádka). Se satirickou parodií na pohádku Drak je drak se soubor zúčastnil přehlídky v Dobkovicích. Členy souboru byli mj. učitelka Miloslava Fassatiová, Petr Eliáš, dnešní vedoucí muzea Josef Zbihlej. Kromě toho v té době existovalo několik amatérských souborů při ZK ROH Elite, jeden z nich hrál v němčině (o kterých se nepodařilo zjistit bližší informace).
Baletní studio Dagmar Bittmanové (pro děti) vystupovalo v letech 1961 až 1971 na scéně městského divadla a v okolí (mj. i v tehdejším NDR). Z šestnácti nastudovaných představení byly nejúspěšnější balety Bílý přelud a především Mravenčí hostina D. Bittmanové, ke které hudbu složil místní středoškolský pedagog a varhaník Jiří Ježek. Obsah (pokojně žijící mraveniště napadne zlý pavouk, ale stateční obránci ho vyženou a pak se všichni opět radují a tančí) byl při uvedení v Milovicích označen za protisovětský a zanedlouho následoval zákaz činnosti.
Divadelní studio SOU energetické Varnsdorf (asi 1976 až 1978) vystupovalo v sále školy a Velvetaklubu. Volná adaptace povídky Bohumila Hrabala "Legenda o Kainovi" (scénář a režie Ladislav Valeš - dnes vede úspěšné Rádobydivadlo Klapý) zvítězila na národní přehlídce učilišť v Českých Budějovicích. Úspěšná byla rovněž inscenace hry Daniely Fischerové - "Princezna Turandot". Kromě toho divadelní studio SOUE připravilo několik pořadů estrádních.
Od roku 1983 existuje v různých podobách Poetické studio Doteky (založili Eduard Vébr a Milan Hrabal). V prvních letech své existence Doteky vystupovaly ve vinárně ZK Velveta, později v divadle, knihovně, ve školách ve Varnsdorfu i mimo region (mj. Česká Kamenice, Děčín, Liberec, Ústí nad Labem, Praha, Karlovy Vary, Loket nad Ohří, Čierny Balog). Do r. 2001 realizovaly několik desítek pořadů "dotýkání poezie, výtvarného umění a hudby", v nichž byla mj. představena řada místních umělců. Kromě toho byly uvedeny dvě premiéry divadla poezie, které se dočkaly řady repríz (Láska mezi paneláky, Otevírání srdcí - scénář a režie Milan Hrabal, hudba Eduard Vébr, Petr Semerák, Jan Nahácký). Doteky spolupracují na Mezinárodním svátku lužickosrbské poezie, pořadech městské knihovny (mj. Kaleidoskop) a městského divadla (Opožděné vernisáže). Účinkujícími členy Doteků byli mj. Eduard Vébr, pozdější zpěvák Národního divadla Vladimír Jelen, ředitel Městského divadla Varnsdorf Martin Louka, písničkář Jan Nahácký, učitelka Alena Smetanová (tehdy Švířová), Milan Hulán, Dana Tóthová, Michaela Jadrná a mimořádný talent rumburského divadelního soubor Hraničář Laura Šicová.
Divadelní soubor Pastelky byl založen již v roce 1984 Danou Pekárkovou a Pavlínou Kopsovou, ale název byl poprvé použit až v r.1990. Soubor tvoří převážně učitelky mateřských škol (vedoucí Lenka Doležalová). Dle vlastní charakteristiky v kronice - "hrají živáci i rekvizity". Repertoárem jsou pohádky pro mateřské školy (Krabičková, Rukavičková, Cirkus, Pohádka z kuchyně, Popelka, O pejskovi a kočičce). Hudební doprovod obstarává Jan Nahácký. Do r. 2001 téměř dvacítka velmi úspěšných premiér převážně vlastních pohádek ev. adaptací textů jiných autorů (mj. Karla Čapka). Pastelky vystupují nejčastěji v městském divadle, účastní se divadelních poutí v regionu. Divadelní soubor Vepřové výpečky založili v lednu 1995 středoškolští a vysokoškolští studenti. Byly uskutečněny dvě úspěšné premiéry pohádka Josefa Smutného Kouzelný koberec a hra S. I. Witkiewicze Blázen a jeptiška (režie Jiří Fedurco). Nedokončena zůstala hra Grzegorze Walczaka Kaktus. Soubor vystupoval na několika přehlídkách (Lipnice, Bechyně, Oleška).
Od roku 1997 existuje při starokatolické církvi Letní dětský divadelní tábor jehož jednou z hlavních činností s účastníky tábora nacvičit a veřejně prezentovat divadelní představení na biblické motivy ( mj. Josef Egyptský, Prorok Daniel. Scénář a režii obstarává Hana Karasová. Každý rok realizováno jedno představení.
Dramatický kroužek Střední školy elektrotechnické a strojní Varnsdorf (1997 až 2000) účinkoval ve Studentském centru Střelnice, i mimo město. Vedoucí Vojtěch Kuthan, členové převážně studenti školy. Realizováno asi 15 vystoupení - estrádní pořady, Pohádka o chamtivém Rambouskovi.
Piánko (podzim 1998) Scénárista a režisér Pavel Kozák. Premiéra - pohádky na motivy B. Němcové O Nesytovi (červen1999).
Na podzim roku 2000 vzniká z popudu Martina Louky dětský divadelní soubor (děti ve věku od 7 do 12let) pohádkového klubu divadelních skřítků Ťoupy a Kikulína. Klub sdružuje dětské předplatitele, spolupracuje na akcích ve městěa propaguje divadelní činnost pro děti. Poprvé soubor - pod názvem Klubadélko - vystoupil v městském divadle 22. září 2001 s pohádkovým pásmem.
V roce 1998 založila taneční pedagožka a choreografka Pavlína Šafusová taneční studio Puntáto (věk účinkujících od 5 do 20 let) zaměřené na scénický tanec. Nejúspěšnější autorské choreografie: Člověče zastav (inspirované květinovým cyklem grafika Josefa Poláčka), Akvárium a Ukolébavka. Soubor postoupil v r. 2000 na celostátní přehlídku v Kutné Hoře a byl vybrán k účasti na projektu Praha 2000. Je rovněž pořadatelem přehlídky scénického tance ve Varnsdorfu nazvané Tělem nakřivo (od r. 2000).
Kapitolku o amatérském divadle uzavřeme autorským česko - německým projektem varnsdorfských rodáků Martina Tichého a Karla Spree (vlastním jménem Daniela Petra) nazvaného Náš pokoj - Unsere Zimmer. Jedná se o reflexi kontroverzního tématu poválečného odsunu Němců a českého osidlování pohraničí. Hru nastudoval rumburský soubor Hraničář a premiéra byla poslední srpnový den roku 2001 v Rumburku. Varnsdorf se dočkal až reprízy v polovině prosince téhož roku.