Texty: Horní Slověnice, vzpomínka na představení Naši furianti 1962

Rozhovor s Milanem Štěchem, předsedou Senátu Parlamentu České republiky

můj otec jako režisér nacvičoval v Horních Slověnicích na Třeboňsku (kde jsme žili a kam já jsem se nedávno, po třiceti letech strávených v Českých Budějovicích zase vrátil), tedy když tam zkoušel v roce 1962 Naše furianty, dostal jsem v inscenaci roli Filípka, toho nejmladšího z ševcovské rodiny. Generálka se konala o Vánocích, na Štěpána, a při rozjíveném čekání na výstup mi kamarád, který hrál mého staršího bratra, v zákulisí nechtě dupl na nohu tak nešťastně, že mi způsobil spirálovou zlomeninu a já strávil šest týdnů v nemocnici. V důsledku, tedy na zásah mé starostlivé maminky, to znamenalo konec mé jevištní kariéry, vlastně ještě než začala. A byla to taky poslední inscenace slověnických ochotníků. Takže, sotva jsem vstoupil na prkna, která znamenají svět, divadlo v naší obci skončilo..