Texty: Jan Sojka: Hodina historie, V. Gardavský, recenze v Plzeňském deníku, 2014

Sojka hledá vtipně poučení v dějinách

Po „velkých plátnech“ z per světových i českých klasiků (Čechov, Čapek) a přiblížení moderní francouzské dramatiky (Confortés) obrátila Společnost divadelních nadšenců SPODINA svoji pozornost ke hře, respektive hříčce současného plzeňského autora Jana Sojky Hodina historie. Všestranný literát – básník, prozaik a dramatik Sojka je mezi divadelníky znám především jako kmenový autor i protagonista Antidivadla, přesto právě ve své volné tvorbě překračuje již osvojenou „hravost křepčení nad zábavnými slovními obraty a jevy stavěnými do absurdních kontrastů a souvislostí“ směrem k závažnějším výpovědím, jak to trefně v programu zmiňuje režisér nejnovější inscenace Jakub Zindulka. Jeho slova potvrdila již tragikomedie Ženy v (ne)pokoji uváděná souborem JakoHost a vrchovatě nyní i aktovka Hodina historie v provedení SPODINY.
Člen činohry Divadla J. K. Tyla v Plzni a umělecký vedoucí SPODINY Zindulka na nejjednodušší možné scéně (řečnický pult a školní tabule) prostřednictvím tvárných herců velice živě a poutavě nechal poodhalovat mnohé absurdity a nelogičnosti dějin, na které jsme si zvykli, a nevnímáme, že absurdní jsou. Dalo by se říci, že inscenace je v nejlepším smyslu slova „výchovná“, divák se nadmíru zábavnou, nejednou i nenásilně interaktivní formou nechává rád poučit o různých detailech a zajímavostech historie, po kterých by jinak sám jistě nepátral. Ačkoli se děj odehrává na akademické půdě, nejspíše každý si vybaví svá školní léta na libovolném stupni.
Lví podíl na úspěchu představení má bezpochyby přesvědčivé ztvárnění nejednoduché hlavní postavy hry, docenta Kulta, Ph.D. (František Šimánek), přezdívaného kult osobnosti. Za katedrou se nečekaně objevuje jako zapálený hostující pedagog z vídeňské univerzity, aby zaskočil za profesora Nehodu, který byl hospitalizován v psychiatrické léčebně. A my zjišťujeme, že historie je vskutku k zešílení. Přestože se Kult chystá odpřednášet dějiny 20. století, neodpustí si dějepisnou rozcvičku napříč věky, neboť kdo se nechce poučit z dějepisectví, jako by po sobě nesplachoval toaletu – cituje prof. Charlestona z Manchesteru. Vzpomenete si například, kdy padl král železný a zlatý, kromě toho, že to musela být pěkná rána? Docela závažným momentem je zveřejnění vize možného návratu v čase, kdy každý se může rozmýšlet, v kterém okamžiku by bylo vhodné dějiny změnit. Za zvuku velice známé melodie pravidelně přerušují přednášku dva totální mimoňové, školníci Pepa (Ivo Hýbl) a Venca (Marek Velebný) inspirovaní nejspíš populárními řemeslníky Patem a Matem. Dělný lid se zlatým srdcem reprezentuje v přesné nadsázce uklízečka (Olga Ženíšková), která si i s gustem rozečte docentovu přednášku, když ten si odskočil vykonat svou pravidelnou potřebu: „Bohové stvořili svět a tím vyčerpali všechny své možnosti…“ Snad se na prknech Divadla Dialog dočkáme i další Sojkovy hry v nastudování SPODINOU.