Texty: HULÁK, Jakub: Žebřiňák Uherské Hradiště 3.–4. 4. 2013. Deník Dětské scény, č. 0., str. 31 - 32, 7.6.2013.

Žebřiňák Uherské Hradiště 3.–4. 4. 2013

Krajská přehlídka dětského divadla Zlínského kraje se konala ve dnech 3. a 4. dubna v Uherském Hradišti, tentokrát na Malé scéně Slováckého divadla. Nabitý harmonogram se kupodivu dařilo dodržovat téměř bez skluzů, přestože hlavní organizátor přehlídky Stanislav Nemrava zařadil do už tak nabitého programu i tři představení hostujícího souboru z Bánovců nad Bebravou a v čase rozborového semináře vedoucích s lektorským sborem stačil zrealizovat okresní kolo přehlídky dětských recitátorů základních uměleckých škol.
Přehlídce stejně jako v minulých letech nepředcházela žádná postupová kola. Program tak zahrnul celou škálu souborů, od těch, které se teprve seznamují s divadelním jazykem, až po velmi zkušené.
K těm zcela nepoučeným patřil dramatický kroužek dětí 1. stupně ZŠ Hradčovice, který vystoupil s nevkusnou nápodobou známého filmu uvedenou pod názvem Slunce, seno, Hradčovice. Za ukázku inzitního „sousedského“ dětského divadla můžeme označit také Werichovy Tři sestry a prsten v podání souboru 4 v hrsti ze Vsetína nebo téměř nedramatické zpracování Dahlových Čarodějnic souboru KSPPTD Zlín. Souboru Gymnázia Kroměříž se zřejmě přehlídkové představení tentokrát příliš nevyvedlo, jednoduše rozehrané Macourkovy krátké příběhy v pásmu Živočichopis působily vesměs mile a poeticky, vytratil se ale potřebný nadhled a humor, v akcích převážila popisnost a jednotlivé příběhy se nedařilo vypointovat.
Drobnou, zatím asi teprve rozpracovanou inscenaci Zázračná medicína (opět podle Roalda Dahla) zahrál soubor Dr. Ámo, ZUŠ Uherské Hradiště (ved. Radka Mrázová). Jako hlavní problém se jevila velká, těžko ovladatelná a nepříliš funkční loutka staré babice, která bránila jakékoli výraznější jevištní akci. Mladší, prvostupňová skupina souboru Dr. Ámo ze ZUŠ Uherské Hradiště se v inscenaci Kuba pokusila autorsky zachytit zážitky z prvního dne ve škole. Byl to dobrý nápad, autentický ostych dětí poprvé stojících na jevišti navíc vtipně souzněl s inscenovanou situací. Sílu výpovědi oslabily až výstupy dětí v roli dospělých, nedostatek akce i přílišná rozvolněnost jevištního tvaru.
Dvě inscenace přivezla do Hradiště ZUŠ Uherský Brod pod vedením Romana Švehlíka. Staré pověsti české byly pokusem o uchopení klasické látky s nadsázkou, ta ovšem nebyla dostatečně zřetelná. Nad akcí navíc převažovala mechanická deklamace textu. Zajímavější byla Zahrada podle knihy Jiřího Trnky – ukázalo se totiž, že se soubor zčásti skládá z chlapců, kteří neuvěřitelně konvenují poetice Trnkovy předlohy (doslova působí, jako „vystřižení“ z Trnkovy knihy či animovaného filmu). Nejkrásnější momenty se ale i proto odehrávají před zahradou, když kluci zkoumají, jak se dostat dovnitř. S otevřením vrátek (scénograficky velmi nešikovným) paradoxně veškeré kouzlo zaniká a vše další už působí rozpačitě a zmateně.
Dvě inscenace prezentoval také „domácí“ soubor Dohráli jsme ze ZUŠ Uherské Hradiště (ved. Hana Nemravová). Mladší skupina se pokusila o hororový žánr ve hře Noční bojovka podle povídky Zuzany Frantové. Je třeba ocenit řadu pěkných nápadů, některé z nich ale zatím působily jen „nahozeně“ a neorganicky. Téma šikany, s nímž soubor pracuje, navíc v závěru koliduje s vyústěním, kdy do příběhu zasáhnou nadpřirozené síly. Kontroverzní reakce vyvolala v rámci přehlídky inscenace Všechno a nic. Soubor dětí zhruba ve věku deváté třídy se nechal okouzlit románem Dýchej mladé francouzské autorky Anne-Sophie Brasmeové – literárně stylizovanou výpovědí psychicky labilní dívky, která se stává obětí šikany a nakonec je dohnána až k vraždě. Hráči postupně odkrývají problémy dospívající hrdinky, spolu s ní se ale utápějí v bolestně-
exaltovaném prožívání světa a osobních vztahů a nechávají se přitom nechtěně vtáhnout do banality a líbivé sentimentality, kterých se zřejmě juvenilní literární předloha nedokázala vyvarovat.
Ze ZUŠ Kunovice, tedy pobočky ZUŠ Uherské Hradiště přivezl soubor Dramoši z Kunovic svou voicebandovou variaci na K. J. Erbena nazvanou Ze zlatého kolovratu. Příběh známé balady se souboru pod vedením Olgy Strašákové podařilo nepopisně rytmicky rozehrát pouze pomocí hlasu, vlastního těla a několika barevných šátků. Představení fungovalo jako „dobře promazaný stroj“ a divákům krajské přehlídky přineslo strhující podívanou. Nad pocity a atmosférou zatím ale převládalo soustředění hráčů na technickou přesnost a z představení byl málo patrný vlastní postoj hráčů ke zvolené látce ve smyslu interpretace textu a jeho tématu. Inscenace byla doporučena do širšího výběru na celostátní přehlídku Dětská scéna.
Loutkářský soubor BUBU Vsetín (ved. Barbora Dohnálková) vystoupil s představením Mně se vždycky musí něco stát podle stejnojmenné knihy maďarské autorky Évy Janykovszké. Příběh, nebo spíš žánrový obrázek pojednávající život v jedné rodině a v jednom domě, rozehrávají děti maňasy a dalšími spodovými loutkami na paravanu, jednoduše stylizovaném do podoby činžovního domu. Představení se nese v civilní a úsměvné atmosféře evokující 60. léta. Děti rozehrávají řetěz drobných epizodek ze života holčičky. Jde při tom o události, které se z pohledu dospělého jeví jako nepříliš významné, z pohledu dítěte ale mohou být důležité. Děti hrají s radostí, dokážou výborně zacházet a jednat s loutkou a po celou dobu udržují přesný a svižný temporytmus. Inscenace je plná humoru a loutkářských nápadů, které diváka neustále baví a překvapují. Přes drobné technické nedostatky ve „vyprávěcích“ pasážích lektorský sbor ve složení Eva Polzerová, Zuzana Varhaníková (SR), Jiří Pelán, Jaroslav Dejl a Jakub Hulák bez váhání ocenil soubor přímým postupem na celostátní přehlídku.
Kuriozitou byl závěr přehlídky v podání souboru Hlava na papírové trubce Peapaperiputki ze ZUŠ Uherské Hradiště (ved. Stanislav Nemrava). Inscenace Obrazy ze života Ilji Muromce je úctyhodný pokus o uchopení ruských bylin, oplývající vzletným jazykem a krásnými obřími loutkami. Neobyčejně šikovní hráči od malých skoro po dospělé (sešli se napříč ročníky právě na tento projekt) hrají s vervou a nadšením. Manipulace s loutkami je ovšem technicky tak náročná, že nad hrdinskými příběhy ruského bohatýra zcela převáží nerovný boj dětí se scénickými prostředky. Malým představitelům ruských bohatýrů musejí jejich starší spoluhráči nosit stoličku, aby dosáhli na hlavu loutky. Ta se ale zpravidla stejně otočí na jinou stranu, než je třeba. Starší spoluhráči při tom zapomínají text a ti malí jim trpělivě napovídají. Všechno se kácí a rozpadá a hráči se pochvíli začnou „odbourávat“. Výsledkem je taková podívaná, že se celý sál během chvíle válí smíchy.
Organizátorům nelze než za celou přehlídku i její půvabný závěr upřímně poděkovat.
Jakub Hulák