Texty: DEJL, Jaroslav: Přehlídka divadelních souborů kraje Vysočina - Třebíč 11. 4. 2013. Deník Dětské scény, č. 0., str. 24 - 25, 7.6.2013.

přehlídk a divadelních souborů kraje
Vys očina - Třebíč 11. 4. 2013

Konala se ve čtvrtek 11. dubna 2013 v Národním domě na Karlově náměstí v Třebíči.
Organizoval ji Dům dětí Třebíč a Městské kulturní středisko Třebíč. Výsledky své celoroční práce si navzájem předvedlo devět souborů. A hned můžeme říci, že se soubory rozdělily do dvou skupin.
První skupinu tvořily soubory, jejichž vedoucí používají ke své práci s dětmi postupy dramatické výchovy, rozvíjejí fantazii nejen malých herců, ale i
diváků, zdokonalují schopnosti a dovednosti členů svých souborů. Zároveň i dramaturgicky jsou jejich inscenace v pořádku.
Soubor ÁČKO ZŠ Třebíč, Týnská (ved. Jaromíra Kratochvilová)
Indické pohádky (Miroslav Slavík)
Vedoucí souboru si vybrala ze Slavíkových Indických pohádek tři – Opice zahradnicí, Opice a pták a Pohádka o papouškovi. Jedná se o starší žáky (14 děvčat a 2 kluky), kteří jsou hlasově i pohybově velmi dobře vybaveni. Vnímají jeden druhého, snaží se rozehrávat mizanscény. Jedná se o představení na pomezí recitačního a divadelního představení. Je přehledné a srozumitelné. Scénicky nápaditá je například scéna, kdy správce mluví s opicemi na stromě. Kluk stojí v pozadí a dívá se nahoru, děvčata – opice, sedí na forbíně a dívají se dolů. Jednoduché a vtipné. Hraje se na prázdné scéně, scénickými prostředky jsou pouze deštníky, které se proměňují ve stromy, knihy, klec atd. Kostýmování je jednoduché – bílé kalhoty a barevná batikovaná trička. Každá pohádka má závěrečnou pointu, pouze u závěrečné chyběla, a tak byl konec rozmazaný, ale to vedoucí jistě jednoduše odstraní. Někdy by šlo více pracovat s intenzitou hlasu. Ještě by to chtělo onu pověstnou jiskru, aby přestavení více přeskočilo k divákům. U tohoto souboru bylo zajímavé, že nebyl původně z okresní přehlídky doporučen – prý neměl kostýmy (ouška a ocásky). Až na zásah ředitele krajské přehlídky byl zařazen do krajského kola.
Soubor byl doporučen do širšího výběru celostátní přehlídky.
Soubor Úžasní rebelové, ZUŠ Jana Štursy, Nové Město na Moravě (ved. Kateřina Šteidlová)
František a tajemná zahrada (Pavel Čech: O Zahradě)
Vedoucí souboru druhý rok pracovala s textem půvabné Čechovy knížky. Jedná se o dramatizaci, která nabízí množství prostoru pro rozvíjení fantazie dětí. Inscenaci vytváří šest dětí mladšího školního věku. Děti jsou přiměřeně vybaveny jazykovými a pohybovými dovednostmi. Mají jasno o čem a proč se hraje a kde se co děje. Pracují pohybem a slovem. Jedná se o křehké, milé, působivé a poetické představení. Jednoduchý znak čepice a klobouku zobrazí Františkovo stárnutí. Reprodukovaná hudba dotváří atmosféru a někdy i určuje temporytmus představení. Jedná se o ukázku metodického, citlivého vedení dětí prostředky dramatické výchovy.
Soubor byl doporučen do širšího výběru celostátní přehlídky.
Soubor Lety do oblak, ZUŠ Jana Štursy, Nové Město na Moravě (ved. Kateřina Šteidlová)
Lichožrouti (Pavel Šrut)
Sedm dětí mladšího školního věku si hraje s volnou dramatizací na náměty z knihy Pavla Šruta Lichožrouti. Na rozdíl od předchozí skupiny se snaží již o větší a rozměrnější představení. Pracuje se s prostorem, světlem, zvukem, střihem, vytvářením situací. Někdy dochází ke zmatení, kde se momentálně nacházíme, kudy odcházíme. Představení doprovází i zajímavá hudba. Děti mají mezi sebou kontakt, hraní je evidentně baví. Je to zároveň materiál, na kterém se dá dále pracovat.
Soubor Hadřík, ZŠ Havlíčkova, Jihlava (ved. Jana Krásenská a Alena Hromádková)
Hráli jsme si s holkama na obchod (René Goscinny. Mikulášovy prázdniny) Šestnáct dětí v mladším školním věku rozehrává dramatizaci jedné kapitoly z populární dětské knížky o Mikulášovi. Začíná se jakoby „dvorečkem“ – přicházejí děvčata a hrají si. Přicházejí kluci a začíná příběh. Jeho problémem je, že je upovídaný, sice pěkně a vtipně, ale jsou to slova, slova. Zajímavé to začíná být v okamžiku, kdy si děti hrají na prodávání, dojde ke rvačce. Je to milé, přirozené.
Soubor Hadr, ZŠ Havlíčkova, Jihlava (ved. Jana Krásenská a Alena Hromádková)
Stanice Jetý (kolektivní improvizace)
Čtrnáct dětí staršího školního věku si samo vytvořilo sled scének a hororového příběhu zasazených do rámce příběhu Lucky. Představení začíná upozorněním, že je pouze pro silné povahy. Lucka se má učit, ale raději sleduje televizní programy. Ty ji v jednom okamžiku vtáhnou do sebe. Jednotlivé programy jsou vytvářeny improvizacemi, vyvrcholením je program – horor – finále soutěže Vsaď svůj život. Má překvapující závěr. Ano, děti jsou uvolněné, v improvizacích přirozené. Ale výsledkem je přece jenom sled jednotlivých scének.
Vedoucí souboru dostaly čestné uznání za pedagogické vedení.
Druhou skupinu tvořily soubory, které lze zařadit mezi „sousedské divadlo“. Vytvářejí školní představení určená pro danou školu, spolužáky, rodiče. Nezabývají se dramatickou výchovou, snaží se o nápodobu velkého divadla. Většinou malují kulisy, šijí dokonalé kostýmy s oušky a ocásky, namalují fousky. Předlohy nejsou většinou moc kvalitní, jsou upovídané. Ale proč ne. I tato představení mají své místo pod sluncem.
Divadelní kroužek ZŠ Čáslavice (ved. František Pejchal)
Malá pohádka o veliké věci (autorský text vedoucího)
Třináct dětí hraje jednoduchý pohádkový příběh o slepičce, kohoutkovi, koze a beránkovi, kteří žijí klidně v chaloupce. Jednoho dne se jim tam nastěhuje liščí rodinka. Sluníčko jim poradí, aby ji společně vypudili. Vedoucí je doprovází na harmoniku. Vše je doplněno jednoduchými písničkami. Děti jsou až moc ukázněné a narežírované. Pěkná je jednoduchá kulisa chaloupky.
Soubor Klíč, ZŠ Senožaty (ved. Dana Pípalová)
Čertovské tancování (podle pohádky Taneček přes dvě pekla z knihy Králi, já mám nápad od Miloše Kratochvíla)
Pokus o velkou iluzivní pohádku. Hraje se v malované výpravě (peklo 1. a 2. kategorie, venkovská hospoda), v kostýmech a parukách, děj provázejí písničky. Text je upovídaný, což je základní problém této inscenace, objevují se i trochu násilně vsazené aktualizace, např. automat na potravu. Zmatek se objeví i v hracích prostorech. Základní problém je v obsazení hlavní mužské postavy dívkou. Děti se snaží, co mohou. Před spolužáky měly určitě velký úspěch.
Soubor HERKY, ZŠ TGM, Moravské Budějovice (ved. Věra Pokorná)
Dívčí válka (Vlastimil Peška: Dívčí válka)
Jedná se o úpravu části Peškova textu, který vznikl pro brněnskou Radost či jeho ořechovský soubor. Toto jeho představení se hraje pro dospělého diváka, je určitě doplněno písničkami.
Pokud soubor při inscenování některé části vynechá, je text upovídaný. Navíc je nevhodně oživen „teploušem“ (označeno takto i ve scénáři souboru). Není moc co hrát. Zmatek je i v použitých rekvizitách a malované scéně. Kostýmy děvčat jsou důsledně stylizované, kluci jsou oblečeni nahodile. Něco je hráno v nadsázce a něco v prožitku (odtahování mrtvol z boje – ale to zajímavější, tedy boj, se odehrává za scénou). Hrají starší děti, asi nadšeně, ale… Škoda, jistě jsou moc šikovné.
Soubor Dramaťáček, ZŠ TGM, Moravské Budějovice (ved. Věra Pokorná)
Měla babka čtyři jabka (volně podle Vlastimila Pešky)
Rozehraná pohádka o koze. Šikovné děti. Škoda, že se opět objevila ouška a ocásky. Problémem byl i sborový skandovaný přednes, který postrádal logiku a smysl.
Lektorský sbor pracoval ve složení Jana Procházková, Jiří Pokorný a Jaroslav Dejl.
Jaroslav Dejl