Texty: KŘENKOVÁ, Jana a RYCHECKÝ, Saša: Krajská přehlídka dětských recitátorů Ostrava, 16. 4. 2014.

Krajsk á přehlídk a dětsk ých recitátorů
Ost rava 16. 4. 2013

Přehlídka proběhla v úterý 16. 4. 2013 v CVČ Korunka v Ostravě– Mariánských Horách. Pořadatelé se postarali o akusticky vyhovující prostor velkého sálu a vytvoření srdečné nesoutěžní atmosféry. Účastníci mohli využít i esteticky působícího prostředí přísálí pro volný pohyb i přichystané občerstvení.
Specifikem ostravské přehlídky je příjemná svátečnost, zejména v každoroční účasti dětí 0. kategorie. Přehlídka trvá sice déle, pedagogové a doprovázející rodiče však získají možnost zjistit více o smyslu dětského přednesu. Hodnocení lektorského sboru se promítlo jak v krátké besedě, udělením dvou čestných uznání, které získali Alžběta Dohnalová a Dominik Smékal z Vrbna.
Malí recitátoři mohou sledovat zralejší projev starších.
1. kategorii, skládající se z 16- ti účastníků (6- ti chlapců, 10- ti dívek), byla nabídnuta úvodní uvolňovací a soustřeďovací rozcvička, což je stále pro mnohé z nich bohužel překvapivá novinka. Volba všech textů, až jednu výjimku, odpovídala tématem i rozsahem věku a zralosti recitátorů. Překvapivé rozdíly ovšem byly v uchopení textu. Místo tvořivého přístupu jsme slyšeli častá intonační klišé, mechanické podřízení rytmu na úkor obsahu. Bezradnost recitátorů ve snaze „ozvláštnit“ projev se projevuje nelogickými důrazy, nepřirozenou intonací, „roztrháním“ verše. Rušivě působí i oblečení, odvádějící pozornost od poslechu textu. Pochopení textu a cit pro kultivovaný přirozený projev v mateřském jazyce nelze od sebe oddělit. A to je bohužel stále nedoceňované kritérium v přípravě většiny dětí.
Udělili jsme několik ocenění, kde jsme tento přístup mohli sledovat: za přirozené a soustředěné vyprávění příběhu (Eliška Baránková, Krnov), za pochopení žánru a chuť sdělovat (Tereza Machurová, Opava), za udržení prvotní radosti z prožitku dobře zvoleného textu (Petr Buják, Havířov a Ondřej Hrnčíř, Vrbno).
2. kategorie čítala 15 účastníků (1 chlapce, 14 dívek). Úvodní hlasová a mluvní rozcvička prozradila, že nezanedbatelný počet dětí, vybraných z okresního kola, má nesprávné návyky v používání hlasu. Neuvolněný hlas, křik, nezvyk zřetelné a srozumitelné artikulace.
V dramaturgii se projevily opakované stereotypy: tzv. „osvědčené“ ale nepříliš kvalitní texty (povzdech všech lektorů: „Kéž by už odlétla každoročně zpívající vrána v opeře.“). Závažnější dramaturgické omyly, jimiž jsou poškozovány děti, plnící pokyn pedagoga, by se ovšem neměly dostat z okresních přehlídek do vyššího kola. Je smutné, když děti mluví, aniž by chápaly, o čem (Jarní romance J. Vrchlického, lidová balada, uvedená jako „lidová báseň“).
Vhodně vybraný text, kde bylo znát vztah k obsahu, jsme ocenili u Marie Golkové (Ostrava) a Aleny Malé (Nový Jičín). Na postup do celostátního kola jsme doporučili Annu Veselou a Elišku Hajnou (Krnov). Obě děvčata mluvila s porozuměním k tématům, s nepodbízivou kultivovaností, jemnou stylizací a mimikou. Obě si získaly zaslouženou pozornost.
Jana Křenková

3. kategorie, kterou tvořilo 12 dětí (10 dívek a 2 chlapci), byla kvalitativně nejsilnější. Některé výkony se vysoce vymykaly průměru. I dramaturgicky byla tato kategorie velice zajímavá. Velkým zklamáním byla jen vystoupení obou chlapců. V případě Pohádky o velkém hladu, přednášené naprosto bez pochopení textu, bylo vidět, že je to jen zvenčí naučené. Druhý chlapec s povídkou Šimka a Grossmanna byl prokazatelný exhibicionista, ale neměl nad textem žádný nadhled. Zbytečné používání ilustrací gesty a pohybem spíše odváděly od obsahu textu jak recitátory, tak diváky – posluchače. I pro tuto kategorii platí slova Jany Křenkové o důležité úloze pedagoga, který by měl dětem ve výběru pomoci. Měl by vybírat text podle mentality daného dítěte, podle jejich schopností jak řečových, tak výrazových. Neměl by jim ubližovat ani výběrem, ani „nabiflováním“ intonací, gest, které nejdou z obsahu, ale jsou jen povrchním efektem.
Na postup do celostátního kola jsme doporučili Sáru Erlebachovou s textem Ivana Vyskočila Malý Alenáš. Sára je výrazná osobnost, má kvalitní techniku řeči, výraz, textu od počátku do konce rozumí. Umí jej dělit, vystavět. Drží pozornost diváků od začátku do konce- který vystavěla jako jasnou tečku. Pracuje i s diváky, je k nim zcela adresná, počká si na jejich reakce. Akcentuje významy, má cit pro slovo, umí pauzírovat, vypráví se zaujetím, ale i s nadhledem. Z celé přehlídky to byl jednoznačně nejlepší výkon – i proto jsme ji po vyhlášení výsledků nechali recitovat ještě jednou, jako ukázku toho, jak ANO!
Další postupové místo ve 3. kategorii získala Anna Božoňová s textem Miloše Macourka Křída. Vystavět Miloše Macourka je velmi obtížný úkol. Anička jej ale zvládla výborně. Její projev je chvílemi ještě dost dětský, ale díky porozumění textu a schopnostem sdělit ho divákům, působí přirozeně a uvolněně.
Ocenění poroty (bez dalšího postupu) udělila porota Barboře Balcárkové. Výběr textu Petra Nikla Holá pohádka byl výborným tahem. Je přesně pro její věk, od začátku jsme jí mohli věřit každé slovo, umí pracovat s významem slov, s rytmem glos, hesel… Celý přednes gradoval. Bohužel se ke konci „rozsypala“ banálním zapomenutím kousku textu. Následná nervozita ji pak limitovala – škoda. Je ovšem nesmírně talentovaná a věřím, že ji uvidíme i v dalších letech.
4. kategorie, 6 dívek a 5 chlapců, byla trochu zklamáním. Spousta jen povrchní deklamace, někdy až dětská, školní recitace. Přednášející většinou nesdělovali své pocity, názory, témata. Někteří dokonce přiznali, že se zúčastnili jen z povinnosti. Výběr a recitace písně Jiřího Suchého hned dvěma recitátorkami byl totální omyl. Pod zdánlivou jednoduchostí textu je ukryta jeho poetičnost. Její pochopení se ale v přednesu nepromítlo. Dopis Taťány Oněginovi už vůbec nepatří do úst 13-leté dívenky. Opět jen deklamace, byť slušně artikulována – ale bez pochopení obsahu. Nezvalova báseň Sbohem a šáteček byla příliš patetická a doprovázená přehnanými gesty a ilustrací. Zdála se být spíše protrpěnou. Stejně tak text Miroslava Černého Když ti svítí zelená. Řečové nedostatky, ale hlavně – naprosté nepochopení tématu.
V této kategorii musela porota sáhnout i po druhých textech některých recitátorů – a dá se říci, že teprve ty rozhodly o možných nominacích na postup – byť ne příliš jednoznačných…
Pro postup do národní přehlídky porota doporučila nakonec Matěje Šumberu a Denise Kuboně. Ocenění poroty (bez doporučení) získala Jana Rubinová.
Matěj Šumbera přednesl Relativnost pohybu a klidu od Karla Bartušky. Umí pracovat s nonsensem, má text velmi dobře vystavěný, škoda jen drobných řečových nedostatků. Ve druhé básni Miroslava Holuba Dveře byl daleko přesvědčivější. V obou případech jsme ocenili skvělý autorský přístup k interpretaci.
Denis Kuboň v prvém textu Josteina Gaardera Dívka s pomeranči přesně a za sebe sděloval téma, pracoval s rytmem, uměl si počkat na reakci diváků. Zbytečně místy ilustroval vyprávění gesty. I jeho druhý text: Josef Kainar: Mladý šofér byl výrazně lepší. Naprosto suverénně ten krátký text do diváků vypálil. Zase je ale škoda technických nedostatků řeči.
Jana Rubinová si vybrala text Petra Smetany Malíř a moře. Cítí velmi dobře rytmus, rým, umí s nimi ve stavbě pracovat. Je velmi přirozená a příjemná ve sdělení. Vytknout bychom mohli přílišnou „přeslazenost“, její nadšení už je pak monotónní a neuvěřitelné. Jejím druhým textem byly Starožitnosti Petra Kopty. I Jana byla daleko lepší ve druhém textu. Je opravdu talentovaná, ale potřebovala by systematické a poučené vedení.
Závěrem lze konstatovat, že přehlídka měla celkově velmi slušnou úroveň a byla dobře zvládnuta organizačně. Jen bych do budoucna velmi doporučoval buď dvě poroty (na mladší děti a pak na 3. a 4. kategorii), nebo přehlídku rozdělit do dvou dnů. Není v lidských silách podrobně se věnovat v jednom dni všem kategoriím, nebyli jsme schopni podrobně zvládat tu nejdůležitější část přehlídky – rozhovory s recitátory a jejich vedením.
Lektorský sbor pracoval ve složení: Saša Rychecký, Helena Skálová, Jana Křenková, Iveta Kocifajová a Ilona Žilinská.
Saša Rychecký