Texty: Netolice: Dějiny ochotnického divadla v Netolicích

Dějiny ochotnického divadla v Netolicích ex http://www.bazagraphic.cz/divadlo/pages/historie.html (141105)

Lidové divadlo zapustilo kořeny v Netolicích již na sklonku 18.století. Z počátku hráli ponejvíce studenti, ale již v prvních letech 19.století se utvářely v Netolicích divadelní kroužky, jimž byla zvláště přízniva doba obrozenecká. V archivních dokladech města se nachází jmenný seznam 40 divadelních ochotníků z r.1843. Po několikrát s opakované žádosti došlo konečně k povolení založení spolku divadelních ochotníků TYL v Netolicích rozhodnutím c.k. místodržitelstvím v Praze 30.7.1883. Ustavující valná hromada se konala 3.11.1883 za účasti 50 zakládajících členů.

Zakladatelem divadla v Netolicích už v první polovině 19.století byl netolický rodák lékař MUDr. Josef Kudrna. Shromažďoval kolem sebe mladé divadelní nadšence, byl organizátorem a režisérem, později protektorem a mecenášem ochotnického divadla. Svým rozhledem a vlivem umožňoval v Netolicích hraní divadla ve velkém rozsahu i kočujícím divadelním společnostem. Byl jejich dobrodincem a zvláště byl přítelem a mecenášem Josefa Kajetána Tyla. Svědčí o tom Tylův dopis z r.1845 poslaný MUDr. Kudrnovi. V dopise Tyl děkuje za podporu poskytovanou pro vydávání svých spisů. MUDr. Kudrna osvědčuje své přátelství Tylovi tím, že za ním těžce nemocným zajíždí roku 1856 do Vodňan, ošetří ho a posílá do Plzně, kde Tyl téhož roku umírá.

Pilířem netolického divadla v našem století se stal pan František Honsa. Od dětství jej divadlo k sobě přitahovalo. Ačkoliv sám divadlo nikdy nehrál, celým srdcem se věnoval režii od r.1909 do r.1957, kdy se 9.září rozloučil Tylovými Kutnohorskými havíři, v nichž titulní role vytvořili paní Marie Borovková a Zbyněk Moravec z Rábína. Od r.1927 byl František Honsa nepřetržitě předsedou divadelního spolku až do r.1951. Dále pokračoval jako vedoucí divadelního odboru osvětové besedy do r.1957. Pak se věnoval kronikářské a dokumentační činnosti až do svého skonu v r.1971.

Po panu Františku Honsovi vedli divadelní soubor a režírovali Josef Mikeš, Josef Němeček, Ladislav Pinter a od r.1974 stále Anna Pešková. Jako režiséři působili též Václav Troch, Zbyněk Moravec, Zdeněk Bubeník, Evžen Stříbrský, Václav Piloušek, Jana Filištejnová, Věra Brabcová, František Sklář, Vlasta Mikešová, Vladislav Borovka a Mirek Mikeš, který režíruje nepřetržitě od roku 1992 = všechna divadelní léta v zahradě zámku Kratochvíle.

Do roku 1869 se hrálo divadlo v Netolicích v hostinských sálech. V uvedeném roce byla na náměstí postavena radnice na čtvercovém půdorysu, jejíž 4 trakty svírají prostorné nádvoří. V zadním traktu radnice byla současně vybudována stálá scéna, jež se stala trvalým působištěm souboru.

V Netolicích hrály často i kočovné společnosti až do r.1944. Je zaznamenáno 124 pobytů, z nichž některé trvaly i 3 měsíce nepřetržitě, hrálo se denně. V roce 1896 hrál v Netolicích Jindřich Mošna, který ve svých vzpomínkách napsal „Netolice-dobrá štace“.

Nutno vzpomenout, že divadelní spolek Tyl dával ve spolupráci s hudebním spolkem Gregora také operety na vysoké úrovni. Vzpomínáme na lékaře Zdeňka Malce a na sbormistra, mecenáše a choreografa Fráňu Kováře. Od roku 1945 přijížděla o Netolic i profesionální divadla pražská, Jihočeské divadlo Č.Budějovice, Horácké divadlo z Jihlavy a Krajské divadlo Příbram, která zde uskutečnila 60 představení.

Velké stavební úpravy se v divadle konaly v letech 1907 a 1920, kdy bylo zavedeno elektrické osvětlení. V r.1922 byla rozsáhlá přestavba přemístění jeviště na protilehlou stranu a spádové hlediště. Byla pořízena nová opona – pohled na město – od divadelního malíře Ferta z Brna. Roku 1936 byl zaveden střídavý proud, 1937 bylo rozšířeno orchestřiště pro 25 hudebníků.

Před rokem 1938 hrával spolek TYL v létě svá představení ve výletní lesní restauraci „Ján“ v Netolicích. Dále si soubor Tyl zahrál pod širým nebem v r.1964 hru Jana Bora Zuzana Vojířová, v roce 1965 sehrál soubor hru C.Goldoniho Lhář a 1966 hru Rybníkář Kuba (hrál V.Pivoňka z Vodňan). Hrálo se ve večerních hodinách při umělém osvětlení v nádvoří radnice s kapacitou 400míst. Opětovně se hrálo pod širým nebem v zahradě zámku Kratochvíle. František Max Kovář napsal tři hry ze života Rožmberků (Kateřina, Kajícník a Záviš), které sám obsadil a zrežíroval. V létech 1992 a 1993 uváděl soubor v zahradě zámku Kratochvíle opět hru Zuzana Vojířová. Tím začala tradice „Divadelních lét v zahradě zámku Kratochvíle“, která dosud trvá.

Od r.1977 poskytovali souboru metodickou pomoc herci činohry JD z Č.Budějovic. Byli to Milan Jedlička, René Přibyl a do roku 1989 Petr Šporcl.

Výrazné divadelní osobnosti, které v Netolicích účinkovali: T.Pištěk, F.Krumlovský, K.Želenský, J.Mošna, J.Plachta, M.Svobodová, A.Nedošínská, J.Skupa, J.Pospíšil, L.Hermannová, O.Hradecký, D.Neumannová, K.Roden, N.Gollová a další.

Po roce 1990 netolický ochotnický spolek vybírá hry především českých autorů, převážně klasiků české dramatické tvorby (B.Němcová, A.Jirásek, J.Drda, J.K.Tyl, L.Stroupežnický). Jejich hry mají mnoho společného. Je to především vyjádření lásky k rodné zemi, opěvování jejich krás a také zdůraznění našeho rodného českého jazyka. Tyto hry zdůrazňují krásu tělesnou a krásu lidské duše. (Dávají i varující vykřičník – „žena je nástroj ďáblův!“) Ukazuje dobré vlastnosti našich lidí, jejich pracovitost, ochotu, poctivost, šikovnost. Na druhé straně je obvykle potrestána chamtivost, lež, vychytralost, faleš a nepoctivost. Vidíme zde vytříbený smysl autorů pro legraci, různé taškařice na úkor hlupáků a podobně. Tam, kde lidská síla nestačí, přicházejí na pomoc tajemné síly a bytosti a jejich kouzelná moc. Můžeme jmenovat, čerty, vodníky, víly, hejkala či anděla. České hry ukazují, že opravdová láska dovede překonat všechny nástrahy a překážky a že česká písnička je bohatstvím národa, drogou, všelékem. A že jí není nikdy dost.

V současnosti má spolek divadelních ochotníků TYL 35 členů ve věku od 10 do 80 roků. Soubor zajíždí na své „pravidelné štace“ pod širým nebem do Vadkova, Tažovic, Hlavatců, Borové Lady, Holašovic a dalších více či méně vzdálených míst.