Texty: DEJL, Jaroslav: Přehlídka dětekého divadla Uherské Hradiště, 3. - 4. 4. 2014. Deník Dětské scény, č. 0., str. 21 - 32, 13.6.2014.

PŘEHLÍDKA DĚTSKÉHO DIVADLA
UHERSKÉ HRADIŠTĚ, 3.–4. DUBNA 2014

Milá menší regionální přehlídka Dětské scény 2014 ve Zlínském kraji se konala ve čtvrtek 3. dubna 2014 v Domě kultury v Uherském Hradišti – Vésky. Vrátila se do malého kulturáku ve Véskách, změnil se i organizátor. Od letos to je „Šikulka“, Dům dětí a mládeže Uherské Hradiště. Dobrou duší přehlídky byla jeho pracovnice paní Martina Dörrová. V lektorském sboru na představení hleděli Hana a Tomáš Volkmerovi a Jaroslav Dejl. Původních jedenáct představení se vlivem nemocí ztenčilo na osm a doba trvání ze dvou dnů na jeden. V rámci přehlídky se pracovalo i s dětským divákem pod vedením Olgy Strašákové.
Soubor Dr.Ámo ze ZUŠ Uherské Hradiště sehrál představení Nádherné úterý od Daisy Mrázkové (režie Radmila Mrázová). Byl to sympatický pokus o stínové divadlo. Poetický text Daisy Mrázkové přímo nabízí použít tento typ divadla, který je ale po technické stránce velice náročný. Souborek mladších dětí kombinuje živáky se střihanými plošnými loutkami. Ne vždy je všechno technicky využito, mnohdy jde pouze o ilustraci. Za úvahu by stálo říkat spojovací text živým hercům před stínovou plochou. Představení mělo na přehlídce svou premiéru, takže malá jevištní zkušenost způsobila sníženou srozumitelnost textu říkanou za paravanem.
Dohráli jsme ze ZUŠ UH a jejich představení Co se mi honí hlavou. Souborová práce pod vedením Hany Nemravové na tématech, která jsou pro děti v daném životním období velice důležitá – kdo jsem, proč jsem, co nechci, co musím. Jejich střet s realitou života plnou příkazů a zákazů dospělých. Ale my chceme, abyste s námi jednali jako se sobě rovnými. Jedná se o realizaci vlastních textů dětí. Svižná reprodukovaná hudba odděluje jednotlivé části výpovědi. Děti se učily chápat i jevištní prostor, vzájemný kontakt. Jedná se o zajímavou práci důležitou pro nitrosouborový život. Snad lze polemizovat s koncem představení, kdy po otázce „Kdo vlastně jsem?“ následuje sborová odpověď „protože jsem člověk“. Trošku tím máme dojem plakátu.
Představení získalo cenu přehlídky.
Uctyhodný pokus o velké činoherní divadlo předvedl rovněž soubor Dohráli jsme pod vedením Hany Nemravové pod názvem O Janě E. Dramatizace části románu Charlote Brontëová Jana Eyerová. Sedm dívek /my jsme viděli šest, protože jedna onemocněla a ostatní zvládli rozdělení jejího textu na poslední chvíli/. Je použit princip epického komentovaného divadla se střídáním všech dívek v roli Jany. Každá tak může přinést svůj pohled na život hrdinky. Hraje se na stylizované jednoduché, náznakové scéně s šesti černými kostkami a purpurovými polštářky, malířským stojanem a zrcadlem. Tak se vše může rychle měnit – postel, školu, červený pokoj, dostavník, atd. Předěly mezi obrazy odmalovávají klavírní skladby F. Chopina. Tam, kde se vytvářejí situace a pracuje se s divadelními prvky, je představení nejsilnější. Temporytmus těchto jedenácti obrazů je někdy pomalejší, ale to vše mohla způsobit situace nepřítomnosti jedné z dívek. I přes výhrady se jedná o zajímavý a poctivý pokus o velké divadlo.
Inscenace navržena na přímou nominaci Dětskou scénu 2014 ve Svitavách.
Pro práci se skupinkou malých začínajících dětí ze ZUŠ Bojkovice si Roman Švehlík vybral a upravil Mašatové dramatizaci Pohádky Boženy Němcové Princ Bajaja. Tři děvčata přestavují tři koníčky, tři princezny a dva kluci Bajaju, krále a draka. Hraje se na jednoduché scéně pomocí tří židlí. Náznakový kostým pomáhá dětem vytvářet jednotlivé postavy. Často kouzlo nechtěného vytvořilo z tohoto představení příjemnou podívanou. Děti jsou na jevišti přirozené, byť ještě často je na jevišti vidět jejich nezkušenost.
Inscenace získala cenu přehlídky.
Dva lelci ve skříni ze ZŠ Komenského ze Zlína pod vedením Hany Markové.
Dramaturgicky dobře vybraný text od Pavla Šruta, kterému scénické provedení zůstalo hodně dlužno. Šrutův text nabízející možnost práce s fantazií a humorem je scénicky zatěžkán dvěma vypravěčkami na bocích scény. Protože někdy je problém s přečtením textu. Místy představení ztrácí temporytmus. Není také jasné, proč klučičí roli Karlíka hrálo děvče, pokud nebyl vhodný klučičí představitel, mohla to být klidně Karlička a nic by se nestalo. Zásadní moment, proč Karlík změnil chování nebyl čitelný, a tak nebylo jasné, proč a odkdy se Karlík polepšil. Zajímavým momentem bylo objevení se lelků z vajíčka či jejich zvětšování či zmenšování, ale to bylo málo. Škoda.
Broučata – Vsetín a jejich Pošťácká pohádka od Karla Čapka. Přestavení, které jasně ukázalo, že když se vedoucí může opřít o dobře připravený text a předlohu, je z velké části výsledek zaručen. Irena Konývková si pro svůj soubor zdramatizovala Čapkovu Pošťáckou pohádku a Michaela Vráželová ji použila pro svůj školní soubor. A ono to fungovalo. Humor, cit dětí pro rytmus, vzájemné cítění se, jednoduché změny. Jevištní mluva byla přirozená a velice slušná. To vše jsou klady představení. Děti byly dokonce schopné zpívat čistě a capella. Příjemné, milé, čisté a sympatické představení. Velkou zásluhu na tom má pochopitelně už Irena Konývková na začátku.
Inscenace byla doporučena do širšího výběru na Dětskou scénu.
Další vsetínský soubor BUBU-klub dětské kultury Vsetín a jejich inscenace Sny. Zkušená Barbora Dohnálková a její starší dívky. Pět loutkohereček a jedna kytaristka. Jednoduchý paravan, který umožňuje pohyb loutek kdekoliv je potřeba. Hraje se většinou s maňasy, objekty,
dokonce se i vytváří stínové divadlo. Pět dívek usíná, aby mělo své nejrůznější sny. Ty jsou různě čitelné a ne vždy úplně jasné. Ale vše je sympatické a plné humoru.
Inscenace získala cenu poroty.
Soubor Nemtudumky sehrál recitační pásmo ze Cmíralových veršů Milujem se čím dál víc. Sedm studentů puberťáků. Zdánlivě to vypadá na bombu a generační vzpouru. Ale ono to tak akademicky nevzrušivě plyne, pohyb po jevišti mezi verši ničemu nepomáhá a nic neozvláštňuje. Žádný vzdor, žádné emoce, žádná generační výpověď. Pěkně odrecitované veršíky. A to je málo. Škoda. Snad příště.
Jaroslav Dejl