Texty: ODEHNALOVÁ, Jana: Vlna pozitivní energie na jevišti. Časopis Rosník č. 4, 2013/2014, s. 7-9.

Vlna pozitivní energie na jevišti
Dne 25. dubna se školní dramatický kroužek vydal reprezentovat školu na krajské kolo soutěže Dětská scéna. Předcházelo tomu mnoho událostí a můžeme říci, že se pomalu stáváme mistry v řešení nečekaných situací. Po vánočním vystoupení jsme přemýšleli, kde dále prezentovat naši hru Hrátky s čertem. Chtěli jsme také vědět, zda obstojíme ve srovnání s dalšími školními soubory. Po delším pátraní na internetu jsme zjistili, že existuje soutěž Dětská scéna. S vervou jsme se pustili do vyplňování přihlášky. Narazili jsme hned na prvním řádku. Stálo tam: Název souboru. Jméno jsme doposud bohužel neměli. Padaly různé návrhy, jako vhodný nám ovšem nepřipadal žádný. Vzali jsme si na pomoc slovník. Hledali jsme slovo, ve kterém by byl obsažen název našeho města. A ejhle, objevili jsme slovo pštrosice. Na světě byl název a zároveň slovní hříčka Pšt-rosice. Citoslovce pšt ostatně používáme na zkouškách docela často, protože členové souboru bývají docela rozverní. Další kolonky v přihlášce už naštěstí nebyly tak zapeklité. Pro výběr do krajského kola bylo dále nutné zaslat videonahrávku z představení nebo zkoušky. Jaké štěstí, že jsme naše vánoční vystoupení natáčeli. Paní učitelka Folvarčíková video upravila a dokonce nám vytvořila logo. Nezbývalo než čekat, jestli projdeme výběrem. Když nám přišla pozvánka do krajského kola, měli jsme opravdovou radost. Pocit štěstí ale vystřídalo zděšení. Vždyť máme tak málo času. Začal zase kolotoč zkoušek, abychom si neudělali ostudu. Čím déle jsme trénovali, tím více jsme měli pocit, že k dokonalosti máme daleko. K tomu onemocněl jeden z hlavních hrdinů a chyběl na několika závěrečných zkouškách. A pak další skoro neřešitelný problém – jak přepravíme naše kulisy. Ještě že máme v souboru šikovné montéry, chvíli si kulisy prohlíželi a nakonec je rozložili tak, aby se daly naložit do osobního auta (a ne do různých typů náklaďáků a dodávek, jak někteří zpočátku navrhovali). A zase vypomohla paní učitelka Folvarčíková, která kulisy odvezla na místo činu. Nastal den D. Na autobusové zastávce se ráno sešla parta mladých lidí, kteří vypadali, že se domů jen tak vrátit nehodlají. Každý měl s sebou tašky plné věcí. To víte, andělská křídla, princeznovské šaty nebo kostým čerta do kabelky nenarvete.
Ve SVČ Labyrint v Brně se sešlo celkem osm dětských souborů. Mnohé z nich pracují už několik let a mají daleko více zkušeností. Porotu tvořili pedagogové z umělecky zaměřených vysokých škol, jako jsou JAMU nebo DAMU. Porotci byli opravdu velmi zkušení a také přísní. Po vystoupeních následovala diskuze, na které se jednotlivá představení podrobně rozebírala.
Naše vystoupení bylo zařazeno do odpolední části. Trochu nás z toho jímala hrůza – jiné jeviště, složitější způsob osvětlování, velká konkurence a přísné oko poroty, kterému neunikne ani nejmenší chybička. Rozhodli jsme se bojovat. V polední pauze jsme smontovali kulisy, herci se převlékli do kostýmů, osvětlovač si vyzkoušel všechny knoflíky a páčky a nápověda si našla vhodná místa.
A představení mohlo začít. Herci se vrhli na pódium a bez jediného zaškobrtnutí zahráli celé představení. Po celou dobu byla cítit ta obrovská snaha, kterou do svého vystoupení dávali. Všichni opravdu hráli jako o život.
I když nám při diskuzi porota vytkla některé nedostatky, všichni se shodli na tom, že z jeviště na ně působila obrovská energie od první do poslední minuty. Byli jsme pochváleni za perfektně naučený text i za kulisy. Nejvíce nás potěšilo, že porota konstatovala, že je vidět, že v Rosicích divadlo opravdu žije.
Přestože jsme nepostoupili do celostátního kola (ostatně porota naznala, že žádný ze souborů není tak dokonalý, aby se celostátního kola mohl zúčastnit), určitě jsme se neztratili a neudělali ostudu. Děkujeme všem členům souboru za vzornou reprezentaci školy i Rosic. V naší práci budeme určitě pokračovat a uděláme všechno pro to, aby divadlo v Rosicích jen kvetlo!
Za divadelní soubor Pšt-rosice
Mgr. Jana Odehnalová