Texty: NĚMEC, Pavel: Oblastní loutkářská přehlídka 2015 v Bystřici. AS 23.4.2015.

Oblastní loutkářská přehlídka 2015 v Bystřici

Loutkové divadlo má v Bystřici velkou tradici. Je proto jistě dobrou zprávou, že po loňském prvním ročníku proběhla v sobotu 11. dubna v bystřickém divadle U Jelena již podruhé Oblastní přehlídka loutkářů s přímým postupem na „loutkářský Olymp“ - Loutkářskou Chrudim.

Krajské postupové přehlídky | Loutkové

Letos jsme přivítali čtyři soubory ze tří různých míst. Domácí Loutkový soubor Bystřice se představil zdařilou dramatizací Swiftova Gullivera a dlužno podotknout, že to byl již druhý díl. Zatímco minulý rok jsme měli příležitost sledovat Gullivera mezi maličkými obyvateli Liliputu, letos jsme viděli jeho odjezd od nich a sledovali jsme příběhy, které prožil mezi obry. Dramatizace se stejně jako minulý rok ujal principál bystřických loutkářů Mirek Macháček. Druhou pohádkou byla Perníková chaloupka v podání LS Kráťa z Havlíčkova Brodu, po obědě se nám představily dva soubory z Chrudimi – Amigos GJR Chrudim, tedy studentský soubor z Gymnázia Josefa Ressela s hříčkou Libora Štumpfa Jak vyhnat čerta ze mlýna a Ahoj Chrudim s pohádkou Honza málem králem od stejného autora, dokonce v autorově podání.

Porota pracovala ve složení: Michal Drtina (odborný pracovník NIPOR – ARTAMA pro loutkářství), Zuzana Vojtíšková (rozhlasová dramaturgyně a bývalá dramaturgyně Divadla Lampion) a Iveta Dřízhalová (loutkářka a pedagožka ZUŠ). Žádná z inscenací nedosáhla takových kvalit, aby ji porota doporučila nebo dokonce nominovala na loutkářskou Chrudim, nicméně udělila dvě čestná uznání, a to LS Bystřice za výtvarné zpracování loutky Gullivera a LS Amigos GJR Chrudim za práci s loutkou.

I když umělecká úroveň jednotlivých inscenací byla velmi různorodá, podařilo se porotě pojmenovat společný problém velké části dnešního loutkového divadla (a také bystřické přehlídky). Tím je nevyužití možností loutek. Protože loutka je vysoce stylizována, vyžaduje také stylizaci výtvarné složky a především stylizaci samotné situace, což je častým problémem. Chybou je snažit se pouze nahradit živého herce loutkou, stejně jako to, že loutky často jen ilustrují autorův text. Občas se vyskytlo i nelogické aranžmá, což může souviset s již zmiňovanou ilustrací textu místo výstavby dramatické situace. Souborům zkrátka často chybí dramaturgie. Diskutovalo se i o délce přestaveb mezi jednotlivými obrazy a o tom, že někdy se jim lze zcela vyhnout, dokonce bez větších textových úprav. Řeč přišla i na to, že souboru s velkým fundusem loutek, jakým je například Kráťa, by se nemělo stát, že loutky jsou výtvarně velmi různorodé a nehodí se k sobě. Pokud jsou dokonce i „partneři“ (Jeníček Mařenka, Ježibaba Ježidědek) výtvarně naprosto odlišní, divák přirozeně očekává, že to má nějaký význam, ale nedočká se. Omluvou nemůže být, že převázat sadu loutek, se kterou se pohádka obvykle hraje, je pracné, soubor tedy vybere namátkově „volné“ loutky a dodrží jen jejich pohlaví. Spor se vedl i o tom, zda je nutné, aby herec používal mikroport, a to i v sále, který – jak Michal Drtina v rámci rozborového semináře předvedl – svými rozměry a akustickou kvalitou dovoluje na jevišti i šeptat, aniž by to ubralo na srozumitelnosti, nehledě na to, že v exponovaných místech dochází k nepříjemnému zkreslení už tak vinou reprobeden nepřirozeně přebasovaného hercova hlasu.

Při rozboru bylo zřejmé, že některé soubory si z povídání s porotou odnášejí ponaučení, takže porota mohla konstatovat, že proti minulému roku byl u nich zřetelný kvalitativní posun jejich práce, někteří „mazáci“ ale výtky vlastně slyšet nechtějí a v diskusi jen hledají argumenty, proč to či ono nelze, místo aby se zamysleli, jak svou práci zlepšit. A to je jistě škoda. I tak však věříme, že další ročník prokáže, že loutkáři se alespoň doma zamyslí nad podněty, kterými se porota snažila pomoci jim v dalším divadelním směřování.

Autor: Pavel Němec