Texty: Kladno, Quo vadis, Vít Fiala k 50. výročí divadla, 2012

Napsal Vít Fiala v souvislosti s přípravou setkání bývalých členů za účasti veřejnosti k 50. výročí založení divadla,
které bylo kombinací osobních postřehů a citací tehdejších textů s hudebními čísly z oněch inscenací, 2012.


Divadlo "QUO VADIS" bylo založeno v roce 1961 v období masového rozvoje tzv."divadel malých forem".Byla to tehdy více méně spontánní reakce na jisté uvolnění politických poměrů po tvrdé totalitě padesátých let. Zakladatelem tohoto divadla byl kladenský výtvarník - tehdy pětadvacetiletý Eduard Pergner, působící v té době v propagačním oddělení dolu Mayrau, tehdy dolu Gottwald II, nyní opět Mayrau ve Vinařicích. Dodnes by měla stát u vjezdu do dolu socha hornického učně, kterou tento absolvent hořické sochařské školy vytvořil.
Divadlo QUO VADIS bylo tehdy zřízeno jako zájmové sdružení závodního klubu SONP Kladno (tehdy všechno muselo být pod něčím). Veřejnosti se soubor představil divadelní hrou Eduarda Pergnera "KNIHOVNICE ČERVENÁ", která byla založena na zápletce, kdy knihovnice příjmením Červená byla nadřízenými orgány považována za tzv."červenou knihovnu", což byl obecný pojem pro soubor kýčovitých románků pro nepříliš inteligentní "buržoázní" paničky a který bylo nutno ze socialistické kultury rázně vymýtit. Premiéra se uskutečnila v září 1961 v Dělnickém domě v Kladně a vstupné bylo 7 Kčs.
Zajímavou pikantností je to, že tuto inscenaci recenzoval osobně tehdejší redaktor Mladé fronty Ladislav Smoljak a jeho hodnocení, přednesené na následném setkání souboru s ním, bylo dosti kritické.
Zakládajícími členy souboru byli kromě již jmenovaného Eduarda Pergnera Antonín Hodis s manželkou Irenou, František Chramosta a Marcela Jechová, kteří vzápětí oslovili v Domě oddechu neboli "werkshotelu" náš Kladenský dixieland, který jsme provozovali spolu s Václavem Týfou, zda bychom neobstarávali hudební složku divadla, což jsme rádi přijali.
Soubor čítal cca 20-30 členů.Mezi ty, se kterými je udržován kontakt,patří bývalá manželka Eduarda Pergnera Renata Madarová, dále pak režisér Jiří Svoboda, trumpetista Václav Týfa a Jaroslav Vykouk, působící v Kladně. Dále je to Jaromír Schel, dlouholetý ředitel Kulturního domu v Českých Budějovicích, potom Jaroslava Pačíková z Vinařic. Po dalších členech se nadále pátrá - k mé lítosti bohužel řada z nich už není mezi námi.
Divadlo pak následně uskutečnilo ještě jednu premiéru pod názvem "KONRÁD Z ADOLFOVA", celou ve verších, kdy se poněkud nešťastně strefovalo do "válkychtivých imperialistů", přičemž inspirací pro název bylo jméno tehdejšího německého spolkového kancléře Konráda Adenauera, který byl pro tehdejší tzv. tábor socializmu symbolem zbrojení a agresivity, ačkoliv se evidentně jednalo o ryzího demokrata a antifašistu. Lze to zpětně považovat za pokus o získání přízně různých schvalovacích a dohlížecích orgánů, které neustále pozorně sledovaly, zda se ten či onen soubor nedopouští "ideologické diverze.
Tímto představením prakticky skončila činnost tohoto početnějšího ansámblu a my jsme pokračovali s Eduardem Pergnerem pouze ve dvojici a to představením "PŘIJME SE BÍLÁ PANÍ", jehož premiéra byla tuším v roce 1962 v kladenském loutkovém divadle. Poté jsme se přesunuli do Prahy a působili především v poetické vinárně VIOLA.