Texty: VOZÁRIKOVÁ, Jana: Přehlídka dětského divadla Ostravské Šupinky, 12.4.2014. Deník Dětské scény, č. 0., str. 30 - 31, 13.6.2014.

PŘEHLÍDKA DĚTSKÉHO DIVADLA
OSTRAVSKÉ ŠUPINKY
12. DUBNA 2014

Ostravské Šupinky letos nabídly osm různorodých představení, a tak měla porota ve složení Eva Polzerová, Hana Cisovská a Jana Vozáriková skutečně o čem diskutovat mezi sebou i s vedoucími v následných rozpravách. Stejně tak se i mladí „divadlomilci“ mohli vzájemně inspirovat a sledovat zajímavou mozaiku. Od představení, která zachycují první trochu nejisté krůčky některých souborů, až po poučenou a důslednou divadelní práci. A jak už to u dětského divadla bývá, žádná cesta není bez rizika a zároveň jsou všechny otevřené a možné. Nejlépe si na tomto nejistém ledě vedla dvě představení.
Inscenace A pak se to stalo, Dětského studia DLO Ostrava vedeného Hanou Volkmerovou je dramatizací tří pohádek, které se vtipně snaží komentovat situace z běžného života dětí. Předloha odpovídá, rozsahem i jednoduchostí situací, možnostem a dovednostem hráčů. Lektorský sbor ocenil volbu divadelních prostředků, které jsou symbolické (míč je hlava, dlouhý provaz je nezvladatelná tkanička apod.) a také způsob, jak je s nimi na jevišti zacházeno. Celá inscenace má svižný temporytmus, až na poslední příběh, který by zasloužil dotažení a zpřesnění jednání. Vedoucí dobře zvolila způsob podpory dětí na jevišti - jednoduché zvuky, které jednání komentují, ale také podporují již zmíněný temporytmus. Poněkud v rozporu ke kvalitě zvolených divadelních prostředků, inscenačního nápadu i režijní práce je pokulhávající vybavenost dětí, jak po stránce mluvních dovedností, tak soustředění, vzájemného jednání a plného nasazení. Schází přirozená dětská hravost a tím i celkové vyznění inscenace zůstává jen v popisu, není sdělen postoj dětí k hraným situacím. Přesto se rozhodl lektorský sbor doporučit inscenaci do širšího výběru. Domníváme se, že by mohla být inspirací vzhledem k čistotě a nápaditosti zvolených prostředků.
Opavské soubory Štěk a Štěkáček s vedoucím Danielem Kollmannem se na letošním ročníku představily s úpravou klasické předlohy. Štěk, jehož interpreti jsou věkově starší, zvolil adaptaci pohádky Zlatovláska. Jejich Zlatohlava nabídla řadu aktualizací a her s jazykem. Na obojí jsme u tohoto opavského souboru zvyklí, stejně jako na řadu písní, které celé představení rámují. Tentokrát však celek zapůsobil dost nevyváženě. Divák se tak mohl bavit lehkostí a přirozeností jednání postav a vtipně pojatou choreografií. Jindy však naopak trochu trnul, když inscenace balancovala na hraně prvoplánovosti.
To, k čemu Štěk nakročil, dokázal Štěkáček zdařile dotáhnout. Ve svém představení STA.PO.ČE. se opaváci opřeli o Staré pověsti české. Soubor k notoricky známé předloze přistoupil hravě a originálně. Vedoucímu se podařilo přepracovat námět do živého, dětem blízkého jazyka a za pomoci vtipných a nápaditých aktualizací společně vytvořili představení, které diváka vtáhne do děje již v úvodu. Až na některé situace se dětem daří udržet svižný temporytmus po celou inscenaci.
Lektorský sbor oceňoval zejména přirozený projev dětí, které klasickou látku uchopily bez zbytečného patosu a oživily ji svým autentickým pojetím. Zaujala nás i práce souboru v hromadných scénách. Všimli jsme si rovněž propracovaných zpomalených akcí či neotřelých nápadů v živých obrazech.
Vedoucímu bylo doporučeno zamyslet se nad vyústěním inscenace a propracováním konce, který se zatím jevil jen jako naznačený. Společně jsme pak ještě hovořili o kostýmech, které mnohdy působily až zavádějícím dojmem. Stejně rozporuplně na nás působila použitá reprodukovaná hudba. Ta dokreslovala atmosféru představení, ovšem mnohdy působila až rušivě a ubírala projevu dětí na srozumitelnosti.
I přes zmíněné výhrady se lektorský sbor rozhodl navrhnout opavský soubor na národní přehlídku. Jedná se o zábavné a hravé představení, které zaujme a pobaví a může být zajímavou inspirací pro práci s větším kolektivem dětí.
Soubor ZŠ Vrchmeni Opava veden Evou Vašíčkovou přijel na přehlídku s představením Pohádky naruby. Porotu zaujal především přirozený herecký projev řady interpretů. Z jeviště doslova sálala energie a nasazení dětí. Přímo překotné tempo však mnohdy znemožnilo divákovi vstřebat a užít si množství nápadů a vtipných situací. Řada motivů a odboček také odváděla pozornost. Víme, jak snadno se z dětského projevu necitlivým vedením vytrácí spontaneita. Tu mají Vrchmeni na rozdávání. I přesto se budeme těšit, zda a jak bude v dalších představeních Vrchemům slušet pevnější režijní vedení.
Autorské představení Z deníku Isabely souboru Rebelové ze ZŠ Komenského Nový Jičín vytvořili sami interpreti jako reflexi jejich každodenního života. Jednoduchou dějovou linku kratičkého příběhu tak provázejí silně aktuální prvky a motivy jako jsou internetová a mobilní komunikace. Isabela nám dává nahlédnout do tajů svého prvního zamilování. Vše se však odehrává jen nahodile a situace nejsou vystavěné. Děti se na jevišti teprve oťukávají. Doufejme, že jejich postup do krajského kola přehlídky jim i jejich vedoucí Petře Běhalové dodá sebedůvěru a touhu po společném divadelním hledaní a nacházení.
Divadelní soubor Zvonek z CVČ Astra ve Frenštátu pod Radhoštěm zvolil k inscenaci předlohu Jamie a upíři. Napínavý příběh se stal pro soubor opravdovým oříškem a dle slov vedoucího Jiřího Hausera jsou teprve na počátku cesty a plánují ještě rozpracované představení dokončit a doladit. Nyní vše plyne v trochu monotónním tempu a bez gradace zásadních situací a motivů. Jednotlivé scény postrádají výraznější oddělení a to vše přispívá k nepřehlednosti a divák se tak v inscenaci brzy ztrácí. Soubor a hlavně jejich vedoucího čeká ještě mnoho práce a tolik potřebné odvahy vzdát se řady oblíbených, ale slepých odboček.
S kratinkým pohybovým pohlazením přijel soubor Fantazie, ŠD Tyršova z Nového Jičína. Jejich vedoucí Věra Matýsková pracuje s těmi nejmenšími dětmi prvním rokem a společně vytvořili jemnou a čistou, poeticky laděnou koláž. Porota ocenila hlavně soustředěný výkon dětí, které si i v poměrně velkém počtu osvojily základní vnímání jevištního prostoru a dynamiky.
Na závěr společně stráveného dne plného divadelních zážitků si pro nás soubor Čokíci ze ZUŠ Karviná připravil představení Havrane z kamene pod vedením Lucie Semančíkové. Inscenace nabídla asi nejzajímavější téma krajského kola. K nejsilnějším okamžikům patřily hromadné scény čarodějnic, kde soubor zdařile pracoval s tempem, dynamikou a vybudovaná atmosféra vtáhla dokonale do děje. K známé předloze přistoupil karvinský soubor velmi zodpovědně a mohli jsme se potěšit velmi čistým představením, které citlivě a účelně využilo zvolených výrazových prostředků. O to rušivěji potom bohužel působily momenty, situace a postavy, které harmonii zajímavého představení narušily. Text Tomáše Pěkného klade velké nároky na režijní i interpretační práci. Porota proto v následné rozpravě živě diskutovala o limitech, které s sebou v takových případech přináší dětský herecký projev.
Mohu s klidným svědomím napsat, že poslední ročníky vykazují jeden nesporný fakt. Že totiž dětské divadlo v moravskoslezském kraji žije a pulsuje, že nepřešlapuje, i když někdy ukročí vedle a někdy i dost odskočí. Tatam jsou představení svázaných děti odříkavajících nepochopené texty. A to je jistě zásluha všech, kteří dětským divadlem žijí. Třeba i právě vás, kteří čtete tento pokus o zachycení Ostravských Šupinek 2014. Díky.
Jana Vozáriková