Texty: STROTZER, Milan: Divadlo Prkno Veverská Bítýška, Pavel Čech, Vít Jakubec: O čertovi - recenze

Divadlo Prkno Veverská Bítýška
Pavel Čech, Vít Jakubec: O čertovi

Divadlo Prkno Veverská Bítýška se na Pohádkovém mlejnku ve Žďáru nad Sázavou 2015 představilo s inscenací O čertovi, dramatizací knihy brněnského výtvarníka Pavla Čecha. Autorem dramatizace a režisérem inscenace zároveň je Vít Jakubec.

Čechova prozaická předloha, stejně jako její dramatizace líčí příběh druhořadého čerta Florimona, který je Luciferem vyslán na Zemi, aby zde škodil lidem, především pak kominíkům. Florimon plní takřka po celý rok svůj úkol. Přichází zima a spolu s ní čas Vánoc, kdy lidé nekonají žádné špatné skutky a užívají svátky v pohodě a míru. Florimon se cítí zbytečný, opuštěný a je mu strašná zima. Přiblíží se k obydlí němé kominice Tradamily, které se nachází v malém přístavku na střeše jednoho domu. Sálá z něj teplo a vůně Vánoc. Florimon na sebe nechtěně upozorní, když ťukne svými rohy do okenního skla. Tradamila otevře dveře a Florimon se snaží uniknout, ale uklouzne na zledovatělé lávce. Kdyby jej Tradamila nezachránila, zřítil by se z vysokého domu. Tradamila se ujme zmrzlého a unaveného Florimona, pečuje o něj a přivede ho od Luciperem nařízeného úkolu škodit lidem k tomu, být prospěšným. Florimon se oddá kominickému řemeslu a postupně se zbavuje čertovských atributů. Je Luciferem vyzván, aby se vrátil do pekla a využil k tomu poslední kouzelnou čertovskou pomůcku, která mu ještě zbyla. Florimon ji využije k tomu, aby vrátil Tradamile řeč.

Inscenace zaujala nejen dětské publikum. Přehledně a působivě zprostředkuje divákům nejen příběh, ale i jeho poselství. Je založena na poměrně zdařilé dramatizaci Víta Jakubce, účelném scénografickém řešení a herectví čtyřech protagonistů hravého a současně poetického líčení proměny ústředního hrdiny. Inscenace má dynamický spád, podporovaný svébytnou zvukovou/hudební složkou. V představení zaujal herecký projev Martina Kuly v roli Čerta Florimona (cena), jemuž zdatně sekundují další herci souboru. Inscenace počítá s interaktivní prací s publikem, a ta je herci dobře zvládnuta.

Inscenace má své rezervy v možnosti vynalézavějšího nastolení principu divadla na divadle, ve způsobu prezentace role vypravěče, v upřesnění funkce diváků při komunikaci s nimi, v doplnění plošných loutek, představujících pekelné panoptikum, o loutku Čerta Florimona a v důslednějším akcentování některých dějových faktů. Inscenaci by prospěla i úprava vypravěčského partu, který v závěru vyznívá proklamativně a takříkajíc šustí papírem.

Uvedené výhrady jsou víceméně technologického charakteru a lehce napravitelné. Navzdory výše pojmenovaným rezervám, jde o inscenační výsledek, který lze poměřovat na úrovni celostátní přehlídky. Inscenace je doporučena k účasti na rakovnické Popelce jako autorský počin (vlastní dramatizace režiséra souboru) přinášející inspiraci jak z hlediska dramaturgického a tematického, tak inscenačního.

Milan Strotzer