Texty: GREGOROVÁ, Vlasta: Přehlídka dětského divadla Louny, 11. 4. 2014. Deník Dětské scény, č. 0., str. 14 - 15, 13.6.2014.

PŘEHLÍDKA DĚTSKÉHO DIVADLA
LOUNY, 11. DUBNA 2014

Krajská přehlídka proběhla stejně jako loňského roku pod patronací Městské knihovny Louny. Pečlivě připravená přehlídka s neformálním zájmem organizačního týmu přispěla k příjemné atmosféře všech tří dnů.
Zahajovací páteční den byl ve znamení přehlídky divadelních představení v prostorách Klub(ovny) Luna.
Úvodní vystoupení souboru ZUŠ F. L. Gassmanna z Mostu pod vedením Pavla Skály poskytlo přítomným příjemný zážitek z představení klasické pohádky Cínový vojáček H. Ch. Andersena dramaturgicky zpracované vedoucím souboru. Využití stínohry loutek s paralelním děním hereckého projevu dětí na jevišti ozvláštnilo a podtrhlo poetiku předlohy. Děti ze souboru prokázaly vysokou vybavenost jak po stránce pohybové, tak i mluvního projevu. Jejich zaujatý, ale střídmý projev ukazoval na plné pochopení poselství tohoto pohádkového příběhu. Poněkud diskutabilně se jevila hudební složka představení, která v některých momentech přebila křehkost příběhu hlasitostí. Navíc využití melodie notoricky známé písně z filmového příběhu může nechtěně odvrátit divákovu pozornost a asociovat mu vzpomínku na zcela jiný příběh. Při diskuzi s lektorským sborem si byl vedoucí souboru této skutečnosti vědom, de facto ji sám pojmenoval. Vystoupení bylo navrženo na přímý postup do celostátní přehlídky.
Dvě představení – dva (I. Ulrichovou) zdramatizované příběhy z knihy Sedm strašidelných příběhů od Briana Jacquese a – jedna vedoucí Martina Janáková. Šlo o Prolhaného Henryho v podání souboru Blik-cvak- příjem a o představení Jamie a upíři souboru ZUŠ z Varnsdorfu. Výběrem textů pro obě skupiny prokázala vedoucí cit pro kvalitní text a touhu většiny dětí po vtipných, trochu praštěných příbězích. Děti v obou skupinách humor a nadsázku pochopily. Určitá věková nezralost a dosažený stupeň vybavenosti (především v oblasti vzájemné komunikace a naslouchání partnerovi na jevišti) je však limitovalo podělit se s diváky více o humorný nadhled obsažený v těchto příbězích. Poněkud lépe zvládly tento úkol děti ze ZUŠ, ale i ony měly některé slabiny, které v průběhu představení působily rušivě, například necitlivé zacházení s loutkou. V diskuzi jsme doporučili zamýšlet se i více nad uspořádáním scény v logické provázanosti na přesuny dětí při představení, aby jim byl prostor oporou. Na škodu by možná nebyla ani konzultace s kolegou výtvarníkem při tvorbě scénografických prvků.
Autorské představení souboru Brumoni Game over patřilo mezi zajímavý počin mostecké divadelní skupiny, za kterou opět stojí Pavel Skála. Závažné téma počítačové závislosti, která narušuje přirozené mezilidské vztahy, bylo citlivě zpracováno bez zbytečné okázalosti a patosu s vtipným závěrem pracujícím s nadsázkou při využití loutky mapující princip černého divadla – počítač požírající lidi. I u dětí z tohoto souboru je patrná poctivá práce vedoucího na zvyšování jejich kultivovanosti, rozvoji divadelních dovedností a schopnosti vzájemně spolupracovat. Samotný příběh byl jasně čitelný. Přátelské city přerůstající v první lásku běžné školní party - náctiletých jsou narušeny zájmem chlapců o nový počítač jednoho spolužáka (paradoxně vzácnost vlastnictví počítače působila ve hře v současné době až zastarale) a je třeba proti tomu něco podniknout. Divák se zpočátku jen neorientoval v osobě mladšího bratra jedné z dívek, neboť bratra hrál stejně starý člen souboru a chvíli to vypadalo na příběh o šikaně. Zřejmě menší jevištní prostor byl příčinou, proč při přestavbě scény docházelo k menším prodlevám při nástupech jednajících osob na úkor plynulosti představení, jehož temporytmus byl jinak dobře zvládnutý. Představení bylo navrženo do širšího výběru.
Podobné téma rizika zahlcení lidstva moderními technologiemi se objevilo i v autorském (opět) představení Konektivita tanečního souboru Po špičkách z Roztok u Prahy pod vedením Zuzany Kučerové. Na pomezí divadla (minimálně slovního projevu) a výrazového tance se rozehrála, či roztančila ? scéna manipulativního vlivu automatizace vedoucí k neuvědomělému otroctví lidí a nastínění určitého východiska z této situace navazováním neformálních vztahů se stejně vnímajícími jedinci. Vzácně nepůsobil závěr představení rozpačitě ani v momentě, kdy tančící členky souboru pohybem vyzývaly diváky v přední řadě ke společnému tanci. Kvalitu představení podtrhla dobře vybraná hudba, která měla lví podíl na soustředěný výkon všech dětí. Představení bylo jako inspirující počin navrženo do širšího výběru.
Druhé představení tohoto souboru Svět víl – autorská choreografie na motivy německé pověsti však bylo již lektorským sborem vnímáno jako představení čistě taneční, které nám nepříslušelo hodnotit.
Potěšující skutečností na přehlídce bylo i vystoupení studentů z řad gymnazistů.
Jana Pucharová z Biskupského gymnázia v Bohosudově přijela se souborem, jehož členové zahráli dvě představení. A co dál - předlohou pro dramatizaci byla pohádka Jana Vladislava ze sbírky Strom pohádek a klasická pohádka A. S. Puškina O rybáři a zlaté rybce. Obě představení patřila do lepší části zhlédnutých divadel. Silnou stránkou tohoto souboru je schopnost zajistit si kvalitní hudební doprovod vlastními členy souboru a citlivě budovat zvukovou kulisu k podtržení děje hry. Určité rezervy jsme naopak viděli v oblasti dramaturgických i scénických nápadů (například vymyslet více možností, jak využít rybářskou síť na scéně atp.). U některých členů souboru by bylo dobré zaměřit se i na výraznější jazykový projev.
Již výše zmiňovaná vedoucí jiných dvou souborů Martina Janáková působí i na Gymnáziu ve Varnsdorfu a přivezla na přehlídku dvě zajímavá představení. Soubor Wykulený woči pobavil diváky vlastním autorským představením Odkoukáno ze života, kde přesně a bez příkras vystavuje děj hry z odposlechnutých citací dospělých a baví se tím. A přestože někde malinko vyčuhují při konstatování skutečností drobná klišé, nadhled je udržen až dokonce. Pochvalu zasluhuje především schopnost studentů udržet celé představení v příjemném tempu, které není ani uspěchané, ale ani se netáhne a posluchač se nenudí. Druhý soubor tohoto gymnázia Hromy a blesky představil již od loňského roku připravované představení O chytré Zdeničce, kde vtipně a s nadhledem s minimálními prostředky posouvá původní lidovou pohádku O chytré horákyni ještě dále než Jan Werich ve své pohádce O princezně koloběžce a to až do reálií dnešního světa (například se zde důsledně používají při komunikaci mobilní telefony). Studenti dokázali rozehrát, prožít a přenést na diváka vtip, který není prvoplánový a přitom dokázali zachovat formu pohádkového příběhu a to v přiměřeném časovém úseku. Navíc prokázali schopnost velmi přesně pracovat s představami imaginárních předmětů. Představení bylo navrženo do širšího výběru.
V rámci přehlídky jsme viděli i dvě značně problematická představení, na jejichž začátku, jak to obvykle bývá, stojí špatný výběr divadelní předlohy.
Bohosudlovské divadlo Bodlo si vybralo zcela prostoduchý, mírně mravoučný příběh Setkání u Aničky od autora Lumíra Kubátka. Šlo v něm prakticky o to, aby děti chodily navštěvovat své nemocné kamarády a pokud možno pro ně (jako v tomto případě) sehrály přihlouplé maňáskové představení.
Dramatický kroužek ZŠ Pod Vodojemem z Ústí nad Labem se zase „popral“ s Mrazíkem, jehož dramatizaci má na svědomí Nikolaj Erdman.
Sympatická na celé věci byla ochota obou paní učitelek naslouchat našim polemikám o významu dramatické výchovy pro rozvoj dítěte a účelu hraní divadla dětmi.
Spíše jako špatný vtip se jevil patetický přednes z úryvku Goethova Fausta jedné dívenky, jejíž jméno a pedagogické vedení nám zůstalo utajeno. I to se může přihodit.
Lektorský sbor pracoval ve složení: Eva Venclíková, Dagmar Kučerová a Vlasta Gregorová.
Vlasta Gregorová